Písmák Nikdo nedá nic, ale plnou hrstí bere...
Ztratili jsme se.
Ztratili jsme jeden druhého, sebe navzájem.
Ztratili jsme kousek sebe.
Tady v tomto světě, kde automatickým slovem
Smuteční parte...
Člověk by se nikdy neměl ohlížet dozadu,
ani kdyby měl jen na kolenech stát.
Protože než umřeme,
je tu někdo, kdo Vás má rád.
..a potom se ozvalo dlouhé, nepřerušené pípání..
Malý, černý monitor po kterém běhá tenká zelená čára. Po tlukotu mého srdce se vždy vtyčí do špičatých hor.
Sahám po dvou krabičkách zelených léků. Vyloupu všechny plata a zapíjím pořádnou dávku bílé smrti.
Mapa...
***
"Takže tady je mapa. a tady pár rad na cestu. "
"Dík, ale myslím, že si už poradím sám. "
"Myslíš si, že když máš hlavu, máš všechno.
Cupitají z jednoho kouta do druhého...
Sedím před velikým zrcadlem a prohlížím si svoje oči. Moje velké, modré oči na které jsem docela pyšná. Večer jsem se nestihla od malovat takže řasy vypadají jako na mrkací panně. Hlavou mi běhají myšlenky.
*Noc*
Lásko promiň,
dnes nechci létat, jen spát.
Tak prosím pochop, že
dnes jsem se hvězd nechtěla vzdát.
Balíček kondomů...
Položil kufry přede dveře a čekal na malé spropitné. Sáhla jsem ukazováčkem a prostředníčkem do malé kapsičky u kabelky, do které se vejde jen pár věcí.
Sakra. Nadávala jsem vduchu.
Chci to hned a tady..
. nově se nadechnout, zamrkat a jít klidně dál i se slzami v očích.
Nepravá myšlenka...
"Panebože. " cuknu sebou v posteli a celá se třesu.
"Ne, ne ne. to nemůže být pravda.
Neumím prohrávat...
Na kostce Ti padne číslo jedna a posuneš se na černé políčko před Tebou.
Mám pět políček do cíle.
Štěrchám v dlani s kostkou a házím.
Kostka se kutálí, převaluje a jednou se zatočí na hraně.
Z pocitu volnosti...
Miluju svůj klid.
Sedět si ve velkém, pohodlnémz modré kůže křesle a nic nedělat.
Čtvrtek jedinej den kdy mám svůj klid.
Sedět zabalená v dece, s rozmazanou řasenkou jíst malinové musli a poslouchat sentimentální písničky.
Růžová krabička...se zrádnou náplní.
Sahám do kapsy a vím, že tam je.
Ta malá růžovoučká krabička.
Její náplň uvolní napětí, pomůže od nudy
a zabije čas.
Toto som nechcela ...
Sedím tu pred oknom
a sleduju vonkajší svet.
Rozmýšľam o tom,
že činy už nikdy nevrátime späť.
V kavárně s velmi milým chlapcem (1. díl? Pokud bude teda pokračování)
Vstupuju do kavárny, kde jsem byla včera, předevčírem a ještě milionkrát před tím.
Vždy jsem tu kavárnu milovala. Projdu přes velikánské skříně sknihami, vždy si nějakou půjčím a když mě hodně zaujme, tak i koupím.
Pozdravím Andreju, která mi už dělá sklenici laté.
Kousek ubrousku, kavárna a velmi milý chlapec...
"Na kousek ubrousku napsal jsi větu.
Tiše,tichonce jsi, přiznalto, co ne světu. "
Tvůj úsměv je to, co mi prozrazuje tvoji duši,
tvůj úsměv je to, co ti tak sluší.
On a já? Nikdy...
Seděla jsem tam jen tak a pomalu vykouřila už pátou cigaretu.
Zábradlí nebývá většinou pohodlné na delší dobu sezení, ale i kdybych tam měla
čekat klidně celý život vydržela by, jen kvůli němu.
Dost málo se znají. Nevím jestli ho po letech poznám.
Zase a teď už napořád...
Čau, pojď sem, máme úžasnej matroš. Dělej. Je toho hodně. "
"Ne, já už neberu".
Tvoje dílky citů a moje do sebe nezapadají...
Já, víš,chtěla bych ti to všechno povědět.
Ale, já nevím. Nevím zda by jsi mě poslouchal či se mi tajně smál.
Tvůj kamarád a můj to si dovolím říct přítel, o tom všem ví.
Co je vlastně málo?
Inspirace není málo pro někoho, kdo ji dostane.
Je dost málo pro toho, kdo ji rozdává.
Láska není málo pro někoho, kdo ji dostane.
Je dost málo pro toho, kterému se nevrátí.
Obloha...
"Jsi moje hvězda. Daleko na černé obloze.
A já stojím dole, s holýma rukama a moje kapky slz padají na zem. "
"Ale i hvězdy někdy padají na zem"
"Já ji nechytím, mám moc děravé ruce.
Do očí za zády...
Jen tiše stál
a díval se jak pláču.
Stál a nahlas se smál
mě do obličeje.
Silnice stínů..
"Ehm. dobrý den, neviděli jste. "
"Au, moje rameno. "
Rušná městská silnice.
Ve výklenku...
Proč. Proč to nebylo napořád.
Já seděla ve výklenku, nohy zapletené do tureckého sedu.
Pozorovala jsem modrou ranní oblohu, která se ztrácela v mých
ještě modřejších očích.
Máme ještě něco?
Svoji naději jsme ztratili,
svoji lásku jsme zabili
a zbyla nám jen touha….
Klubko smutku, prachu, které lepí jedna velká černota...
Sedím jen tak v kavárně a popíjím horkou čokoládu.
Pozoruji to vánoční dění za velkým proskleným oknem, které by se mi fakt každý ráno nechtělo leštit.
Také pozoruju jednoho chlapce, no chlapce. Vypadá to spíš jako nějaká spletenice prachu a smutku, které lepí do klubka
jedna velká černota.
Nemá tě rád...
Nemysli si,
že budete si spolu hrát.
On je hnusný, podlézavý
jak strašně se chce s tebou rvát.
Brko, inkoust a my dva...
Byla noc, kterou jsi tak moc miloval.
Přiletěla jsem za tebou.
Dívka- anděl úsměvu v bílých šatech.
Byl jsi rád, že mě vidíš.
Trochu zvláštní doktor...
Hodit na stůl.
A utáhnout pás.
Přišel ke mě další.
Další něco udělal zas.
Vánoční slza...
Sedím v tureckém sedu a pozoruji to vánoční dění u nás doma. Směji se, Klára zase připálila ubrus, který mamka právě prostřela a malý Kryštof strčil do táty, který právě držel mokrou rybu. Kapr udělal dvojitý přemet a jeho bezvědomí zařídila nově vymalovaná zeď.
***
Vánoce, svátky klidu a míru, řekl tenkrát náš pan učitel 21.
Navštívili mě v noci...
Navštívili mě
včera v krásné noci.
Když už jsem jen sama sebou
a ne v „boží“ moci.
Droga...
A tak je to s tebou. ty jsi moje droga. jen tě mám u sebe hned zase mizíš do neznáma.
Nerozumím pocitům...
Cítím něco u srdce,
co mě strašně svírá.
Nebude to smutek, láska
a co třeba víra.
Pojď se mnou do oblak...
Jdeš se mnou.
Kam.
Do oblak.
Do tmavé oblohy poseté hvězdami, které vidí jen zamilovaní.
Slza pro Cuprumova...
Sedím spokrčenými nohami vrohu. Začíná mi téct slza.
Lesklá, plna toho co ktobě cítím.
Zaznamenám jak mi chladí místo pod očima.
Pro lepší vstávání...
Je ráno
a ty ještě sníš.
Nechci tě budit,
když tak krásně spíš.
Miliony barev a jasů...
Je to pohlazení
ponahé kůži.
Cit a zájem,
co mívají muži.
Nikdo není více slepý, než ten co nechce vidět...
Každý jsme slepý,
jen někteří víc.
Někdo měl tu smůlu,
že nevidí nic.
Můj hrob je pořád větší...
Tvoje láska ke mně
ztratila se v mlze
a tak dávám průchod
další smutné slze.
Osamocená duše...
Osamocená duše
po světě chodí.
Nikdo ji nechce poznat,
každý ji hned soudí.
Rozesmála jsem se smutečním smíchem...
Mám otázku. Jen jednu.
Týká se všech. Všech koho znám, každého
kdo mi ublížil nebo mě miloval.
Já počkám...
Já jsem chtěla víc,
když to všechno začlo.
Nejde zapomenout
na to navždy moje "slečno".
Skříň v bílem pokoji...
Stojím před tou skříní
a chci jí otevřít.
Trhám za kliku. Marně.
Lomcuji s dveřmi, ale pořád bez nadějně.
Ležela jsi na zemi...
Byli jste tam spolu,
jen si trochu vyrazit.
Nevěděl jsi kdy máš dost
co tě může porazit.
Nikdo už není...
Princezna ve věži
smutnou píseň pěje.
Zapomněla zvuk smíchu,
zapomněla jak se směje.
Noční trápení..
Uhlehneš na polštář
na víčka ti padá prach.
Lesknou se ti rty,
nedáváš najevo žádný strach.
Bude to ještě dlouhá doba než budu moci pokřikovat...
Ano
už tam budu.
Tam kde jsem tak dlouho
chtěla být.
Jen tak...
Ležím tam jen tak
necítím nohy a je mi zima na uši.
Čekám, na co.
To já ani sama nevím.
Tak zboř hranice! Tak utíkej- zabij se!
Chtěla bych vědět,
proč musím žít.
Chtěla bych vědět,
proč tu musím být.
Až budeš chtít...
Nevím jak to popsat
co k tobě teď cítím.
Ten krásný pocit,
když tě za ruku chytím.
Už nechci spát...
Pod pavučinami smutku,
tiše a klidně spím,
že nikdo mě z něho nevysvobodí,
to já dávno vím.
Dlouhá ulice utrpení...
Šla jsem už dlouho
mezi krabicemi a špínou.
Tou hnusnou uličkou
kde se blázni třesou zimou.
Stvoření..
Strašně ráda lidem říkám, jak moc je mám ráda a objímám se s lidma, který skoro neznám, ale je to můj projev lásky. Strašně ráda se směju, když jsem s kamošem a nejlepší kamarádkou. Mám ráda chuť malin a nejvíc, když tak chutnají rty. Miluju houpačky mám pocit, že můžu letět až do nebe a dotknout se andělů.
Jsou tu, ale vidět je může jen někdo..
Každou noc,
kdyžuž všicni spíte,
vylezají z nory,
kdo, vy netušíte.
Je do poslední vteřiny s námi...
Odráží se mi v očích
její mateřská něha.
Odráží se mi v očích
její krása celá.
Děkuju
Děkuju ti za to,
že jsimě naučil řeč tvéhohlasu.
Děkuju ti za to,
že jsi mi dal tolik času.
Co to všechno dokáže?!
Hlavou se mi míhají myšlenky jako o závod a já se snažím uklidnit a dojít na to jak se to stalo.
Pamatuji si jak jsem seděla na posteli včerném pyžamu a koukala do zdi. Ten den mi Kryštof provedl něco strašného a já o tom snikým nechtěla mluvit. Máma se měla vrátit o půl osmé, ale poté co přišla snákupem a utrápeným obličejem plných vrásek, já tam už nebyla.
Řeka lásky a něšťastných srdcí...
Sedí tiše u řeky,
sedí a jen tak přemýšlí.
Dívka - ta která ho miluje.
Přišla a sedla si vedle něj.
Taká všelijaká
Nedokážu být sám,
bez tebe.
Nedokážu si představit,
jak se letí do nebe.
Čekám, čekáš, čekáme.
Stojím tu zas,
u kaluže slzí.
Chtěl bych vrátit čas,
strašně mě to mrzí.
Můj, tvůj a náš sen.
Seděla tam, jen tak. Foukal vítr a ona plakala. Po tvářích jí tekly slzy, utírala je holýma rukama.
To co zažila už se nikdy nevrátí, nebo spíš nechce, aby se to vrátilo.
Modlím se
Musel jsem milovat,
jako na povel.
Neumím serozhodovat,
srdce spálit na popel.
Kdybych
Kdybych uměl popsat,
co k tobě teď cítím,
kdybys podala ruku,
tak se jí chytím.
Nekonečná slepota
NEKONEČNÁ SLEPOTA.
Jak veliký je Řím .
Když člověk tam je sám .
Proč mám v srdci splín .