Písmák čas
měřím čas na zázraky
nastávají nečekaně
přicházejí
nechávají napospas
tetisko
potřebuju sněkým mluvit
potřebuju mluvit s někým, kdo nebude moralizovat a vysvětlovat mi, že to musím chápat
s někým, kdo mě vezme do náruče
nějaká starší žena, něco jako teta anebo spíš ‚tetisko‘
rozhovor
Rozhovor
(prostý přepis)
„ Teto. . co děláš. “
„Spím.
tři
krvácím.
po tolika letech
patrně jako připomenutí skutečnosti,
že mateřství v sobě vždycky obsahuje bolest
svátek
sedíme u stolu.
bíle je prostřeno v poháru réva
vítat den večerem
dvě světla se šerem rozsvítit třeba
mezi svatým a všedním
”עננו, עננו ביום קראנו. ”
vprostřed lichých bojů o přežití
בין קודש לחול
a nekonečně pitomých keců o ničem
zítra
וּבְשׁוֹפָר גָּדוֹל יִתָּקַע
וְקוֹל דְּמָמָה דַקָּה יִשָּׁמַע
וּמַלְאָכִים יֵחָפֵזוּן
וְחִיל וּרְעָדָה יאֹחֵזוּן
ztišit se II
וַיִּירָא וַיֹּאמַר מַה־נֹּורָא הַמָּקֹום הַזֶּה אֵין זֶה כִּי אִם־בֵּית אֱלֹהִים וְזֶה שַׁעַר הַשָּׁמָיִם׃
. jak strašně se mě tento čas dotýká.
každý rok znovu jako had svlékám kůži zábran a pochybení
každý rok je třeba vynaložit nezměrné úsilí a dospět k poznání
sdělení
to survivors
VĚDOMĚ
Vědomě
Existuje jedno jediné místo/nekonečně mnoho míst
ve vesmíru
kde se můžeme setkat
zmizelá
vypětí dní a neklid nocí
a že prý člověk nemá nic slibovat
To nesvedu. příšerný pocit:
někdo mě hledá a já bych nebyla:
Den soudu
tehilim47
hlas sílí
narůstá kolem nás
protíná se
bolest
umím se litovat
trpět si „abyste viděli“
taky uřvaně brečet nahlas i potmě do polštáře
ale přežiju to
bez cenzury
eliyohu
tak dlouho se chystám jít pouští, že jsem si NĚJAK nevšimla těch pískových přesypů za zády.
vysvlékám se
ze vzdoru
200 dm3 dechu - něco jako intuitivní recenze
zvuk
mluví
zvuky. skřeky. pohybem hmoty.
dotýká se myšlení
mluvím
už jsme si všichni všechno řekli
kolikrát tam
i pozpátku
mám/nemám, chci/nechci, „prosím“ i „děkuju“ a. „zmizni. “
v ledu
Svět se přes noc změnil.
Celý se pokryl tlustou vrstvou ledu. I zvuky zní jinak…
při sebemenším závanu větru les hlasitě, suše praská…
Jakoby se tu noc zhmotnilo něco, co se už několik týdnů, možná měsíců, děje srozhovorem. Volání a mávání zmlklo, odpovědi zřídly, zkrátily se… až před pár dny ustaly úplně.
když v noci nespím
Když v noci nespím,pohladím sametovou tmu,obleču si noční nebe,sama sebe - pozdravím. A pak i tebe. i tebe. i tebe.
osudy
Osudy vzdálené – každý zcela jiný,
žijeme nadosah, aniž se vůbec známe,
nesem si starosti a kdovíjaké viny
a stejně těžce nás život vkole láme.
ne
(dvakrát) NE ve jméně
NE vžití
kdy a čemu řekneš ANO
drobíš se
čtvero
„perina má štyry rožky…“
prvé vykročenie – ona
(melancholická)
Brániš sa uchopiť seba.
tobě
bránice se smíchu brání. slza po líci vám kane. svět je místo k uzoufání. měl byste se stydět, pane.
mipnej ma
mipnej ma
מפני מה ירדה הנשׁמה
מאיגרא רמא לבירא עמיקתּא
הירידה צרך עליה היא
popravdě
„popravdě.
ten tvůj dům - to je otevřená, nezhojená rána. “
Já
jsem můj dům – otevřená nezhojená rána
kámen po kameni..
nign
kámen po kameni s tíhou na rameni.
horu ti přenesu
Zkomplikoval jsi mi život.
psst.. Prst na rtech
jsi moře plné vlčích máků
pegas, co bydlí v paneláku
se srdcem křehkým jako ze skla
slova zářivě vábně lesklá
ilúzia?
raz ma vezmeš so sebou
tvoja mama
vháčkovanom svetríku
nám urobí čaj
kouzlo osobnosti
Jen si povzdechla.
(ona - skoro dítě
shlubokou zkušeností zralé ženy
snad zminulých životů
šťastná
asi bych byla šťastná
i kdybys přitáhl scelým tím zástupem
manželky, milenky,
velbloudi a koně, jako cirkusový průvod