Písmák Z deníku
Chtěla bych kreslit dítě den po dni od počátku
Napínání kůže prodlužování špiček
Prstů
Zachytit dotekem měkkého
Odmítání
Tisíc myšlenek na hrotu tužky přepadává přes okraj
řítí se dolů kmým nohám a ne, jsou chvíle, kdy nemůžeš
rozepínat cizí
boty
Egyptská princezna
Nakrátko střižené rovné vlasy si velkou zpocenou rukou zasunula za uši. Zasmála se vysokým koňským smíchem a pohodila hlavou, až se jí mastné vlasy rozlétly kolem odulého obličeje. Byla jednou ztěch holek, které se dokážou smát i nosem. „Ale princezno, ty už deš.
Žijeme u řeky
„Nakreslíš mi tygra za stromem. “
Dívám se zokna na lidi v ulicích. Prší. Kapky vytvářejí přerušované čáry.
Škyt jsem škyt tam už si nevzpomínám
Modromodré oči zírají na neviděné věci
stále vpřed, neohlížet se a nelitovat
věř a víra ti dá rovnou cestu, ne lehkou
sametovou jako jméno proroka Samuela
Neviditelný chlápek bez hlavy
Nezralá jablka často padají daleko od mateřského stromu
prázdné řeči nepochopení a vnitřní prázdnota se prolíná
spřeplněností a může vycestovat vbarvách na papíře
spasem tužky kolem úzkých boků se někdy váže
Nenechá mě spát
Přišel si ke mně nepozván
Bez požádání na hlavu
mi leh
Dívám se kolem dokola
Anorektická báseň
Mám v těle telegrafní síť
trať hlava - žaludek
Když je mi smutno
visí na ní hejna emocí
Myšlenáctky
Když jsem byla malá holka, děda mi říkal, že až mi bude dvacet, vyhraje ve sportce miliardu a pak si mě vezme a odjedeme spolu na Havaj. Já říkala, že to je snad jasný. Babička se tady nějak zabaví. Visela jsem na každym jeho slově, byl pro mě takovej živej Bruce Lee.
R.I.P. J.D.S.
zaujatě vyprávěla něco co jí vůbec nezajímalo někomu o kom věděla že až odejde bude jí to ukradený vypadal že jí zatim celkem žere ani neměla výčitky že si to uvědomuje a jsou jí lhostejný jeho pocity poslední dobou si připadala prázdná a ta euforie navenek jí přišla pokrytecká ale chvílema tam vážně byla Ale i stim pocitem co si hraje na schovku asi jako latentní oparovej vir neupřímný neupřímný neskutečný neopravdový na hovno žádnej účel vyhodit. všechny lidi vyhodit všechno je pitomá hra co se vysmívá i hercům a autorovi nejvíc jsme tu a žjova moc se bavíme jsme morální společenský úspěšný berem ohledy a milujem lidi jsme věrný svý holce názorům sobě za pět let byly jen dva pokusy o vztah vážně hlavně mi nevyprávěj kolik bylo těch holek na čaji vposteli stejně mě nezajímáš promiň si hodnej ale já nevěřim o Vánocích na pohádky nemůžu koukat jsem nějak moc citlivá dycky to tak bylo nemusim na to brát hormonální antikoncepci stejně se mi to hnusí ráda líbám a hladim lidi a dál dál je mi hnusno možná seš vinnej bráchy kamaráde co si mě vjedenácti učil hrát si na sexuální průvodce moc jsme si nerozuměli ty si byl jinde já žrala Babičku ta vlastní mě vytahovala před známejma jak obraz od Bacona a vrtala mi do vlasů kytky choď jako holka koukni na ty kolena nečti si tvař se roztomile tohle je strejda na karate chodit nebudeš oni na ně moc řvou choď si na balet nečti si nečti si co kluci jako dobrý akorát jsem asi víc na holky hm humor jasně Darwine nějak si to posral proč se vpřírodnim výběru nevyřaděj jedinci co se chtěj od třinácti zabít. je mi hnusno ztěhle keců nemám depresi jen neživotaschopnej způsob přemejšlení Salingere byls vytrvalej
Odrazy
„Nezvládáš ji vychovávat. “ Vyfoukla kouř smyšlenkou, že kdyby to říkala ona, přidala by ještě sedm slov. Audrey si znechuceně odsedla nalevo, odkud foukal vítr. „Máš na ní málo času.
Tati?!
Drobný, zlatohnědý list se nejprve zakomíhal ve slabém večerním větru a zatančil po páru piruet. Zakotvil u bot, jež možná patřily kmajiteli, zato majitel jistojistě nepatřil knim. Muž sřevem uskočil. Vtu samou chvíli se rozehrála před jedním jediným divákem pozoruhodná série událostí, ne nepodobná grotesce.
Karkulka v kruhu
Bylo, nebylo… ale ne. I ty jedno dítě nezvedené. Žiješ vtakovém malém, rozkošném městečku za toliko kopci a toliko skalami a sedě už na méně rozkošné zastávce špiníš jeho ulice obalem od napůl snědené margotky. Bez nejmenšího začervenání si seskočíš ze zídky a ještě přidupneš obal červenou botou, no tohle.
Ráno
ON: Rozsekej si svoji snídani o zrcadlo, krávo.
ONA: (vzlyká)
ON: (chytne ji za úzká ramena a třese sní)
Víš co. Víš ty co. Vypadni si chcípat jinam.
Pokoj
Pršelo, ale jí kapky nevadily. Zastavila jako obvykle naproti tomu oknu. Z mostu viděla všecko, opršelý okap, rozbité okno zalepené igelitem, který ani s notnou dávkou představivosti nebo dioptrií nevypadal jako sklo. Podezřívala okap, že vsobě uchovává něco jako mrtvou vzteklou kočku.
Kořeny
Juliet Fleur de Lisová byla na vrcholu své baletní kariéry, když potkala okouzlujícího pana Hari Bose. Hari byl původem Ind, ale mluvil několika jazyky a francouzsky mluvil téměř lépe než svou mateřštinou. Z bouřlivého vztahu se Juliet narodili dvojčata, holčičky. Juliet byla příliš štíhlá a drobná a druhá holčička málem nepřežila, o svůj život se rvala jako lev, a to doslovně.
Pokoj
Pršelo, ale jí kapky nevadily. Zastavila jako obvykle naproti tomu oknu. Z mostu viděla všecko, opršelý okap, rozbité okno zalepené igelitem, který ani s notnou dávkou představivosti nebo dioptrií nevypadal jako sklo. Poloprázdný tmavý pokoj s malou otřískanou postelí, růžový domek z krabice a pár zaprášených poliček.
Petr Pan a jiní parchanti
Hraj si dál svoje hry, beze mě.
Já musím letět, kdoví možná dospět.
Amožná taky ne.
Vyrostla jsem, není cesta zpět.
Bojím se věcí pod postelí
Věřte mi, každý tam nějaké má. Mezi posmrkanými kapesníky, pavučinami, ohryzky od jablek, popřípadě mezi zbytky jiných poživatin, či věcí, jsou okem nerozeznatelné. Někdo je vidí přirozeně, někteří se je časem naučí vidět a jsou i tací, kteří o nich nemají ponětí celý život. Zpočátku mohou působit krajně nesympaticky, ale hned jak se blíže poznáte, zjistíte, že můžete být i docela dobrými společníky.
O dvanácti termoskách
Záclona se zachvěla pod dotykem žilnatých svraštělých rukou. Dva páry očí sledovaly vzduch. Stmívalo se, byl čas na čaj a chleba. Měla zvláštní postup tvoření čaje, neměla nic na způsob varné konvice, a proto nalila do jedné ztermosek horkou vodu a stou vydržela až do půlnoci, kdy si obvykle chodila povídat s černobílými fotografiemi svého manžela.
Kočičí bajka
Všechny oči se na ni upřou. Elegantně vyskočí na spadlý strom a projde se po něm, jakoby šla po molu. Jeden zelený pohled věnuje vlkovi. A vlk je rozhodnut, tu číču musí mít.
Brouky z louky
Vlk povídá ovečce, „Ty jsi tak krásná. “
Ovečka se rozpačitě usměje, „Vážně. “
„Hm, jen škoda, že nejsi sexy. “
„Umím být sexy.
To důležité očima neuvidíme
Hádky. Nesnáším je, nesnáším. Člověk křičí a hází na druhého ostré střípky slov, které se zabodávají do srdce. Jsou to přeci jen slova, ujišt'uji se pokaždé, když bolí.
Kristovy rány s tebou je fakt kříž
Umělec se zasněně díval skrz mraky kolem sebe, neuvědoměle maloval palcem unohy kroužky a spirály. Vmysli si snad vykresloval složitější obrazy. Ze snění ho nevytrhlo ani těžkopádné přistání obchodníka. „Hele, můžu si přisednout.