Život, smrt a to ostatní
A viděl slzyjako skutečné kolébkyuschlé v krvi za nehty,protože cítil duši,která si nepamatuje, že usla. Od větví malé oprátky,vzduch proudí jejich hlavamajakoby polykal hlasyz té obávané strany země. Za pochodu ulicemi dní,okna brečí, tichá sní,mosty bdí a moře souloží. Pes trhá paruku krásy.
VEČER
Zdálo se že pršíbledá holka za oknemsi setřela potnahý jí to tak slušínespi a poďStáhni očím řasy vona zůstanezalep uši voskem vona nepřestaneStejně nestála za pohledstejně byla němářeka se otvírásměrem kam padáStáhni očím řasy vona zůstanezalep uši voskem vona nepřestaneStudenym popelemmě vítá noctak neni lepší zapomenoutdyť nechci tak mocStáhni očím řasy vona zůstanezalep uči voskem vona nepřestane.
Na dece v zahradě
Vůně drží pořád pohromaděv zahradě kde slunce dýchákde na všechno je pozděkde zdokonalit víru nepomáháNo tak si pomoždveře se otvíraj samino tak si odložnahej a bez bot tam vpadniNad nebem odkvétá denještě je brzo, ještě nepudemnad nebem odkvetl denještě chvíli, ještě si odpočnemNo tak si pomoždveře se otvíraj samino tak si odložnahej a bez bot tam vpadniJe čas, cesta je volnáje čas, vyber si kdo voláje čas, buď krásnej, buď krásnáNo tak si pomoždveře se otvíraj samino tak si odložnahej a bez bot tam vpadnino tak se položvoni si poradí sami.
SCHIZOFRENIE
Šel sem po řecesměrem k hlasuhledal sem těvybral si časmoc sem přál najít těVzdal sem seoblékl do sebeuzavřel ze dnasvého místaabych pokračovalv tvém hledánínevím kde si kdo sinikdy sem tě nevidělpřesto hlavně v nocisem to jákdo zdvojuje přítomnostsvým dechem.
NEBE
Vybrečené z lenostiBílé vedle nociPraská jako pěnaRozděluje svůj potleskNnekončící jenom láskouDech vrací věciZůstává s pravdouJedno slunce kveteVše se jemně hýbeA připomíná něcoCo neznamenáAnebo je to jen senUdivující svými tvaryTak bezmyšlenkovitě.
DIVNÁ SVOBODA
Za téhle cestyse smál západna temného řidičeve vzdáleném autěna ještě vzdálenější silnici. Ujížděl sáma jenom jeden komárokupoval pole jeho kůže. Vůbec se nezastavovala když měl hladujídal jenom nemocnou cigaretu. Pak přece zastavil,aby vpustil stopaředo vlastního srdce.
ROVNOMĚRNOST
Země plave dýchá jádremveze kusy dává touhudravých synů ksichtům mocižene houfy nádobu kostíjedlých zvířat hrdinům pláčeotáčí dobu drží květytančí sebou plány tichalije vodu myji klidněočím vesíru černé zbytkystranou času našich niter.
PŘEVAHA PŘEDSTAVENÉHO
On vidí všechnoi kdyby se to nestalo,protože nepokračuje, Je. Nic nedělá poprvé, ale Navždyjsou za ním zavřené dveře. Jestli bude chtíttak překvapí nebo si nabije,protože peklo je náboja jen tak ho odkysičitby byla asi škodaKaždý je film,který si promítá. I když ruku do ohně bych za to nedal.
TA DÁLKA, TA DÁLKA
Pohyblivé sochy vzpomínekByl sem dítě Budu dítě vyschlého času za mnoupočkám si na novýs oblaky ze svalů mé láskyVe zprávách za tělempod kůží s obrazy nedějeje minulost,kterou si pamatuje jenom vzduch. A dívat se na níje stejně těžký jako vydržet pohled na hovno v louži.
RTY
Pusť jí vlasy, vyplivni retmilovaný ret, nech její retvyprodaný ret, čirý ledKaždého ret, kořist rtůrty mrtvé na slovarty dole, rty nahořeMouchy rádi jejich leppřesto přese všechno.
ZA TEBOU
Jsi ta nejjemnějšíPlacenta plná jistotDíváš se zvenkuDůvěrou teplých panenekMnožství světel. na krokTeče tvou žilouJistě, širokým klidemJak tváře bez zítřka.
DUHA
Žluté čáryk zemi dolůČistá voda padá z stromůna žluté hlavy dětských květůtak pojď domůvolá kdosiza železnými mrakyJsem příliva obrousím tvůj kámenmírným hlazenímaž úplně zmizíz pláže nociNechám hlasyklesnou k zemizůrodnit polea zarůst masemkosti lásky.
Sou zrcadla
SOU ZRCADLASou zrcadlaa je jich plný městoa je jich plnný můj bytsou všudejako sklíčka, jako střepyjako zrcátka, oknastín a vodaje jich jako lidísou tu kvůli náma jsou-li prázdnáčekajíaby mohly ukázatalespoň část pravdyanebo úplnou lež.