VESELÁ SMRT
Slunce se obzoru dotklo již,
červánky zaplály krvavě.
Zpěv krkavců teď uslyšíš,
už usedli na své potravě.
CHMURY
Černej pták mi svírá srdce drápem,
říká, že se zove deprese.
Já bych z toho vylít z kůže málem,
jsem smutný, celý třesu se.
PRVNÍ JARNÍ
Chladný dech zimy
ještě od hor vane
do ulic Prahy, po parcích.
S deštěm padá sníh.
NA BRDECH
Ve špičkách stromů brdských hvozdů
třpytí se slunce, přichází den.
Možná uslyšíš zpěv kosů či drozdů.
Ležet tam na zádech a sníti jen.
STRÁŽ
Dneska na mě vyšla strážní služba.
Je to pro mě samozřejmě čest.
Tím splnila se má dávná tužba,
i já mohu prapor cti teď nést.
NECHOĎ
Nechoď zatím moje milá,
nechoď na své lože již,
trochu špatně se mi dýchá
plícemi kam bodla jsi mi nůž.
PŘED NAŠÍM DOMEM
Před naším domem kvetou růže
a voní vůní omamnou,
jakou jen květ vonět může,
jen zkuste si k nim přičichnout.
SNAD...
Podzimní slunce vlídně hřeje
vítr žene barev záplavu.
Počítám listy,
letí mi přes hlavu:
ROZCHOD
Auto s Tebou mizí rychle v dáli.
Havran teskně krákorá.
V listech které na zem opadaly
stále vidím Tvoji tvář.
STESK?
Srdce zvolna tuhne,
oči ztrácí lesk,
všechno se zdá smutné,
asi přišel stesk.
BOTY
Měl jsem dobrý boty,
nosil jsem je léta,
prochodil v nich sloty,
teď je po nich veta.
DNES VEČER
Dnes večer na chorálním zpěvu
obzvláště Ti to slušelo.
Jak duze, přírodnímu jevu,
když obloze připne se na čelo.
ZAVILÁ ŽENA
Pojďte se lidi podívat,
co, že se vlastně stalo.
Ten vožrala byl zase sát,
asi, že dostal málo.
JÁ, TY, MY
Trosečník v moři,
papír, který hoří,
soumrak příliš časně.
To jsem Já.
VEČER NA PETŘÍNĚ
Sedím na Petříně sám
večer, a tiše přemítám:
Kde se tu vzalo tolik svatojánských mušek,
jestli je to jen mých očí klam,
BALADA O POBUDOVI
Žil byl jeden pobuda,
co rád lidi mlátil do ruda.
Dokud jednou z čisté lásky
nenatrhal sedmikrásky
HOUPAČKA
Až jednou slunce vyjde pozpátku,
z paprsků zlatých si upletu oprátku.
Za hák mi poslouží informační síť,
to abych oprátku na něčem chyt.
OSEL A RŮŽE
Byl jednou jeden osel
a spokojeně žil,
než jednou v ranní rose
na růži popatřil.
ZLODĚJ!
Už zas nějaký darebák,
kus luny ukousnul.
Ať je to duch, člověk či drak,
já zlomím o něj hůl.
PŘETÍŽENÍ
Mám zlý výpadky paměti,
mé smysly hlásí přepětí,
třas probíhá mi tělem.
Když spatřím Tě, jdu k Tobě blíž,
DŘEVORUBCOVY DCERY
Dřevorubec má dvě dcery,
obě dvě jsou jako květ,
obě mají půvab který
uchvátil mé srdce hned.
CHTĚL BYCH...
Chtěl bych mít trafiku
na malém náměstíčku.
Prodávat od deníků
po žvejkačky v balíčku.
PROSBA
Prosím Tě, bratře Slunce,
posviť mojí milé,
aby sedíc na jablůňce
neměla temné chvíle.
POZVÁNÍ
Obleč se milá a pojď ven,
pojď ven, já stojím pod oknem.
Půjdeme Prahou podzimní -
tou krásou, jen se rozhlídni.
KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU
Klepu na nebeskou bránu
a doufám, že uvnitř najdu Tebe
jak pěješ chválu Bohu Pánu
jsi šťastná, dobře se Ti vede
NA VÝLET DO LESŮ
Vyzbrojen břitvou, unavený shonem,
vydáš se do hor, do lesů,
abys vše skončil rychle tichým skonem,
dal duši peklu či nebesům.
SEN
Zdálo se mi dneska, že jsem kouzelníkem,
jenž má kouzel stále plný krám.
Stačí mi jen mávnout kapesníkem -
co chtěl jsem mít, to mám.
PŮL ŠESTÉ
Je půl šesté, už se šeří,
na Malou Stranu padá tma.
Tiše se vkrádá do všech dveří,
světlo už to zná.
LENOST
Věžičky starých domů
jak kopečky zmrzliny,
nechce se mi ještě domů
jsem dnes nějaký líný.
ROZPOČÍTADLO
En ten týky, dva špalíky.
Marně dělám cukrblíky.
Ábr fábr domine.
Má mě ráda nebo ne.
U LIPY
U lipy spi rus,
a pod hruškou skot,
pod švestkou je slivovice,
snad jim přijde vhod.
VLKODLAK
Kdesi v dálce zahoukal vlak,
zrovna jsem táhnul věží,
lek jsem se a spatřil že k nám běží
velký a strašný vlkodlak.
JSEM UNAVEN
Nechte mě, prosím, tiše spát,
jsem velmi unaven.
Ne na těle, jen na duchu,
a chci snít krásný sen.
DÉŠŤ A VÍTR
Na modřanský střechy
padaj kapky deště,
deformujou plechy -
díry jako pěstě.