Dlouhé dny
Fašisti a nasrat
nechápeš.
když ani já nechápu
Víceméně srát na všechny
Tupý úder léta
Opustil jsem knihkupectví
právě když rozhlas zvěstoval
pokračování věku erotické
literatury
Rozloučení
Další den přišel
čistý jako vzduch po bouři
která v lese vyvrátila strom
a pohřbila
Ve 22:33
Vítr cloumá autobusovou zastávkou
a digitální hodiny za sebe skládají
. už mi týden není
33
Mezi životem a tamtím
Slabé slunce se propalovalo hlouběji a hlouběji do zánebí a podzimní vítr sklil díru, kterou za sebou nechalo. Poslední rozechvělé paprsky se snášely znebe a dopadaly na nás. Seděli jsme na polorozbořené pavlači, špinavé od opadané omítky a roztroušených ztrouchnivělých kousků trámů. Radomír si balil cigaretu a Vojtěch se snažil přijít na to, jak otevřít pivo zapalovačem.
Chvíle do zimy
Ještě před týdnem
mžourala kočka do zamrzlého nebe
za špinavým sklem
na prázdné ulici
Cestou z práce
Cedule otočená dovnitř hlásí
že ulice
přijde za deset minut
Aspoň dojím svůj gyros
Kapka
Kapka spadla
do popsaného sešitu
když jsem pil
Chtěl jsem se zlobit
Markéta
"Ahoj. Učíš se. " Napsal jsem jí na facebooku, i když jsem věděl, že sedí jen v jiné chodbičce ve školní knihovně a zajít za ní by byla otázka patnácti kroků.
"Ahoj.
Petěrburg
Další ráno na předměstí Petěrburgu v raskolnikovském bytě, kde se vůně cigaret doplňuje se zápachem zažloutlé ledničky a kočky, která si na noc vlezla ke mě pod deku. Za oknem olověné nebe pohlcuje každý vzdech města a jediné znělé jsou výkřiky racků v přístavu. Smích bolavému dni, smích víře v budoucí. Jen doufat, že v kapse zbylo pár rublů a den nebude hladový.
Oči
Jako děvčátko před zrcadlem
ze všech sil se snažící
pohnout
jen jedním obočím
Po dešti
Budoucí zvonky oblohy
se tříští
o mokrý asfalt silnice
němým třpytem
Okamžik
S rozcuchanou travou
ve starém truhlíku
tancuje vítr
stejně vášnivě
Pozastavení
Zase hrát písně z partitur
německých dálnic
a odesílat telegramy
klepáním batohu o spálená kolena
První den na Sibiři
Na kousku oblohy déšť ještě pletl svetr
Ale my už jsme šeptajícím krokem tančili mezi kalužemi
Které usnuly hluboko ve vzpomínkách
A kdo chtěl, mohl v nich zahlédnout zadumaného muže s plnovousem
Návraty
Dveře autobusu se pomalu zavřely a tři kamarádi, se kterýma jsem strávil poslední dva týdny na stopu po Turecku se usadili na sedadla v řadě za sebou, každý u svého okýnka. Usmál jsem se, naposledy jsem na ně s lehkou úklonou mávnul a než se autobus stačil rozjet, otočil jsem se na patě a vydal se svou cestou. Pro ně znamenala tahle chvíle konec výletu. Hlava opřená o okýnko, ukolébající drncání a peřina noci nad krajinou.
Kobka
Chlapec a dívka se vzbudili na louce mezi prašnou polní cestou a hranicí lesa. Leželi bok po boku natažení v kráké svěže zelené trávě a slunce pomalu putující k západu se jim opíralo do tváří. Svítilo ostře, ale nehřálo. I tak tu bylo teplo.
Ve tmě světel
Žárovky natahují struny svých paprsků
které mě řežou, když se snažím utéct ven
pryč z bezpečí světel
Do tmy
Universita život
Příchod babího léta
Déšť za okny tepe životema já teď nemůžu dál spátPojď, poběžíme ven, k lesu, na kopec. Nad město, kde se kapky hádají se stromy, aby se zítra mohli usmířit a zase se milovat. Itálie. Bijí podzimní listí do tváří, slzy kapou k zemi a lesklé mokré modřiny zůstávají.