U zpovědi
"Zjakého hříchu se, dítě, viníš. "
"Snad jen… ten jeden…
Nesesmilníš.
Kvůli svým mnohačetným vinám
Seděl jsem sám v přeplněném kupé
Pomalu jsem se došourala kvlaku. Do odjezdu mu zbývalo ještě dvacet minut, a tak byl dočista prázdný. Vybrala jsem si kupé, majetnicky si vněm uprdla a tak, aby to bylo dobře vidět už zvenčí, jsem položila velkou láhev piva. Pak jsem se rozvalila.
Kouk.
Tak vítej zpátky, pijáku.
Myslíš, že to máš na háku.
Že najdeš pravdu na dně sklenky.
Řeknu Ti tajemství:
Úvahy ráno po probuzení vedle Tebe.
Kdybych si mohla koupit všechno,
koupím si kuráž. Dřív, než.
. a dvě jízdenky do neznáma.
Vítání nového týdne
Ahoj, jak bylo o víkendu.
Ja měla furt co dělat,
znáš to, mám přece spoustu přátel.
mohl ses ale alespoň ozvat.
Vltava
Těžko se mi s Tebou dýchá.
Plíce se mi zaplnily
dávkou
mollového
Suicidální tendence
Jednoho dne mi přišla na mobil podivná zpráva. Musela jsem si ji přečíst třikrát, než jsem si uvědomila, co se mi její autor vlastně snaží říct. Poselství přitom bylo zcela jednoduché: „Kláro, neřež si zase žíly kvůli tomu, že jsem Ti řekl, že nemám zájem. “
Nejdřív mi přišlo velice hezké, že i přes nezájem o blízký vztah smou osobou mu tak moc záleží na mém životě, ale brzy mi docvaklo, jak moc je tato žádost sobecká.
Trojúhelník
Jednou zvýhod hereckého soustředění byly společné sprchy. Sostatními kluky jsme sedávali u východových dveří a vrámci všeobecného veselí jsme se snažili strhnout děvčatům ručníky.
Žofie se nenechala. Prala se snámi nedbaje na šrámy a nebála se ani kousat.
Jen si tak zavřít oči
Vmístnosti smramorovým obložením postávala skupinka lidí. Panely zdřevotřísky zakrývaly okna, která tak do prostoru vrhala jen slabé proužky podvečerního světla. Uvnitř bylo temno, stísněno. Občas se některá tmavá silueta pohnula a smohutnou gestikulací vypustila mezi ostatní nějaký hluboký názor.
Neschopnost vyjádření platonických lásek
Když jsem ho uviděla, jak si rozestýlá spacák uprostřed své chatrné a rozvrzané jednopokojové ubikace, vyskočila jsem zpostele jak namydlený blesk: „No to si snad děláte legraci. “
Zvedl hlavu a bylo jasné, že neví, co říct. Snad se vtu chvíli cítil provinile. Pomalu se došoural kposteli a ještě vkleče mi položil dlaně na kolena.
Příběh
Spustila jsem ruce podél těla. Cítila jsem, jak mi ve tvářích tepe krev a upřeně jsem se dívala na špičky svých bot. Pak povolilo i jeho objetí. Odlepil tvář zmého ramene, zadíval se na mě těma nejčistšíma modrýma očima a zvedl ruku.
Přátelství je jako most přes rozbouřené řeky
„Ššš. hej. “ Analbert se před chvílí otočil na pravý bok a sledoval zvýšky své pryčny obrysy těla pod tenkou přikrývkou. Už minutu přemáhal své mimické svaly a vduchu domlouval hlasivkám, aby vyloudily požadovaný zvuk.
Bláznivá epopej
Jsem zamilovaná do přeludu.
Do vysněných pokynů svého těla.
Jsem zazděná a přesto tolik volná
v tom, co Ti šeptám, že bych chtěla.
Modrá prosba
Buď tu ještě chvíli.
Jenom do setmění.
Odrazem v písku
se křídla mění
Paní domu
Vrním a choulím se na tvém klíně.
Občas si tlapky protáhnu líně,
drápkem tě škrábnu, ocáskem ovíjím
. potom se nechám pohladit po šíji.
Svědomí
Chceš se mě dotýkat. Stačí říci. Mám křídla i svatozářk dispozici. Trhej je, lámej.
Paranoia
Už Vám někdo řekl, že jste paranoidní. Teď se chvástáte, že ne. Nejste totiž žádný blázen. Asi Vás svými slovy trochu zklamu – právě ti, kteří nikdy ani trochu paranoidní nebyli, jsou blázni.
Bole"hlav"
Když se tak ožralá klátívám ulicí, jsem prostě hrdá, že jsem ženou. Ráno se probouzím s příšernou opicí, prdel mám kdovíproč natrženou. .
Epilog
Vložils mi do rukou
opratě démona-
oslizlá háďata
rostoucí ze mě.
Nesuďte přísně mladou generaci/ Já v jejich letech
Usedla jsem ke stolku a před sebe postavila papírový kelímek pochybného obsahu, opatřený varováním, že by obsah mohl být horký. Nevím, jak Vy, já tuhle vlastnost od kávy čekám. I přes svůj nízký věk jsem si dnes připadala jako vyžilá dámička. Srkaje café latté jsem kriticky sledovala dění kolem a mudrovala.
Dokonalost
Pověz mi, když znáš dokonalost,jak je možné ji milovat. Je chladná jak ledi když hoří. V mrazivém kruhu si plameny tvoří. Ona je kruhTy jsi jen smyčkaKdejaké smyčky se kruhům dnes dvoří.
Bojujeme proti lhostejnosti
Když jsem počtvrté opakovala zkušební jízdy vautoškole, ze všech stran na mě létaly poučky jako „Dodržuj předpisy. “ „Jeď pomalu. “ a vždycky to bylo završeno nějakým učeným poznamenáním typu „To přežiješ, vreálu se takhle stejně nejezdí“. Jako by si mysleli, že kořenem mého neúspěchu je naprostá ignorace všeho, co jsem písemnou formou zvládla na jedničku.