Písmák Jednou
Tak už tolik hodin jenom sedímNa nic a na všechno kolem sebe hledímKrajinu už bezhvězdná noc dávno kryjePod lesem hrobník do země lopatou ryjeA prostě jen tak přemýšlím o všemNemůžu přijít na nicA tak nějak smutno je mi po všem,co bylo i co nebylo sic,co ale mohlo být a třeba budeJeednou, až Slunce bude vstávat rudéJednou, až nesmrtelní zemřouPotom nebeské brány se otevřouA všichni vyhrnou se venNa chvíli zastaví se a hledět budou jenPak skrze mraky spadnou k námJednoho přehlédnu, jinému ruku dámPak všichni budeme jen sedětA tolik odpovědí budeme chtít vědětA jednou je dostanemePotom Slunce bude vstávat rudéA všechno to, co dřív jen mohlo být, teď pravdou bude.
My Lord
Jednou zase přišel ke mně AndělDíval se prázdnými očními důlky,jimiž vidělPak ruku mi do hrudi vrazilA vzal mi srdce z půlkyPak vztek Ďábla k zemi ho srazilAnděl vstal a byl tu jen sám,,Kde je Ďábel. " se ho ptámJen upřel na mne zrakA mně došlo toNení Ďábel; ani Anděl všakZ jednoho má tohle, z druhého tamtoZlý i hodný zároveňA vždy drží si svou úroveňChvíli zevnitř hnijeChvíli štěstí z něho prýštíDnes jed mi do žil lijeV Boha změní se v den příštíOn druhou i první půlku mého srdce máAspoň andělské křídlo, aspoň pekelný trůn chci ukrást mu jáMůj obětavý ochránceMůj krutý mučitelOn, pekelný zachránce,andělský učitelMoje radost, můj žalA bolest, kterou mi dalON, můj Anděl, můj ĎábelMůj král i kat.
Anděl, havran a smysl života
Přiletěl andělZeptal se, jestli nevím snadJaký v životě je úděl,Prý dozvěděl by se to rádRadost neměl ze měŘekla jsem, že v tom smysl nevidímPokusil se aspoň usmát jemněRoztáhl křídla, mizeraZjistila jsem, že závidímJen roztáhl křídla a zmizelPřiletěl havranPtám se, jaký vidí smyslV lidské existenci u pekelných branNejdřív na zdechlině si smlslPak řekl, že lidstvo je tu na nicČlověk že však důvod máMám hledat prý něco vícNěco, co mi životu ten smysl dáTak řekla jsem, že děkujiZakrákal jen; znělo to unaveněPro toho, koho tolik miluji,Ať prý přestanu se trápit, zatraceně. Zakrákal jen, zacvakal zobákemPrý nechtěl by být tím chudákem,Který má ruce místo křídelSice hladit i zabíjet prý nás vidělOn však jen zatřepe křídly lehceDostane se všude, nepotřebuje ani klíč.
Nicota
Stojím v šeru; přede mnou brána
Křičím v tichu; na bráně vrána
Tak stojím ve tmě, v tichu, nicotě
Jako bych neměla už nic slyšet v životě
Jsem...
Jsem čerstvý květ zvadlé růže
Kterou jsi dřív tolik obdivoval
Jsem cítit ze tvé kůže
Kterou jsi kdysi noži vystavoval
Silent Waters
Nad jezerem se tiše sklání
Chudý muž bez tváře
Doufá, že zlatá rybka splní mu přání
Že mu srdce z těla vypáře
Poklona, Smrti
Na náhrobek usedla šedá holubiceVe větru hřbitovní vrže bránaPták sedí strnule; je z kamene siceVšak na hrudi mu objevila se ránaNa hroby popel snáší se jako sníhVe tmě tiše svíčky hoříNajednou ozve se z hrobu smíchA kamenná holubice Smrti se dvoříTeď před tím hrobem dítě pláčeNáhle začne se smíchem svíjetKostlivec kolem něho skáčeKostra a tkáň; život a smrt teď začnou se míjetKostlivec skáče zas víc a vícChlapci tvář rychle se boříHniloba prostupuje jeho bledou lícA vyděšený chlapec Smrti se dvoří.