Písmák Kousnutí
Kousnutí
Položili ho do čistě povlečené postele. Polštář voněl po aviváži a po sluníčku na kterém prádlo schlo. Na stolku pod nažloutlým pruhem světla zlampičky stála vždycky sklenice se šťávou. Karlík měl rád malinovou, a proto tu vždy stála malinová.
Kálal na to
I. M. Kálal
Málokdy se stává, že by člověk omylem narazil na génia. Většinou má člověk vživotě štěstí na pravý opak.
Zázrak
Zázrak
Tma zas ticho rozdává
a měsíc blázen snad ještě netuší,
že svět pod ním se vyhrabává
Slova
Slova
Slova jako kapky stékají do kaluží dopisů
A věty jako prameny čeří tůně stránek
Odstavce se vlní na hladině potoků
Timur a jeho partaj
Timur a jeho partaj
Dvoupatrový dům s družstevními bytovkami na kraji Příbrami se otřásl dalším výbuchem.
"Tak, teď už toho mám skutečně dost. Učenec, neučenec dostane do huby tak, jako tak," vykřikl Oldřich Humlík, a šel už po několikáté za tuto noc bušit na dveře svářeče, učence a kaskadéra Romanova. Ten se k nám přistěhoval z Ruska, kde prý jeho rodina, kdysi dělala kariéru.
Poslední důž na konci prérie
Poslední nůž na konci prérie
Ze všeho nejraději jsme tenkrát chodívali na Prérii. Bylo nám kolem deseti a nikdo by nám nenamluvil, že ta louka za sídlištěm není prérie. Vzpomínám si, že mi tenkrát připadala jako obrovský prostor, který nešel přeběhnout aniž by jste si museli odpočinout. Všude ze země trčely chomáče uschlé trávy, mezi kterými se sytě zelenala ta letní.
Anděl a loutkař
Anděl a loutkař
Šel krajinou anděl,
kráčel trochu odevzdaně.
Stydlivě se zarděl,
Úsměv za zradlem
Úsměv za zrcadlem
Ráno jsem vodraze zrcadla vkoupelně viděl kytičku pomněnek. Ležela na okraji vany. Když jsem se otočil, ve skutečnosti tam nebylo nic. Věřím tomu co vidím vzrcadle.
Oči španělska
Oči španělska
Než první ranní vánek
smaže zvuky radovánek,
chci chvíli čekat na zvuk kastanět
Dachan a jeho svět
Dachan a jeho svět
Dachan Dumálek si nikdy nepřipouštěl žádné problémy. Měl se rád, jeho malá firma na distribuci vrutů a zámečnického materiálu vcelku prosperovala, a to mu stačilo. Pravda, manželka ho trochu bila a sousedi se mu trochu smáli, ale jinak by se dalo říci, že jeho život probíhal zhruba podle jeho představ. Ráno vstal, udělal ženě snídani, odnesl jí tác s jídlem až k posteli a nastavil tvář, to aby aby si mohla procvičit zápěstí.
Umět tak čarovat
Umět tak čarovat
Všichni kteří tvrdí, že umějí čarovat lžou. Vklobouku jsem nikdy nic nenašel. Holuby nosím jen vnose a když jsem se pokoušel přeříznout kolegyni vpráci, nikdo mi netleskal. Taky tolik opěvovaný trik slevitací nevyšel.
Pracovní konkurz
Pracovní konkurz
Rozhodně bych nikdy nechtěl dopadnout jako bratr Michal, který se každý rok počátkem května vydává hledat do jihočeských hospod Svatý Grál, aby se pak v polovině listopadu vrátil s dluhy a tvrdšími játry. Určitě bych také nechtěl dopadnout jako soused Huml, který jako noční hlídač dvacet let nepoužívaného letiště zemřel na přepracovanost. Každopádně třicítka mi už pomalu klepala na dveře a tak jsem si řekl: "Ruprte, měl by ses po klidném a perspektivním zaměstnání poohlédnout. " Zvláště, když neodbytná sociální pracovnice Klečková přizvala na pomoc policistu Blažka, který se ode mě překvapivě nenechal zkorumpovat a nad dvěma houskovými knedlíky povýšeně ohrnoval nos.
Válečné kříže
VÁLEČNÉ KŘÍŽE
V kajině mrtvých stromů
Pochodující stíny
Na oltářích starých chrámů
Tenkrát v Rožmitále
Tenkrát v Rožmitále
Vlak zasyčel a vyjel z polorozpadlé zastávky sužované žhnoucím sluncem. Za kolejemi stáli tři muži. Opodál se čtyři koně popásali na trsu trávy, jediném v širokém okolí. Paže svěšené podél těla se téměř dotýkaly zaprášených, ošoupaných, kožených pouzder zavěšených koltů.
Šílenství
ŠÍLENSTVÍ
Kresby křížů
V galerii bez oken
Obrazy bez rámů
Nadmorče a Joachym Sajmon Kraft
Nadmorče a Joachym Sajmon Kraft
Joachym Sajmon Kraft byl původem syn polské prostitutky a německého exhibicionisty. Vyrůstal vpřátelské a rodinné atmosféře dětského domova. Nebýt toho, že jednou navštívil zverimex, pravděpodobně by zdětského domova putoval za odměnu do diagnostického ústavu a pak do nápravného zařízení. Jeho životní cesta však vedla jinudy.
Poslední dva dny
Poslední dva dny
Bylo to koncem zimy. Venku slézal sníh a když vysvitlo slunce, vzduchem se nesl nasládlý zápach shnilého listí jako připomínka všeho pomíjivého. Všeho co dříve ohromovalo svou přirozenou, stále překvapující krásou se teď připomínalo už jen svou vtíravou přítomností. Sníh už dávno slezl, ale poslední dva dny se zima ještě jednou ozvala a jako poslední výbuch své síly předvedla patnáctistupňové mrazy.
Stopy pod lampou
Stopy pod lampou
Vločka za vločkou dopadaly na sklo okna a on sledoval, jak pomalu na zahřátém skle tají. Ona tiše seděla vedle něj a vyhlížela do zasněžené zahrady.
"Myslíš si že přijde. " zeptala se.
Zřídka udržované hroby nechátrají
Zřídka udržované hroby nechátrají
Byl to jeden z těch podzimních dnů, kdy se slunce hřejivě opírá člověku do zad, zatímco studený vítr nepříjemně mrazí konečky prstů. Hřbitovní cestičky vysypané bílým pískem ostře kontrastovaly s černí stárnoucích náhrobků a žlutavým listím vršícím se v nánosech na vybledlých jménech dávno zemřelých.
Listí ze stromů se snášelo s podzimní nepravidelností. Stárnoucí muž prošel boční brankou ve hřbitovní zdi.
Otázky
Otázky.
Víš kolikrát byl konec světa.
A kolik do tmy spadlo hvězd.
Kolik bláznů přesto létá
Noční chodec
Noční chodec,
oči podlité krví a jako tolikrát předtím
v očích otazník.
Ticho obcházelo kolem něho a
Ozvěna
Tisíckrát přehraná Ozvěna
Tisíckrát umíral a tisíckrát znovu zažíval vzkříšení při poslechu té skladby. Sonáta,sdechem života, tak veselá a při tom tak smutná. Příjemnáa tulivá jako lež, a přímá, ostrá a suchá jako pravda. Ta skladba, byla jako jeho život a on si to stále více s přibývajícím věkem uvědomoval.
Galerie šílenství
GALERIE ŠÍLENSTVÍ
Kresby křížů
V galerii bez oken
Obrazy bez rámů
Kříže
VÁLEČNÉ KŘÍŽE
V kajině mrtvých stromů
Pochodující stíny
Na oltářích starých chrámů
Slova
Slova
Slova jako kapky stékají do kaluží dopisů
A věty jako prameny čeří tůně stránek
Odstavce se vlní na hladině potoků
Trochu
Trochu.
Trochu snít a bude ráno
Trochu bdít a zbude bahno
Trochu žít a bude rozestláno
Co všechno mám
Co všechno mám. Mám v pokojích radosti i pláče, na poličkách svázané vzpomínky. Mám šuplíky s doteky - konfetami, ruletu slov pro vášnivé hráče a také stěny se sny jako tapetami. Mám staré víno s pravdou i bez a zrcadla plná náhod.
Večer
Večer
Večer pláče rosou
a stárnoucí stíny na hrázi
nesou měsíční svit
Poslední příležitost
Poslední příležitost
Ve sklepní, spoře osvětlené místnosti seděla čtveřice mužů nad kartami. Vzduch byl prosycen tabákovým dýmem a šustěním karet. Ten, který už od začátku prohrával konečně pochopil proč a sundal si zrcadlové brýle proti slunci. Ani nepostřehl, že brýle odhodil přesně na místo, kde policie den před tím navrtala otvor aby sem vložila odposlouchávací zařízení.
Zázrak
Zázrak
Tma zas ticho rozdává
a měsíc blázen snad ještě netuší,
že svět pod ním se vyhrabává
Hlas trubky
HLAS TRUBKY
Když večer výkřikem nočních ptáků
z denního snu se mátožně probudí,
mě vlasy večernice zastudí
Maškarní ples
Maškarní ples
Hudební skupina "Loupáček" otřásala kulturním domem. Maškarní ples se skutečně vydařil. Několik klaunů před záchody napadlo Stalina. Elvis Presley s Napoleonem poplivali pianistu a pořadatelé marně prohledávali sál, hledaje drzouna, který se provokativně převlékl za starostu.