Písmák Píseň ulice
Píseň ulice
Když vánek ofoukl její skráně
Podobala se, však tak mladá, dámě
Byla víc než dívka, byla to žena
Láska
Láska
Láska je náplast, láska jsou slova
Ač prázdná či plná říkám je znova
Láska je lék, láska je věta
Sen
Život je jako alej, jen stromy kolem tebe.
Stromy ti nedovolí vniknout dovnitř ani ven.
Pod námi půda, před sebou listí, nad hlavou nebe.
Probouzím se, byl to jen sen.
Na černých kamenech
Kudy chodím zůstavají mé stopy,
kde káži jsou má slova.
Na hrobech tančím, tak lehce a tiše,
nad mužem mrtvým a z ženy je vdova.
Svědomí
Nést tíhu svého svědomí.
Břemeno težké nesu si světem.
Co znám říci neumím,
chci se mi brečet,
Nepozání
Žije už dlouho, ale stále nerozumí světu,
nechápe lásku, hledí na život
a přitom je slepá. Dýchá, ale přitom se dusí.
Žití ji ničí, ať si říká, že miluje,
Neznámý hrob
Život je pomlčka na kámen napsaná
od-do vzlatě tesaná
Černý kámen, plameny svíček,
hvězdička datum pomlčka křížek.
Trny
Smutný pohled do očí láska vkládá
Slzy, strach, a touha, že nebude sama
Slzy, strach, bolest a touha zpomalit čas
Láska ta čarodějka, co bolest nechá vnás