Písmák letní veršuňk
Přišlo léto, slunce praží *** se doma smaží [doplňte občany obce na tři slabiky]Městský úřad jal se roztrubovatže koupák bude opět operovat:Hlídač Beďa, sedě u vchoduzkontroluje průkaz o čistotě rasového původu- pardon. testíčky a vaxpasy. Milostpaní vzala si. Drzouny „bez“- čert je vem.
Hodný člověk, který si spletl dveře
Je dřevěného ustrojení
Hlavu, ve které se koulí dvě velké nechápavé oči,
má vysypánu hlínou
Co chytí do rukou, sype se s křapotem na podlahu
moře polí
Na okraji pole rákosiny
pocit, jako by
moře bylo na dosah
jako by v tuto chvíli
L.
Byl něžný jako tma
Vida, i staré tělo
může být příjemné na omak
Když přitulil se
potřeby
Mám výtvarnou potřebu
materiál k jejímu
uspokojení
kupuji na Josefské,
nepochopen
Odolat pokušení
chtít být pochopen,
nevysvětlovat se,
pokývat hlavou,
zpytování života
Ze všech koutů na mě civí
neperspektivy.
Zimní večery chladnější rán
vrány na stromech předou,
heavier than heavy
Láska zmizela v hromadném hrobě zapomínek,
které jsem určila k zetlení.
Jestli bylo na vápno. kdo to ví.
Nevpomínám si.
Letní (s absolutním veršem uvnitř)
Po kostkovici na kole
kamenným údolím domů
přes hnojnou vesnici
uháním domů
věčný snovač snů
Chtěla bych být zde
tady a teď
ale copak to jde.
Rozhlížím se,
Dubový vrch
U cesty srnec
na něm hejno much
když hne se
hejno much se vznese
Bezednice
Moci se tak zbavit
tohohle mozku,
toho našeptávače chmur,
temnosvitu a jasnozření
Pahýl zdi, nic než dým
Kdyby věděl, co pro mě znamená,
zhrozil by se.
Kdyby věděl, čím mi je,
nasedl by na raketové koště a
příběh
Ráno jsem se probudila
s dvěma zlatými klíčky v ruce
tělo bílé a mrštné jako oliheň
s dvěma mléčnými nádržkami
miniúvaha v neumělých verších
Panická hrůza z toho
že minu, koho
potkat mám,
že ho nepoznám.
imaginární uchvatitel
Můj starý známý.
napil se a v opojení
napsal:
Počítej s tím,
otužilecká
Zima mi vane
oknem do pokoje -
co nadělám, když
větrat chci.
slova
slova jsou obnošené oblečení,
které mi nepadne,
nahnilá jablka
z kterých mám vařit
zvesela, do kroku
Zaklíněna mezi kmeny,
nohu v pokrčení
silnice se drolí,
jizvy po zimích snězích -
změť rozdrolená - Drobenka
Socha je pocestný časem,
stojí u cesty, přijímá
rány, květiny, polibky
a předává dál těm,
zvečerněna
Nechávám pokoj zešeřet, tma ho plní jako sklenici vody,
ode dna - zadní stěny.
Událost dne: na nástěnku za monitorem připíchnutá fotka s citátem:
Pro lidi bych zemřel, ale žít s nimi nemohu.
Pro marnou krásu není škoda ničeho (zápisky z neexistujícího deníku)
Talíře hnízdí na peřinách, na prostěradle
vyjedené odpočívají -
dnes už o ně nikdo otloukat lžíce nebude.
Až nazítří, etc.
zhou-pnutí
Jantarové zuby
zabořené do
zbahnělého vědomí
nohy a ruce a.
Pygmalionka
Dala jsem, co jsem mohla
a stejně to bylo málo,
stejně mám dluh.
jen podivná individua
...jen tak...
Je pozdě proklínat toho upíra
co ssál mé city, polibky
a nektar ze klína.
Teď písně pěje u jiných dveří,
zásadní, okrajová
Vláčím za sebou své kroky
na zápalné šňůře,
s nimi své roky:
věčně předpojaté
všem vránám
Zoraná pole voní
hrobem
a podzimem;
z podzemě vystupuje Koudel
***
Nedopovězené
ztuhlé v prostoru
jak tísnící pěna
jak ukrojený slepýš
makarónský neexperiment
Holčičky vozí kočárky
s živými panenkami
A pánbu nad námi.
stále s námi
- neznám
Klenbu nebe držím
jen svýma očima
Vlčku, chybí mi Tvé tlapy
kolem krku.
Poslední ze všech posledních epizod
podběrákem jazyka
vylovila jsem ze tvých rtů
žluté kopretiny
***
Kategorie: Nikdy neposlané dopisy
Je to láska,
když mi chybí tvoje ruce.
Je to láska,
když mi chybí tvoje ústa.