Písmák Butterfly
Skrývala zoufalstvípod křídly motýla,v kraji, kde věrnost spí, nevinnost umírá.
Bittersweet
Seděla tam a koukala do světla žárovky. Lustr přitahoval její zrak a ona apaticky hleděla ke stropu. Schoulená v rohu zády opřená o topení. Hlavou se jí honily vzpomínky.
Bez lásky, Bez chíče
Když slzy zaprší,
Tvář mám tak mokrou.
Oči mi nesuší
Svou vlastní rukou
What I Feel
Přetvářka, lež
Mí věrní přátelé.
Déšť.
Kapky tečou mi po těle.
Anatomie
Procitl. Otevřel oči. Ostré světlo ho oslepilo. Zamžoural a chtěl si sednout, ale tělo ho neposlouchalo.
Epidemie
Světla. Všude jen světla. Bolí mě hlava, palí mě oči. Někam mě vezou.
Sbohem
Vždycky jsem si přála vidět, co uděláš, až odtud odejdu. Zdali budeš truchlit a zapomeneš žít, anebo Tě bude utěšovat má nejlepší kámoška. Oba víme jak to myslím. Víme to všichni tři.
Šílím
Ulicí šedou, setmělou
Linul se jeho milý hlas
A doprovázel se kytarou
Já chtěla ho slyšet zas.
Ohněm, Žárem, Tebou
Horkými polibky zaléval tělo nahéChtěla vícSnad milovala jej. On však polibky zaléval i tělo jinéNechtěl nicJen užít si jen. S ní. Či s tou druhou.
Setřu slzy
Stírá si slzy rukávem
koukám se zmateně na ni
snad něco ztratila
snad někde za stínem
Zrádce
Odešel. Nebylas špatná jen po náruči jiné toužil víc Měl Tě rád. Kdo ví. Třeba byl to jen chtíč a ne láska na první pohled jak ti kdysi tvrdil.
Nejkrásnější chvíle
Byla noc, svítil měsíc a hvězdy a pouliční lampy. . a padal sníh a on tam stál a ten sníh mu padal do vlasů.
Zpářky do sraček part.1
Listopad 2008
Podzimní větřík lehce foukal a ona šla zamyšleně dál. Čechral jí vlasy a na ni pamalu padala ta divná nálada, která ji nutila uvažovat nad tím co měla, co ztratila, co jí zbylo a co získala. Listopad pozvlna přicházel a stromy se ve větru prohíbaly jako tanečnice v barevných šatech. Tu a tam dopadl na chladnou zem nažloutlý list a vítr jej pomalu zvedal a zase něžně pokládal o kus dál.
Těžké zapomenout
Zapomeň na něj, on už tu není,
hladit Tě po vlasech můžu i já.
Zapomeň na něj, on se nezmění,
šeptat ti do ouška budu moc rád.
Vzpomínky
Tváře slzami zmáčené,
každá ta slza vzpomínkou je,
myšlenky na chvíle dávno ztracené,
ty chvíle jsou pryč,
Utitled
Už je tu zase, stojí tam a dívá se na mě. Pomalu se přestávám bát jeho pronikavých, kalných očí. Nechci si všímat jeho pobledlé pleti ani zmodralých rtů. Smůla, nejde to.
Dar?
Utíkala parkem. Byla velmi krásná. Vysoká, s něžnými rysy, plavé vlasy jí spadaly na záda. Měla na sobě lehké modré šaty, které jí ladili s barvou jejich velkých očí.
Vzpomínko...
Malými prstíky mu vjela do vlasů a jemně je vískala. Cítila tu známou vůni jeho šampónu, která jí zůstávala na rukou. Tu vůni, se kterou se jí vracely ty nejkrásnější vzpomínky na dobu, kdy byla doopravdy šťastná. Teď přežívala v období mezi vzpomínkami a nadějemi na lepší život.