Písmák v láku
místa s duší
zůstala jen v básničkách
krásy co dřív by sis všim'
si nevšimneš
schůze
.
.
čeká se jen na nás
dokonce i godot tu už půl hodiny dřepí
nakonec chlapi zas zbydou si
nakonec chlapi zas zbydou si emoce s ženami uvadnou nakonec kdo lásku přežije /ten cit co poloviční je/ nakonec chlapi zas zbydou si nakonec výčitky vyvanou teď moje šediny rád bych ti věnoval leč nechám je na hlavě je to jak se srdcem /nikomu nedám ho i kdybych miloval/ nechám ho potloukat váhavě nakonec chlapi zas zbydem si v krajině bez času usednem a počkáme až lavina nás zavalí.
součin
mraky se na chvíli rozplynuly hvězdy teď svítí na dvě nuly i kdybys byla jednička naším součinem nikdo nic nezíská .
za rok
dneska jsem prala špinavý prádlo dneska jsem plná naděje dneska jsem
za rok nebudu už zavařovat okurky za rok nebudu už milovat za rok nebudu.
kdo jednou lokne si
jsem rozhozenej jak špejle od mikáda a ty mi pomaloučku narovnáváš záda
duši mám špinavou od listí sotva ji kdo někdy očistí
kdo jednou lokne si stojatejch vod nechce se plavat dál marnej je proudu svod
je dobrý že voda furt někam teče je to jak s tikáním buď někam pospíchá . nebo se vleče
potokem
včera jsem byl potokema mravenci se diviliproč teču zrovna tudysmrkovou stránípřílišného sklonupařez nepařezbez taktudolů nejrychlejiřikám jim pořád dokolaže to moje chyba není/ale oni stejně vědíže nedávno byl jsem sněhema roztál jsem kde jsem neměl/že to vypadá hezkyjako argument neobstojí.
prahu zametat
z uřvaných chlapů šediví mi vlasyjsem jeden z nich to nepopírámkam s citem vědět bych měl asimísto toho zadní vrátka otvírámpanty zrezly jako tvoje očize kterých probleskuje červenájak znamení kam se nesmí vkročitláska v kýblu savem vytřenámoje krásko lehnem si do trávyta nám mezi prsty bude odkvétatříkáš si co mi to ten koumák vyprávíproč nezačne na svém. prahu zametat.
jaro
čekám na sněženky
až vykouknou z udusané trávyčekám až sníh roztajea běžkaři slezou z hřebene/voda steče dolůa Stázička se dostane Kubovi za ženu/čekám na městského člověkaaž přezuje gumyčekám až přestanou topitstejně to nehřejenic nehřejemrznutak kde je to jaro do hajzlu.
jdu
černá silnice jako tma na ní žluťásci se staženými křídly jako odlesky neznámých souhvězdí a mě ovládá jediná myšlenka )o(že jdu zase blbě)o( první co po ránu uvidím je tvá tvář zmuchlaná dokonale místo polibku prchám do bezpečí kde vysnívám si pohádky o tom )o(že jdu zase blbě)o( až sjedu po zadku všechna zábradlí rozkopu všechny bábovky a tříkolce kolo ukradnu budu si konečně jistojistý )o(že jdu zase blbě)o(.
papilio
až se zase jednou zhasne v tunelu zlechtám tě skoro až do počůrání a probudím v tobě motýly o kterých se jenom zdává papilio polymnestor parinda přistane s pocitem unavených křídel na hladině stříbrného jezera a ty vyrazíš hledat poklad který /jak jinak/ dávno vlastníš nakreslíš na beton skákacího panáka svými pěti rtěnkami a mezi lampy gumu natáhneš bude to důkaz že všechno (s)klaplo.
sněží nahoru
souhvězdí co v létě vidět není
mi nakreslilo tebe
jak tančilas
kdysi dávno
mejlem
dnes v noci jsem se vzbudil když slza do hrocha ukápla mi
chtěl jsem ti říct, že .
(mejlem) ale odepsala bys, že . a v příloze poslala traverzu o kterou praštím se do kebule s přáním brzkého rozsvícení jsou čtyři ráno já nemám rozum ani teď .
maličkost
v kose stoupal jsem s těžkým nápadem na zádech na chvíli orion vyklubal se a mně to připomnělo labuť neonovou s korunkou co míhala se za okýnkem každou neděli když mi bylo osm svět se skládal z maličkostí svět se skládá z maličkostí . maličkost.
zrcadla
potkal jsem pána co leštil zrcadla já mu v tom dupal zamumlal něco o višních a jahodách a přidal do kroku což nepomohlo protože když jsem dodělal poslední na prvním už byla jinovatka .
kolem
napadlo mě chvíli se na místě zastavit . tys vzala krumpáč a kolem mě příkop vykopala odkudsi do něj natekla nostalgie teď už vím, že nemám šanci kamkoliv vrtnout se . zapadal jsem sněhem po pás .
mlíko
jak je venku ptáš se zjistil jsem že nijak jen do vzduchu někdo rozlil mlíko a uvěznil lampy z mlíka na mě civí oči prázdné jako obsah básně jejich lesk se toulá nocí a padá tam kam nemá babka v budce haleká jděte si bloudit někam jinam v letňáku se nepromítá protože do vzduchu někdo rozlil mlíko.
pozdrav od pana pipa
*** udělám ze sebe zbloudilého běžkaře který špatně namazal a doklouzám se sílu nemaje už žádnou ke tvým vrátkům akorát lyže píchnu do závěje a až do druhého patra Ti kousek duhy doručím ***.
záda
když jsi vařila koukal jsem ti na záda a nic mě nenapadlo jenom že jsou krásný škoda to neříct . básní.
korále
ooo bylas černá jak nejhorší sen jen růžové korále dojem změkčovaly když si tvé blikny mou duši změřily byl jsem nejmenší že hvězdu bych udělal čtyřikrát v obroučkách tvých náušnic k čemu je fantazie trpaslíkovi. k čemu je logika obrům. a proč bývám po ránu zmuchlanej. ooo.