Písmák Fifínkova cesta
A tak Fifínek šel. Šel nešel, cestou necestou. Na necestě, po které nešel, potkal Fifinku. Okamžitě si vzpomněl, že mu jednoho slunečně zamračeného dne slibovala srdce, nemeškal proto ani minutu a dvěma rychlými pohyby jeho motejlem, až do té chvíli ukrytým v levé kapse od kalhot, si srdce vzal.
Teď už vím na čem se vezu
Teď už vím, na čem se vezu,
Když po skalách duše lezu.
Tam, kam jsem dříve nemohl,
Kdosi „dobrý“ mi pomohl.
Pořád na něco čekáme
Pořád na něco čekáme,Stále se sebe lekáme. Necítit nic, to musí být horor,do dáli duše hluboký ponor. Jakýpak horor. zajímá mě,v necítění mám já své séměNechci nic prožívat,bolest dál zažívat.
Jsem kritik a jsem na to hrdý
Nijak se nesnažím skrývat svou nasranost. Proč taky. Vždyť mezi mladými literárními rádoby kritiky je moderní neskrývat prudké emoce. Tuhle se jeden nebojí popsat práci, nad níž si autor poseděl nějaký ten čas, slovem „kravina,“ jiný zas napíše strohé „nuda.
Slyšel jsem příliš mnoho
Slyšel jsem příliš mnohoPod okapem bolupsal jsem perema přesto hladovímUmírámS tebouBez tebeÁmen.
Náš pejsek Pérák
Když jsme byli se sestrou menší, koupili nám rodiče štěňátko zlatého retrívra. Zoofilně pedofilní strýc si ho často půjčoval na víkendy domů a tam mu na videu pouštěl pejsky kopulující sjinými pejsky, ale i s lidmi. Naše štěňátko to samozřejmě velmi vzrušovalo, a tak, nemajíc po tlapce žádnou fenu, začalo ojíždět vše živé i neživé. Rozhodnutí bylo jasné.
Já nechci už se bát
Já nechci už se bát,mít ze sebe sám strachZ plných plic jen se smátVše obrátí se v prach. Nechci zemřít hned teď,příteli drahý můj,skrze stíny mě veď,já cítím už jen hnůj. Kašlu na vše živé,koneckonců, kdo ne. Kopretiny sivéTak pojď už, zvoň, zvone.
Myšlenky temné
Myšlenky temnévzrůstají ve mne. Zabít je málo. Co se jen stalo. Proč já jsem takovýa jiný zas makový.
Zápisky před smrtí
Byl bych blázen, kdybych si nalhával, že mou současnou situaci spřehledem zvládnu.
Manželka ode mě utekla poté, co jsem se ji pokusil zabít, protože mě chtěla unést a prodat překupníkům orgánů. Radši ani nevycházím zbytu, zabarikádoval jsem se, aby na mě nikdo nemohl, zejména lidé mé ženy.
Před chvílí mi navíc volal můj psychiatr, který stále nechce pochopit, že jsem naprosto zdravý, vpořádku.
Dostane polibek
Dostane polibek,při němž se cuká. Snad za to můžeta moje ruka. "Ano, lásko,držím v ní nůž. Já sakra budutvůj jediný muž.
Úklid
UPOZORNĚNÍ: V díle se vyskytují místy vulgární či erotická slova, neskrývaný kanibalismus a nekrofilní hrátky. „No a co s ní uděláme teď. “ zeptal jsem se nervózně, když jsem viděl (a hlavně cítil) týden staré tělo Vojtovy bývalé. Neudržel nervy na uzdě, když mu dala kopačky, tak ji jednoduše zabil a schoval v kůlně.