Písmák Hudba jako eutanasie a jiné múzy
Kdysi dávno jsem se střetl se ženou, jež mi byla vším. Múzou, inspirací, radostí i strastí. Múzou, onou vílou, kdy spolu jsme si hráli a pletli věnce z myšlenek a pocitů, jež nám foukal vítr do vlasů. Inspirací k odvaze.
Prozření
Anděli můj strážný
Byl jsem od narození špatný
ale Cestou
kterou jsi mi ukázal
Fosilní Nekrofilie
Něžná je noc
a den falešný pozlátko
napíchaný botoxem
aby zvýšil svoje šance
Yaruschka
Opuštěný na pustém moři svých nenaplněných snů
chtěl jsem potopit svou loď
jíž zloději snů vzali všechen vítr zplachet
Když tu jsi náhle vstoupila do bezvětří mých let a
21. století
21. stoletíChřadnutí fundamentální podstaty bytí.
O naději
O nadějiPo pláních planých snůjá kráčel celé dny,až k místům, kde ladná mračna nevraživě hledí v dáli. Tu mne čísi chladná ruka lítostivě ovinulaa vedla tiše pustou cestou. Když dovedla mne v její konec,já spatřil jsem ji v zlomku času,jak se její záře chvělave slunečním doznívání bělostného závoje. Pak v notách steskuhrál mi život před očima,v nichž se všechna přání zrcadlila beznadějí.
Andělská
Andělská U okna jsem postával ahleděl v dáli bouřlivou,kde se večer s mraky rděl. Tu promluvila ke mne ze zoufalstvískrze andělaOna, jejíž hlas mne uvnitř mého svědomícestou smíru vedl. Já vysvlékl se z roucha Ega,jež kovalo mne k zemia lehký jako pírkovznesl jsem s Tebou k místům,kde všechen klid se roprostíráNebesa, z jejichž tváří já čerpal moudrost po staletíuznala mne viným z křivda nazpět k zemi seslalahledat slůvka omluvy. Já vepsal jsem je do listůa poslal spěšně k ní.
Hloubka vnímání
Hloubka vnímáníMírná závrať uvnitř mdlob,mnou orgasticky vyústilave smyslovou partiturusvětového requiem. Poklekám v zem,jež promlouvá úžasema odpovídá pokorou. Obnažen rostlinou,halím se v paradoxy krásy,jež zvýraznily smysly jinakosti. Duševní souzněníblouzněníúžasŽasni.
Podzim
Podzim
Nastal čas,kdy k mým očímpromlouváš svým vřelým teplemslábnoucím a chladnějším.
A já oddán tomu pohledu,jež se v mysli náhle zračí,nořím se do nitra stesku.
Moment všech okamžiků nyní udaltempo ubývání.
Za zdí
Za zdíKvěten mísil pachy citůkdyž ke zdi klidné věčnostimne kroky samé zavedly. Setkal jsem se s dívkou, jež nepřítomně hledělave stinné místo v zemi. Pak vyšla z jejích ústrozechvělá zatrpklost. Člověk, v jehož místoúpěnlivě hleděla,zanechal ji v tomto světěsamotnou a zjitřenou.
Zestárlé jaro
Zestárlé jaro Odpolední oblohou procházím se nohonahý a jako list ve větru cítím pachy dne,jenž dneškem pominul. Zřekl jsem se člověka,jehož tvář mne mámí čím dál více,víc jak pouto mouchy k mršině,a přece jeho pohled z povzdálímne týrá v hloubi svědomí. Snad skrze svou studnu studujednoho dne prozřu a má slovak omluvě jak plody trpné dozrají. Nyní teskním před obrazem naděje,jenž na zpráchnivělé skobě visí,modlím se, ať mi toto plátnohrdost s egem nestrhne.
Propast
PropastMísto v světě,jež hlasem Melusinyvábí kolemjdoucí,jak lascivní parfém extatické rozkoše,linoucí se z Neřesti. Odvážíš se přistoupita své nitro bytostné uzřít okem obnažené pravdy . Nitro v nitru samém,jež se na dně hýříkvěty tmy. Takové, jež nikdy neodkvetouneb jsou skryty vřavou stínů,vřavou nekonečné věčnosti,jež Ti v mysli defilujezakalenou průzračností.
Náhrobková galerie
Náhrobková galerieNavštívil jsem kdysi dávno místo plné tváří,jež obklopují Cestu ticha,na niž slunce září. Cesta, po níž našlapuji uctivě a křehce,provází od nepaměti prostý lid i světce. Kol, kde všechny pohledynás samé svádí z cesty,a nutí hádat osud těch,jež zvou nás svými gesty. Do divadla minulosti,jež omšelé se může zdát,však dnes se hraje PomíjívostV barvách vosku bez plamene.
Bezejmenná
BezejmennáVýhled zpoza chladných stěnzmučeného monotónu,potemnělé lodžie aoprýskané šedi,navrací mi zřítelnicíokamžiky uvolnění. S nimiž se má mysl vznášínad pláněmi emeraldu. V auroele vitality, těch pozdních plejád slunečního doznívaní.
Květnová
Květnová Uvadající okvětí květnového dnevrhá skleslé stínyna divan,kde odpočívá po náročném dni,znavená a vysílenátvář laskavé ženy.
Míjení
MíjeníLidé přicházejí. A spolu s nimi prožívámenaše malá rozednění,jež si svou důležitostdávno vydobyla. Mezi tím vším hemženímnachází se naše já,malá, přesto svá,mnohdy středem pozornosti,jindy námi přehlížena. Život .
Nedělní
NedělníDen, kdy klíčí má sklíčenostpod tíhou nekonečných hodin. A já lapen v této síti,každým sedmým dnem,kolébám se v závratíchrozechvěné úzkosti,kdy minulost mě navštěvuje,nezvaná a nechtěná. To vše v jeden pouhý den, prostoupený odloučením.
Poznamenané oči
Poznamenané oči
I. Se zrakem upřeným v minulost,vydávám se po letech,cestou spěšné prchavosti.
II. Tu se zespod stínů noří domek malý, oprýskaný,jehož příběh dávno znám.
Draperie
Draperie Zvlněné vůně orientuprostupují chřípím,do nejvnitřnějších zákoutí,pod náporem smyslnosti. K místům,kde tytamjsou malichernosti. V zemích niterného útočistě,zející klidem a čistotou,kde se Vlny vlníjak hřbet perské kočky.
Živý plot
Živý plotMnoho lidí toužínajít sama sebemnozí našli - jiní bloudí. Však existuje místo jednomísto nejhlubší,jež je skrytouvnitř naší mysli. Toť zahrada moudrosti,v níž veškerý smysl bují. K těmtom branámtrnitá cesta chtíče vede,jež zjizví toho, kdo až příliš toužilpoznat svojí psýché.
Tanec života
Tanec životaOprátka času,v níž je lapen každý,jak nicotný hmyzv sítích osminohého bondagistys cejchem funebráka. A celé to velkédivadlo absurdity,před posledním tancem,má býti život . PohleďTu září křehká nevinnostlet jinošských. Zde zas život samotný,jenž rozpálila očekávání.
Dospělé dítě
Dospělé dítěDojít až na samou mez,kde cestu zpět maří zítřek,kde i přes to přese všechnosnažíme se o nemožné. Prožít časem ukradený okamžik. Snad jen přiblížit sena dva krokystačilo by, kde by pominuly všechny roky,unesenébudoucností. Stále bloudíme cestou jiných,zatímco jsme osaměle pohozeni jak dětské hračky.
Zloba
ZlobaJako mouchy na mršině cizopasí zloba,plodící zatemnělé úsudky, utopené v absurditě,jež se jako šeříkv duši šeří rudou záští.
Kontury představ
Kontury představ
Tahy perem,
jejichž tvary
proplouvají srpnovou náladou,
Plnými doušky
Plnými doušky Mnohé chvíle bytíprostupují pochybnosti,jež ohlodávají jádro existence. Na povrch vyplouvajízvlněné pocity odcizení,tak nejasné a neurčitéa spolu s nimichmurný leknín sebezapření,jehož vůně dává zapomenoutve světě lascivní krásy. Každý, jenž okusí,utone v Tvém extatickém pohledu nicoty. Svatyně úniku,jež kdysi zářila v zemích utopie,zůstala nyní oprýskanouzdí nářků odvykací léčebnynevyléčitelných.
Tvé uši
Tvé ušiTvé uši - líbezné lastury,s nimiž laskají se vlasybarvy rudých řas,jež naslouchají tichému hlasu,pějící ódu na tvou krásu.
Tvé vlasy
Tvé vlasyVlasy jak temný splav zvlněné,po stranách s liniemi světle zpěněnými,přál bych si dotknout se těch temných vod,okusit tu bázeň, vzrušení a slast.
Yaruschka
YaruschkaŽena,jež nosí na hrudimedailon ´´ypsilon bytí´´,jež svou jednou větví sáhá k výškám poznánía druhou zas pokládá k zemi, jejíž povrch brázdí vrásky beznadějného pachtění,hledající smysl své existence. A vnitřek těchto světůsdílí úsměv,halící vše pod závoj enigmatu moudrosti. Žena, na jejíž duši červořínáhražky zpřetrhaných tužeb,a jediným opiem jsou listy moudrých slova hudba,jež hloubí jámu citu. A všechno to rozechvění pocitů a citů půvabně rezonuje navzdory nelehkému životu.
Obrázky a oblázky
Obrázky a oblázkyZadívej se do té řeky,jež se jako žena v bocích vlnía nech své myšlenky plout po její šíji,daleko odsud,všechny ty obrázky,jež skončí na dně s oblázkya dál už nic.
Zaoblené ticho
Zaoblené tichoZaoblené ticho, jež ztupí hroty jakékoliv řezavé bolesti,se může zrodit pouze v naší otupené mysli,která už není s to pojmout tolik trýzně a jiných těžkostí,jež se nenávratně podepisují na naši dušipísmem tak nelidským a nedůstojným.
Úsměv
ÚsměvVždy, když svůj úsměv na odiv dáváš,ústa Tvá, se jak opona rudá poodhalía náhle vyvstanou za ní herci perleťovíveselohra začíná a publikum jásá.
Hřeben
HřebenJedné nocipropnu prsty aruka má jako hřeben,zčeše tvé černé vlasy - vzad a polibek na spánek - Ti dám.
Šedý vlas
Šedý vlasNajednou se na tvé hlavě zjeví, vlas plný šedi,jenž zde není kvůli stáří,nýbrž z výsměchu životu,proplouvajícího skrze tvé prsty,tak slabé už cokoliv pozdržet,natož uchopit.
Lidský strom
Lidský stromDalší rok čekání minul a já sleduji list za listem,jež se snáší k zemi, jak rozvířený pracha uvnitř cítím, jak mé údy těžknou. Mé tělo je stromem, z něhož se vytrací život útžky vzpomínek, pramenící v mysli,jež plyne stárnoucí mlhovinou snu. A tak tu stále nehybně čekám, neboť mé kořeny jsou zapuštěny hluboko v zem zádumčivou,jež je mi okovami,které neobměkči ani rez. A tak tu stále čekámstále čekám stále sám.
Olejový obraz
Olejový obrazNaše bytí jako olejovýobraz může býti,jenž doschne tehdy,až skonáme. Jednoho dne dušenaši skráň opustí,a rám kostěný vyústí v památku na existenci naši,jež nevykoupí žádná dražba.
Zvrácená realita
Zvrácená realitaPovrchní výtvor lidského tvora,jenž představuje ilozorní světprostorové přetvářky. Svět, jenž visí na zdi a vězí za zdíkaždého svádí, každého zrazuje. A lidé v dychtivém očekáváníhledí na neustále se dotvářející portrét, jenž pomalu stárne. Jedni s ním sdílejí svou osamělost,s vyhaslýma očima sebezapření,druzí laskají své amorfní protějškysvůdnými pohledy Narcise.
Silueta okouzlení
Silueta okouzleníLehké kroky nesoucí svou bytostnou skráňdo neznámých dálek, kroky v ospalém tichu katatonie se rozléhajíletargickou ozvěnou žalu. A náhle oči spatří, tělo pocítí,a mysl poblouzní. Silueta okouzleníDáma, zvíře, žena,jejíž pohled pohlcujesvébytné vědomí do nitra zmatení. Na samém dně spirály beznaděje arozhárané žádosti,klečí otrok své touhya prosí,leč zdi jsou němé.
Musa harmonické melodie
Musa harmonické melodieÚdery do pianarozčeřila melodii, v jejíž tůni utonulaposlední zjitřená vzpomínka,jež se ještě snažila vztáhnout ruku po stéblu naděje. Takto odpoutaná mysl od strastí, vdechla vše neskutečnéa vydechla ryzí,mistrovské dílo. Věčný odkaz smrtelníka,věnovaný pomíjivosti.
Věnec vzpomínek
Věnec vzpomínekAž nastane doba,kdy se vydáme jiným směrem,jiným světem,avšak společnou cestouk stejnému konci. Pak vyložím své karty empatie,zavřu oči a začnustřádat vzpomínky,z nichž uviji věnec. Poté klidné místomezi omšelými olšeminavštívím. A tam svůj věnec zanechám,jenž bude větrem rozptýlena časem pohlcen.
Na prahu plných let
Na prahu plných letMléčné oči nevinnosti,jež časem nahrazeny budounezkrotným pohledem chtíče,se lví hlavoua s duší červa,klestící si svou cestuskrze prohnilé jablko jinošství.
Hodiny
HodinyPachuť tísnivého okamžiku,jež uštkla jazyk,nyní svíjící se v agoniis nevyřčeným přáním na rtech, posledním a vadnoucím. ,,Kéž by šel vrátit čas´´A všechny tužby,jež jsou beznadějně lapenyv kradmých pohledechopovrženínedůstojně skonávají. Hodiny trvající dnya vteřiny trvající věčnosta všechny ty chvíle štestíjepičího prožitkuproti okamžikům strastímokvající v každém zrnku písku v hodinách.
Deziluze
DeziluzeI. v zahradě myšlenek zasel jsem tužbytrpělivost prý růže přinášíavšak nevím, zda-li vstříc svému naplnění rostlyII. v zahradě myšlenek tužby rostouIII. jednoho dne přál jsem si jen pro sebe utrhnout své přáníIV.
Idyla
IdylaOdpolední nálada oblékla šatletního poklidua na lůžko ulehlas víčky přivřenými. Jen uši ponechala otevřenérajské hudbě šumějícího listoví,jež svým hypnotickým chvěnímlabužnicky uspává. Veškeré vědomí,jež je jako motýl křehký semknut v dlaninyní rozplývá sev širý kraj.
Tvé oči
Tvé očiTvé oči - jiskřící zrcadélka,jež neodráží vnější svět,nýbrž bujarý a čistý květ,na pohled silný,avšak křehký na dotek.