Marie Kutálková - S Markétkou na Břestku

Mám tchyňku. Sice už nevlastní, neboť sjejím synem se naše cesty rozešly před 20 lety, ale s mamkou se navštěvujeme stále. Babičkou mých synů být nepřestala.
Asi před rokem se četnost našich kontaktů mnohonásobně zvýšila, protože si ve svých 75 letech pořídila počítač.

Jemný povzdech ustarané matky s malým jazykolámkem na konci

Dorty, maso, máslíčko
necpi se tak, Magdičko.
Jinak budeš vzemi zdejší
nejkulaťoulinkatější.

Vraž do toho šestnáct vajec aneb Líheň, ten zázračný stroj

Kromě ryb miloval můj bratr od dětství i pernatou zvěř. Už v jarém věku sedmnácti let jsem tak díky němu trénovala na pozdější kariéru čarodějky. No řekněte, které znás se vdnešní době poštěstí pohybovat se po domě hned se dvěma sovami na ramenou. Neposedný bráška totiž při svém pravidelné procházce vkorunách lesních stromů objevil hnízdo kalouse ušatého.

Jak tatik zrychtoval sklopec

Kdo ma na zahradě kury
neměl by mit v plotě ďury,
jak tam vleze kuna hněda
peři je až u suseda.

Jak brácha vynalezl rybí salám

Jednoho krásného dne Bohyně rozhodla, že jsem se jako jedináček vyhřívala na výsluní už dlouho - více než dva roky, proto mě prostřednictvím rodičů trošku zlomyslně obdarovala bratrem. Zprvu mě hýbající se panenka zaujala, ale jakmile jsem zjistila, že ten malý tvor strhl všechnu pozornost na sebe, rozhodla jsem se projevit zásadní nesouhlas spobytem vetřelce vmém domě. Protestní pobyt ve skříni se ukázal jako kontraproduktivní, neb jsem byla několikrát nalezena a vytažena, načež moudří rodiče došli knázoru, že bude lepší mě ignorovat.
Nezamýšlený pokus o vraždu sourozence, který jsem málem spáchala vrtáním ukořistěnou vývrtkou do miminčí pusinky, byl bystrou babičkou zmařen vzárodku a přiměl mé rodiče zvýšit svou ostražitost.

Bog vas cuva, djeco moja..

Jan už ani nevěděl, jak dlouho tím vlakem jeli. Nedávno skončila válka a sní se otřáslo i mocnářství, jeho ale císař nezajímal. Cesta byla únavná, sestry spaly matce na klíně, menší bratr měl hlavu opřenou o jeho rameno. Ještě nikdy nejeli vlakem tak daleko, vlastně nejeli vlakem vůbec nikdy.

Takové krásné léto

Jednoho letního dne tatínek řekl, že je nejvhodnější čas na vybetonování nové podlahy vkuchyni a vůbec na úpravu domu a proto bylo rozhodnuto, že já a můj bráška Peťa pojedeme na prázdniny ktetě Alence do Dobratic.
Mně bylo deset a bráškovi osm a Dobratice byly zaslíbenou zemí pro děti. Teta se strejdou měli pole, krávu, koně, prase, králíky, slepice, ovce a kromě toho i dvě dcery. Osmiletou Danku a šestiletou Ilonku.

Jenže kde ho vzít?

Narodila se 1. 1. 1910. Tolik jedniček vtom datu, tolik silných „mužských“ energií dostala do vínku a vté době.

Jen počkej, babička ti dá!

Moje babička mi tvrdila, že největším bohatstvím je pro člověka kráva. Vnejistých dobách po sametové revoluci mě přesvědčovala, abych si toto zvíře pořídila, ustájila ho do stodoly kmým rodičům ve vedlejší vesnici a dvakrát denně tam jezdila na kole krávu nakrmit a podojit. Moc nepomohly mé protesty, že zvíře, vyšší než po má kolena, ve mně vyvolává potřebu prchat do bezpečí, že na mléko jsem alergická a konkurovat Kunínské mlékárně se mi asi nepodaří, ona prostě věděla své.
Babička byla pravý rodinný generalissimus a měla jednu zásadní vlastnost – musela mít vždy poslední slovo.

Jak jsme vymítaly démona závislosti

Náš agresivní alkoholik Radek se ze všech sil snažil nám všem vdomě zpestřovat život, jak jsem vyprávěla vpředchozím příběhu. Během těch let utrpení jsme se sKatkou často radily o tom, co po nás osud vlastně chce. Máme trpělivě snášet příkoří a prokázat přizpůsobivost. Máme se bouřit a bránit se zlu zlem.

Jak jsme svorně žili v jednom domě aneb zabij si svého souseda

Tak jako má každá rodina svou černou ovci, tak i mezi nájemníky jednoho domu se najde někdo, kdo těm slušným, čistotným a po většinu času střízlivým členům bytového družstva poskytne možnost srovnání sjejich naprostým opakem.
My jsme měli Radka. Radek měl sametově hnědé oči, duši umělce a extrémní náklonnost kjakékoli lihovině. Pod jejím vlivem se však měnil ve zběsile agresivní individuum, schopné vyrazit zuby každému, kdo by se na něho třeba jen káravě podíval.

"Vítr" aneb jak Adara poručila živlům

Čarodějky mají své povinnosti, ale i zábavy. Blížící se Svatojánská noc patřila do kategorie těch druhých, kterých je naštěstí vtéto době mnohem více, než za temného středověku. Každá čarodějka je svérázná individualita, proto sabaty nemívají vždy standardní průběh. O to víc se na ně těšíme, vždyť nenadálé zvraty jsou kořením zábavy a prověřují naše schopnosti improvizace.

Jak jsme doma měli dračí doupě

Ještě předtím, než jsem si zbytu udělala kočičí doupě, zabydleli se u nás draci a různé podobné bytosti. Úklid smetiště pod svými lůžky synkové odmítali sodůvodněním, že tam bydlí podpostelové národy a že jim rozhodně nemůžou zničit jejich rozvinuté kolonie. Když jsem se sklonila, abych nějakého zahlédla, bylo mi řečeno, že jsou velmi plaší a proto jim život mezi ponožkami, pet lahvemi a obaly od čokolád a oplatků naprosto vyhovuje…
Moje zlatíčka hrála už mnoho let konverzační hru Dračí doupě, ve které se neustále řeší situace, ke kterým se obyčejný člověk nemůže dostat, ale elfové, trpaslíci, skřeti, mágové, hraničáři a hobiti prožívají jedno dobrodružství za druhým. Zpokojíku se neustále ozývaly hlášky:
„ To nemůžeš, nemáš tolik mag energie.

Jak se to někdy schumelí, aneb některé věci jsou předvídatelné, jiné nikoliv..

Jak jsem plodně trávila Silvestra 2008

Především jsem ráno zjistila, že moje kotě Kari sijako věno z domova přineslo blechu. Pročetla jsem si rady na netu a svižně odkráčela do naší místní lékárny pro zakoupení prostředků boje hromadného ničení. Svižný krok se pod vlivem dusivé inverze brzy změnil všouravý a po příchodu do lékárny jsem připomínala astmatika srozjetým záchvatem. Nicméně jsem se smagistrou nakonec domluvila a vybavena jakousi odpuzující vodičkou určenou kpomazání za uši a sprejem kpovraždění již získaných blech úspěšně vyrazila kdomovu.

Jak jsme z trabanta udělali plachetnici

Kupříkladu mi upadlo zpětné zrcátko na traboškovi. Ono tedy tak úplně samo neupadlo, jsem mu trochu pomohla, ale kdo mohl tušit, že už je tak zpuchřelé, že nesnese ani malou změnu polohy, no. Být v práci, tak jeho výměna není problémem, jenže na nemocenské. Nakonec jsem vymyslela plán, téměř do všech podrobností.

Jak jsem se odbarvila

Ani lehká kocovina následujícího rána (málo vydržím) mě už nemohla rozhodit. Plán A byl jasný - staneme se čarodějkami a plán B zněl - něco se sebou provedeme. Ranní pohled do zrcadla mě sice informoval o tom, že toho bude víc, co bude třeba provést, ale má-li člověk plán a odhodlání, není už tak lehké ho zviklat. Ledová voda na nateklá víčka dělá divy, přesvědčovala jsem se statečně, ale je pravda, že mě alespoň probrala, když už to s tím zkrášlením nebylo tak jednoznačné.

Jak jsem si koupila trabanta

Můj známý Marek často jezdil do východní části nyní sjednoceného Německa a mimo jiné tam obhlížel i autobazary. Jednou mi volal a pravil, že má pro mně bezvadné vozítko. Nerezaví, nepotřebuje skoro žádnou údržbu a na krátké, meziosadové jízdy je naprosto vyhovující. A ta láce.

Jak jsem se rozhodla

Na svět mě vyhnali chininem. Po čtrnácti dnech přenášení totiž porodník usoudil, že už jsem si lebedila dost dlouho a že je třeba mě trošku popohnat. Maminka si z porodu moc nepamatuje, hlavně to, jak jí bylo z toho hořkého chininu děsně špatně, zvracela a vůbec neměla čas se starat o opačný konec svého těla. Tam naštěstí stál připravený porodník a potřebné zajistil.