Písmák Smutná poezie
Píšu smutnou poezii
o kapkách vody
na tvých tvářích.
Mě to mrzí,
Jen sen?
Na polštář vedle sebe,
místo tebe,
položím dlaň,
a budu čekat, jestli se nevrátíš.
Proč
Já ptám se tě proč
odlétají ptáci,
zdají se mi sny.
Věci se ztrácí,
Nikdo nechápe
Miluji, nejsem schopná žít,když svět, nerozmotaná nit,točí se v kruhu nenávratna, stále se vrací, neúspěch, sem, tam, a stále dokola, já sama, já sama,on sám, on sám. Miluji ho, a svět se otáčí, vidí to, nevidí, kdo ví, nikdo nestačí,nikdo nechápe.
Psík
Ve chvílích samoty,
srdce bolí,
nabodávajíce se na hroty,
a já přemýšlím, jestli to za to stojí.
Vzdálení
Ve světle lucerniček svatojánských broučků
brouzdám nohy rosou,
ve třpitu hvězd, které stojí nám nad hlavou.
Tam, v dáli, vkládáš svou hlavu v hloučku
Uplakaná pohádka
Chodím, bloumám,
nevím kam.
On ač znám,
sám, tak sám.