Písmák Milované osoby
Vtvých měkkých dlaních chci svou hlavu skrývat,
poslouchat tvoje sny a tvá přání.
Chci Ti stisknout ruce a poděkovat,
za to, že jsi, Babičko.
Chvilka
Hledám Tě vozvěnách, vzrcadlech, vobrazech…
i vmelodii skleněného deště,
i vjeho nářku, když se tříští o listy břečťanů.
Vnoční obloze si tužkou spojuji hvězdy, abych Tě znovu viděl,
Levandulová chvíle
Tisknu tvoje ruce do mé kůže,
a Ty se snažíš dělat, že to nevnímáš.
Nepřítomné oči, ty dvě vylité tuše,
marně schováváš za skleněným závěsem
Josefův jasmínový polibek
Až na mě napomeneš,
poznám to.
Sluneční paprsky změní se mi vnachový závoj,
po němž budu marně natahovat ruku,
Vzpomínky na židovskou čtvrť
Mnoho dní jsem tu byla,
nevšímala jsem si té krásy.
Mnoho nocí jsem tu byla,
a tys tu se mnou byl,
lacrimosus
„Máš tak nevinné oči“
Proplétám se mezi těmi nahými těly,
zoufale lapám po dechu.
Vpokoji se převaluje vydýchaný vzduch.
Noc a já
Rád si povídám snocí,
její černé lokny si namotávám na ukazováček
a pak je sjemným cinknutím zase rozpustím.
Často si jen tak povídám snocí,
Hispania
Ach jak jsi horká,
sluncem tolik znavená.
Tvé písčité vlasy práší se
zbloudilcům pod nohama
Sus ojos infinitos
Tak strašně jsem chtěl poznat
to kouzlo nepatrných chvil.
Tak strašně jsem chtěl
nedýchat úžasem a pak nevěřícně vydechnout.
Nové ráno
Je tu nové ráno,
čerstvé a kouzelné, něčím krásnější,
než jiná rána bývají.
Je podzimní.
El poema de la belleza de Isabell
Jednou budeš má,
Budeš-li chtít.
Isabello …
Každé stéblo trávy mi připomíná tvoje tělo.
Pondělní den
Pokusit se
Zachytit tu poslední vzpomínku,
Co pomalu vyhasíná
Ve zmoklých zahradách.
Sním si
Zastavte prosím čas,… já chci snít.
Chtěla bych cítit sílu svobody vkaždém kroku,
A každou myšlenku nechat klidně jít.
No tak mě nechte ještě chvíli snít,
Hvězdář
Ta dnešní noc, …
Snad hvězdář,
Co únavou pokleslá víčka
Zvedá kledovým démantům,
Seňorita
Seňorito krásná,
Zapomeň na ctnosti
Vždyť noc je dnes tak jasná.
Pij vína, líbej mé rty
Černý čaj
Já uteču.
*vylitý čaj se pomalu vsakuje do bílého ubrusu*
Uteču.
*zlatohnědý černý čaj už stéká ze stolu*
pocit jednoho Muže
Stuhu ve vlasech vždycky měla,
A na tváři bílé jako sníh, úsměv co roztál by ledy.
A pak najednou řekla sbohem, a uletěla.
A mě zůstal jen pocit a vzpomínka na ten něžný obličej bledý.
Pro maličkou Bellu
Jdu nocí, noha nohu mine
počkám, až zhasne i poslední hvězda,
a snad třeba vyjdou další jiné.
Po kapsách pár dopisů, co úzkostí jen mlčí
Brno, hlavní nádraží
Skřídly jak sobec nocí kráčím
Bez pocitu viny, beze slov mám rád
Čas dál utíká a já mu vůbec nestačím.
Sype na mne místo štěstí, tolik lží a zrad,
Podzimní romance
Babí léto chýlí se ke spánku,
Poslední paprsky slunce vyhasínají.
Listy padají na zem pod dotekem vánku
A ve svých barvách pomalu usínají.
Esperanza
Tak pověz
Když mé slzy stékají na tvé řádky
Proč nevidím tvůj úsměv
Proč se už nikdy nemůžeš vrátit zpátky
O Lásce
Jsem tak mlád, a přec moudrostí srším,
Ale jsem sám.
Jako šedý déšť na smutná města prším.
A jsem pořád sám.
Zmoklá ulice
Noc zavoněla zmoklou ulicí
A já pod černým nebem jsem stál,
Hvězdu po hvězdě tak neskonale zářící
Toužil jsem vidět ve tvých očích, to jsem si přál.
Snad umírá v naději
Dnes jsem znovu žebrák, beze slov
A teď nevydám ze sebe ani hlásky
Ze srdce mám studený kov
Který byl dříve plný lásky.