Snící noc
Noční skřivan roztáhl křídla
a usnul v příběhu pod peřinou z vlastního peří v naději,
že jednou spočítá všechna zrnka písku v poušti.
Vzpomínka
Za víčky mořská pěna kreslí siluetu večera
tichem nedotčena hladí panenky dětství v mých očích.
Radostí vzplanu, ať oblaka jsou tak akorát na dotek špiček prstů a nohy plápolají ve větru.
Půjčím si křídla za 10 kapek deště a proprším se vzduchem až tam,
Utajněná
Je jasná noc,
ve které i ticho zmrzlo.
A moc okamžiku nasadila si korunu
na košatou kštici z listoví.
sss........
Srpecek srpnoveho slunce
sestupuje shury,
sapajic se svehlave se sevrenym srdcem
v sobe se sebou.
Nekdy
Nekdy mi beha mraz po zadech,
to kdyz se prilis otevru postupnosti
a myslenkam na prijeti vlastniho osudu,
to kdyz stromy se rozmluvi
Stvoreni
Davno tomu je, kdyz Mesic si More namlouval,
amorske vlny tancily s odrazem svitu Mesice na hladine brisni tanec,
az z toho vasniveho spojeni vyvrhlo More Zemi.
Dodnes ji pri prilivu hladi a zpiva - jako kazda matka svemu diteti,
Polykám
Polykám hořkost ve tvaru okvětních lístků
v myšlenkách dávno opadalých.
A hltavě olizujíc okenní sklo
snažím se spolykat průhlednost dešťových kapek.
Život v žitě
Život je plný cizích příběhů,až někdy zapomínáme žít svůj vlastní.
Kdyby se někdo pokusil jej rozložit na jednotlivá písmenaa poskládat do jiných forem,změnil by se život třeba v žito. ovšem bez té. a to by bylo hezké :)
Pocit
Čelenku radosti z mátových lístků si na hlavu položím,
aby svými hladkými křivkami zahalila mou tvář.
Tak trochu se za ní skrývám. A mám radost.
Kapky deště z nebe prosakují lístky
Naboso
Bosýma nohama jako kočka po doškové střeše,
bosýma rukama jako cirkusová tanečnice v povětří,
bosýma očima jako orel zavřený v kleci,
bosýma ušima jako píseň luční trávy před bouřkou,
Čas pampelišek
Je čas pampelišek.
Brouzdám loukou bosýma nohama,
které žíznivě hltají ranní rosu.
Motýli odhazují svá křídla
Racek
Pootevřená skulina nářku
s kvílením usedá namoře.
Její surovost uchopí racek do zobáku.
Neví, co s ní.
Hvězda
Dnes při pozorování noční podzimní oblohy jsem spatřila hvězdu. Svítila a svítila, svítila ze všech nejvíc. Přemáhala se, nebo to tak cítila. A co při tom cítila.
V naději
Kde domov můj
radosti, slasti blahobytné
ulity oslizlé lepkavou
hmotou potetovanou
Tak trochu jinak
Oh, životabudiči můj
ráda procházím s tebou
městem, vesnicí, lesem,
vesmírem, všemi útrobami
Paní Zima
Žití začíná v kořenech.
Nabídnu ráme paní Zimě
a spolu vyrazíme za dobrodružstvím
zaprášené ulice.