Písmák Cesta
další cesta metremstřevíce obrácené na plocho koukají na hvězdyv půl devátý ránone že by to něco znamenalomálokdo je zavalen stránkou o hodinu pozdějidalší cesta metremdýchavičná matka dvě malé děti stařenas flekatýma rukama a muž s obličejem vápnarozevřel jsem v dlaních knihutřetí kapitola právě začalacesta metrem ukončena na pomezíplačícího parku v podzimuna několika schodech pokuřují mladéženymálokterá z nich by se ohlédla po někomjako jsem jápozoroval jsem jejich nohy málem se zakousl do lýtkaté vpravo byla štíhlá konec přítomnosti kdy se komunikace rozložilado tří větulice šla dál nalevo řeznictvíporcuje se hlava prasete cítil jsem svěděnína krku.
Replika
Pohřbívání skrz cigaretovej kouřreplik na jevištiponurá signifakce mýho těladvakrát do kolaod 9 a od 11dva srázy pod scénuale jenom jeden se dá vyjítzpátkya každou chvíli si přeju štěstíabych nezapad až tam na konecjevištěširokej aplausširokej jánechci se psát s velkym jnedokonalá afirmace pohybudivokýho smíchuoblasti mýho vlivuse dost podobaj šílenství mězistěnamaznova ten cigaretovej kouřstarý dobrý dramabřicho na voděa stehna tisknoucí se k soběabych se o něco pokusiljsem moc vyžilejtrpnejútrpnej na konci světajako by řekli romantici i dalšírůzná havěťjenže nakonec toho využijuještě jednou naposledytam kde nejde říct nealespoň zatím.
Těžko
v tramvajiz každý strany blondýnamladý oběbrejle skrz tvářkvěty na trikubarmanovi zářej očimíchá drinkysměje se do nichmoje hlava je zakloněnáodbrzdím moře slovpomalu pouštím motivydo svýho vnitřního světaobčas je rozsmažim na pánvividličkou dloubu do spálenýho masaJ. na to koukátrochu vyděšeněa já si zase vzpomenu na ty dvěholky v tramvajikde si práskaj epizodyjedna o druhouskrz nákupní tašky rádoby šťastný lidijsou šílenýstejně jako jejich prášky na bolesti hlavyzadíraj se do nehtů/nechtů/buď i ty áj týklapej lingvisticky do klávesniceheslaparagrafyikonyhlavně čůrajícího panáčkabez odvolání na minuloststůj jako kus zdi před zahradoučekejna svíčkystařenka je rozpálív Oku lenonapár nápisůmezi hřbitovema trnímjsem jako na trníčekám až se mi uvaří dalšíkafeale jenom malýdneska pátýve tmě průjezdu si zahrajuna italskýho čumilaroztrhnu si tričko s nápisemkachny se rozutečouteda labutěcesta po nábřeží řežejenom rozhrnu záclonyznova ten samej výhledobčas tančímspíš ale moc neticho po propiscejenom lampa na stěně v pravidelnejchintervalech ozařuje láhev nad mojí hlavouje to znamenítěžkostejně těžko jako v týtramvaji.