Písmák megafor opium....
zdárek bejvalá třído. Nu a už je to tady Megafor se s váma loučí. Nu je to tak. po tom co jsme jednoho učitele a zároven vlezprdelku ředitelovic nazvala buznou a je to pravda.
děkovačka na konec...
Těchtro pár řádků
možná pro někoho tento blábol a výmisl věnuji pokud věnování příjmou všem kdo mě poznaly ve světle jenž nebylo moc růžové ani oslnivé, všem kdo mě tahal z různých průserů a že jich v mém životě nebylo málo. počínaje mou chápavou maminkou a tatínkem Mariou a Liborem, za lásku v děctví vděčím mé sestře Evě a mým dvou babičkám Ireně a Filomeně adědečkům Milošovi a Vasilovi i když ty jsme nemohla moc dokonalepoznat nebot můj život opustily velmi brzy. také bych chtěla poděkovat všem našim sousedům. Že nás ještě nevystěhovali z ulice .
Život v čekárně....
čekárna na štěstí.
Celý život si připadnu jakobych byla v čekárně na štěstí. Od mala jsem čekala až budu velké a zodpovědná sama za sebe. a když už jsme dospělá tak zase čekám na lásku .
ing.Corvus
POHLED Z OKNA MÉHO POKOJE (Dekadentně-prachmatický popis) Je ráno. Pomalu vstávám ze své proleželé postele, zapaluji si první cigaretu a koukám skrze špinavé okno mého šedivého pokoje. Na východním horizontu se začíná objevovat odporně pravidelná žlutá koule, zvaná Slunce. Pomalu se sune zpoza včerejší vichřicí poničeného lesa a noří se do těžkých, olověných mraků, přes které jeho paprsky stěží proniknou.
umění v přírodní kráse.....
Nedávno se kdosi bavil o mě a musím předeslat že tohle téma mám "tůze ráda" nebot mě řeší kdo jsem co jsm a tak. nikdy jsem si nepřipadla jako složitá nebo zase moc jednoduchá slečna s kterou můžete vorat a ona to nechá tak ale spíš si připadám jako kniha kterou musíte umět otevřít a správně zalistovat a vystihnout to správné rozpoložení sama sebe a by jste tu danou knihu pochopily resp. člověka, každý má svůj osobní příběh, nahled na určité věci a životní filozifii pochopily . Nikdy jsem se nesetkala s jediným človíčkem co by měl stejnou vnitřní filozofii a ještě se za to nestyděl a šel si tvdě za tím co je pro něj nejduležitější .
pokračování deníku neobyčejně blbího chlapa
Nějaký ten čas uplynul přesněji rok a pár měsícu ale pořád mi nějak Majka ležela v hlavě. Po tom co jsem se viděl s Majkou v buse směr Brno. Čísla jsem si tenkrát ani neviměnily ona měla dost starostí s rozvodem a já ji chtěl tak rád pomoct a né ji ještě přitížit. S nadějí jsem doufal že se potkámě na fakultě nebo jen tak ve městě.
Deník neobyčejného blbýho chlapa
"Bylo krásne slunné nedělní odpoledne a já jel autobusem na kolej do Brna. Cestou si ke mě přisedla bývalá spolužačka z gymplu. Majka. Krásná jako jindy, tehdá jí to moc slušelo.
NE-DÁ,DÁ-NE
Láska je cit který máš,
pohlazení které mi dáš,
Zpázky zas něhu dostaneš,
A zrádcem se přesto nestaneš,
Míjení
Míjení Na co umírá láska. Na všednost, spěch a nezájem.
Na zvyky a zlozvyky, na konverzaci vynucenou. Na kytičku nekoupenou,na prázný pohled .
Mé mládí
MÉ MLÁDÍKdyž jsem k ránu vyšla v mých krocíchzněla písen. A mých rukouvoněl feta má písen rostla a procházela časem.
Dodnes se vracímk lahvi plné záře a žasnu co dokáže krek. .