Písmák Ornamenty věže z kostí
Ornamenty našich těl propletena vzájemností
Rozpuštění našich cel prostoupena sjednocením
V krabici s nápisem láska pro tebe omotané mašlí
A není v ní pes, ani jiné zvíře ani kavka a jiný pták
Domov duše
Tenkrát na kolejích
Otevřelo se nebe
Zakopla jsem
Od té doby mě zebe
Láska v zralém věku
Až v noci u lampičky
když bude všude kolem tma
kouknu se tobě do dušičky
najdu tam kudy vede cesta
Beduín
Říkal mi irská zrzko
Ten pouštní beduín
Asi jsme spolu pásli
Ty stáda skotu
Pocit
Je dlouhá noc, kdy bůh mi cvrnká kuličky svých nápadů z nebe, abych se tady na zemi nenudila a měla pořád pocit, že mám nehotovo.
Potřebuju nutně šedou eminenci vedle sebe, aby práce vodsejpalaa dobře se nám tu žilo na zemi.
Toulavej vlk co má rád drbání kožichu a vybírání blech a pekelně hřeje. My lesní víly co jsme živy na medu místních včel, potřebujeme nutně skálu, v jejímž stínu se nám bude náramně lehčeji tančit, smát se a s kolemjdoucími flirtovat.
Bohyně z vesmíru
Zpívám ptákům,zpívám mořím
všem námořníkům a všem lodím
poslouchám sílu větru
klaním se bouřím
Prožitek
Maluju Ti námořníku
hnědou čmouhu na čelo
nosem šimrám
vlasy voním
Zázrak
uběhlo spoustu let
co poprvý se na židli roztočila
střídavě pak toužil námořník
pak zas zas lesní víla
Jarní zlost
Ty věčně sladký opojný sváděcí rituály
nestojí za konečný promilovaný noci
opojný pohledy
naivní okouzlení
Vášeň
ve víru rozkoše zlostí sténá
hladící konečky prstů sotva vnímá
alkohol v žilách
v tepnách síra
Snění
Já jsem tvůj descendent
ty mé uzemnění
načmárám rukou svojí
do střípků zpoceného těla
Osamělá dáma posedlá.
zkažená dáma posedlá
osamělý hranostaj
dvě tvrdohlavý příšery
odměnou pěstí ztrestej
Portrét
na popraskaném zašlém mramoru
štětcem malířky vystihnutý odraz
býval olejem na stěně majestátního hradu
než narazil v nás na ukrytou hráz
Srdeční čakra
Myslím na ten otisk v srdeční krajině mezi lopatkami
obraz dívky v letních šatech s vlajícími vlasy
kdy vítr je vrcholem erotična
chlípné dítě čeká na myšlenkový návrat
Splněný sen
Osude líbeznýfontáno naplněná po okrajskrz mříže prýštímelíbáme asfaltovou zemžízeň se rozhořívířící kolovrátky sněhunadnáší víc než křídlaandělského lukostřelce.
Cesta
Vymyslím příběhdlaň si spoutámkolíbku vyplníms prvním ránemnového létaroztáhnu křídlašťastný romám proměnímve větvích houpámpo větru koukámpřání konečně vyslovímna ohořelém pergamenukrví už je psánojméno vyryto je do hvězdnová strana cestyuž nevede vzduchemsladce doutná před výbuchem.
Endorfiny
Černá a bílá
země a plamen
na zádech duha
pouť prsty žlabem
Až vrátí se od moře...
Až půjdu nad řekou
do nitra vzpomínek
na zdi si promítnu
z harému útržek
Polibek pod rozkvetlou třešní
Jak slepá do hlavy si ukrývala
hmatem obrys Tvojí tváře
pod rozkvetlým stromem nahradila
absenci polibků z Prvního máje
Zastavení
Zastav se se mnou pod hvězdami
ruku spoj teď s mojí
zastav se se mnou malou chvíli
dívej se mi do očí
Prach jsi
Zameť si vlastní schody
a ještě metr do ulice
jak Tě to matka naučila
uvidíš mezi domy
Hetaira
Popošla k oknu nahá
vědoma si své krásy
postavila se do světel ulice
rozprostřela svoje vlasy
Moudrý muž
Uprostřed rozlehlé ulice
ve starém tajemném domě
přebývá mnich ve sklepení
dlouhé prsty právě rozžehly svíci
Smaragdový květ
padají drahé kameny
po kapkách ze skály
punc opravdovosti
boří se do bláta
Desidérie
Desidérie
bestie v beránčím kabátě
ubohá zajatá proklatě
Madonno všedních dní
Kukačky
dlouho jsem ten tikot neslyšela
skoro 15 let
je černá noc
pokoj s oknem do světničky
Cizí hřích
svěží vánku
letní dešti
pošeptá do vnitřku zlosti
však křičet by to chtěla
Máš rudé poupě
jsi něžný uvadající květ
máš však dost síly na keři se udržet
vůkol sebe poupátkový svět
radost pohledět
Osamění
kam zmizela moje nevinnost
jediná na mě byla tak krásná
odešla na věčnost.
zůstala jen prohnilá posedlost
Ovulace
byl zimní den
všakpřešel vnoc
costala se jen dvakrát za život
láska na první pohled není
Silvie
smály se tam vkoutě
minulost mých dětí
plus minulost má
přítelkyně téměř zapomenutá
Vanilková vůně
prý chutnám jako vanilková zmrzlina
jsem touha, co svěkem usíná
a už není
když touhu mou probudí
Omluva
omlouvám se tobě bože
za svojí bezbožnost
omlouvám se tobě otče
za svojí nesoudnost
Lužnice
děti řvou zoufalstvím
vidí jen vodu před sebou
spousta vody všude
a rákosí
Lyžař
stojí tu bez šatů
osamělá kráska vmrazu
tváře má zkřehlé
bradavky vystouplé