Písmák Jarní
slavíka nótu slyšet jest
a šumnou písní kolébá hvozd
byť žebrák halen prachem cest
syt krásou bývám, jara host.
World
world is big and world is great,
there is lot of pain and faith.
should i pray or should i care,
should i give smile everywhere.
Zahrádka za fitkem
borci se tu s kily moří
na trávě se vlnky tvoří.
to v ní krtci rychle plavou
né za, ale před ponravou.
Hraboš
běží hraboš po poli,
pod packou se zem drolí.
běží hraboš, cupitá,
kde je nora ukrytá.
Broken toy
i'm feeling like a broken toy,
made from plastic, gave some joy.
now is useless, in the trash,
i'm the same, just made from flesh.
Náladovka
deset nás je
a každej jinej.
jeden svůj a druhej slaboch,
třetí. línej
Školní trable
Byl to krásný kovový prak. Dobře padnoucí do ruky a neuvěřitelně přesný. Každy kluk by na něj byl pyšný a všem ho ukazoval, ale hrdý majitel jej zrovna zastrkoval za kalhoty a překrýval okrajem vlňáku od babičky. Školní chodbou se stále ještě nesla ozvěna onoho příšerného zvuku, výkřiku bolesti, překvapení, vzteku, ale také agonie zbytku sebeúcty s příměsí zoufalství.
Zima začala
Kráááá kráááá, zakrákal havran. Jedno-dvě mávnutí křídel a vznesl se z větve holého stromu. Přelétl nad parkem, zakroužil nad lavičkou u plotu, prohlédl si promrzlé milence tisknoucí se k sobě láskou a touhou po teple, ladně se snesl na odpadkový koš a začal vyzobávat zbytečky od MCD. Neslyšel nic.
Já a ty
Jsi laní v hledáčku mé pušky,jsi lovnou zvěří dneška. A já střílím. Střílím abych zabil něco ve mně, všechno v tobě. Střílím, abych zahnal naše nejistoty a nasytil svůj hlad, svojí touhu žít.
Sen
odložil knihu. Pohlédl úzkým vchodem, zakrytým igelitem, ven. Všude klid.
Inner voices
voice1:but i don't wanna die. voice2:you will. just wait a few seconds. v1:why.
Otázky
Kladu jednu na druhou.
Hezky, opatrně, přesně jak zedník stavím si svou zeď.
A pořád nahoru, pořád výš a výš.
Jsem už hodně vysoko.
Sám
Jsem sám.
Sám sobě se podobám.
Sám pro sebe si žiju,
sám samotě si přivykám.
Stáří
Jak daleko se zdálo
ve věku pár jar
a teď je stále blíž a blíže
a já cítím jak jsem stár.
Strach
Někde sem čet že strach je nepřítel.
Že nás ničí, spaluje naši duši, ohlušuje nás tichem.
Že nás oslepuje a mi nevidíme nic krásnýho.
Každej se něčeho bojí.
Čas
Čas, to je to, co chybí. Nám na chvíli jen propůjčensi vezme naše "kdyby".
Naděje
…rychlý dech, slyšitelný tlukot srdce, cesta před ní poskakuje. Nahoru, dolu, vlevo, vpravo. Obklopuje ji tma. Podivná, průhledná tma.
Upír
Bud se belhal ulicí. Co chvíli se zastavil a dávivě zakašlal, ohýbaje se v pase. Nebyl sice příliš starý, ale léta života na ulici jej dost poznamenala. Tuberkuloza ho svými záchvaty trhala na kusy.
Válka
Nedaleko vybuchl granát. Na poslední chvíli se stačil přikrčit, alestejně cítil, jak mu střepina roztrhla kůži na spánku. Vše se začalonořit do husté tmy. Na chvíli ještě zahlédl záblesky výbuchů mezizavírajícími se víčky.