Z5

Tak je tu opět Pierot Váš,
smutnější než kdy dříve,
poslouchej dobře, možná ho znáš,
smutek a tesk s ním sdílej.

4

Čtyři jsou roční období, co mění se v čase kolem nás, anděl ti čtyřikrát napoví, že láska krutá je, zlomí ti vaz. Čtyři jsou světové strany, na každou z nich se obracíš, čtyřikrát anděl odrazí rány, na pátou, lásku, doplatíš. Čtyři, a máme kvarteto, co pro hru je dobré znát, čtyřikrát anděl s marionetou, i láska s tebou bude si hrát. Čtyři roky nevědomosti, bolestná myšlenka může se zdát, že dva jsou navzájem k sobě jak hosti, zatímco chtějí se milovat.

Pierot

***Komickou postavou zdám se ti být,když stále předvádím svůj starý trik,i klaun může v srdci však, silný cit mít,láska a já, pierot, zhrzený milovník. Pod bílou maskou snažím se skrýt,smutek a chtíč co je v srdci mém,pozor. hrajeme. nerušit.

Zrada

Zrada zevnitř,nečekána,zaskočeni touto podlostí,poraženi jest,stáhnivše se v úkryt,vyčkáváme. Okamžik,pouhý jen stačí,Zaskočena,ztrácíš se v davu,Milována,Slabá všakzradilas. Zrada,přišla zevnitřZaskočeni,Ztratili jsme (se)iluze.

Antreaydeis

Ty nevíš,nevíš, že každý tvůj pohled mě dostává do kolen,nevíš, že když se dotýkám tvých vlasů, přál bych si být jedním z nich,abych mohl stále být s tebou,dotýkat se těa hladitjako smějí onichci i já. Ty nevíš,nevíš, že když cítím tvou vůni, jsem v sedmém nebi,nevíš, že tvůj úsměv mučí mé srdce,přál bych si být kapkami deště,dotýkat se těa hladitjako smějí onychci i já. Ty nevíš,nevíš, že tvůj hlas mne ukolébá,nevíš, že tvoje přítomnost, mi stačí ke štěstí,přál bych si býtslunečními paprskydotýkat se těa hladitjako smějí onichci i já. Ty nevíš,nevíš, že tvoje nevědomost mě ničí,nevíš, že mě sžírá strach ti něco říct,přál bych si být větrem,a zlehka se dotýkat tvých rtů,hrát si s tvými vlasy,být s tebou, jako smí onchci i já.

Epitaf

***V urně zde popelí se kovové,zájemce o život, lásku a cit,Azirafal, anděl, jméno mé,zemřiv je bohužel jsemnestihl pochopit***.

Spir(it)to(all)

Spanilou nocí, krutost a bolest i teskný to žal,zlehka vtříc kráčí bez pomoci,zástupy dívek jenž máš ve své moci,s noblesou, šíleně snad , však bez emocí,se soumrakem krve cos život jim vzal.

Pro ticho ;)

Hladí mou andělskou maličkost,však neplní mne to hned pýchou,zavřít uši, zvuky jsou jenom zlost,já chci_slyšet_tvoje_ticho. Hladí má pera starých křídel,a v okamžiku světy stichnou,mnoho už tónů světa jsem viděl,já však chci_slyšet_tvoje_ticho. Hladí však dotek necítím,andělé smrti už mne zvou,v srdci mém dýku, to tys já vím,už NEchci_slyšet_tvoje_ticho.

RE: Zvýšení literární úrovně na písmáku

Ach bože, je mi z toho na blití s prominutím. Dělení na ,,staré,, a ,,nové,, autory. Jasně v pořádku, ale všichni mají přece stejné právo publikovat, nebo se o to aspoň snažit, svá díla s tím, že mají zájem o to něco se dovědět o svém stylu psaní a případně se poučit ze svých chyb. To by ovšem nesměli být někteří nejmenovaní tzv.

Čas

Nikdo mi neunikne, nikdo rozumíš. Ani žít ty pře on časčasčasčasčas že ona časčasčasča mů vy časčasča ne oni čas mě nikdo Už č deš to a bu lik s a se as č as jsi jich časčasč a sčasčas byls sna s časčasča s časčasč prachžilo. Všichni zemřeli, všichni rozumíš. Jen já jsem věčný.

Got high

Komunista

Kolem nás parazit, v ulicích smetí, teror a násilí, vrah něčích dětí. Stejně jak v orkánu smrt je věc jistá, stejně tak v zemi mé vládl Komunista. Zákeřná choroba, zničí náš svět, mysl tvou sžírá jak otravný jed. Stejně jak byla sis svou vírou jistá, stejně tak zabíjí, kdo.

sen

Záhrobní stíny větrem si plují,měsíc se schoval za obzor,mrazivou nocí, ke skalní sluji,žene se lačně divý tvor. Zelená kůže, shnilý dech sílí,krvavý pohled, rohy jak býk,kostnaté pařáty do těla ryjí,slyšet je zlostný a bolestný křik. Maso rve z tebe obratností,hladové hyeny, skvrnitý drak,zemřels, však takhle, no není to k zlosti. Na bílý sníh pramen krve cák.

Nezvaný host

Těla mužů stojících vpluku, falanga tří set hrdinů
Jenž nedají zemi svou nepříteli bez boje,
Semknuti bok po boku, vočích jim leskne se směsice strachu a vzrušení,
Nad jejich hlavami vbojových helmicích, krouží už havrani, čekající hostinu.

Poprvé...

Byl vlahý podzimní večer a já se právě chystal na svou první lekci tanečních. Jistě, vmých 20ti letech Vám to může připadat poněkud zvláštní, do tanečních se chodí o pár let dříve myslíte si, ale mě to tenkrát nijak zvlášť nevadilo. Pln očekávání ve kterém se mísila nedočkavost spodivným strachem, že budu vyčnívat zdavu a nebudu sto si stěmi ,,dětmi,, rozumět jsem vyrazil na cestu.
Venku foukal chladný vítr, šumící vlistí stromů, které ještě nestihlo opadat.

Víla

Ladně jak vločka sněhu, vzduchem tvé tělo k zemi sesnáší,
jsi víla, zbloudilá tanečnice, jenž krásou svou, pocestným hlavy k večeru plaší Svádíš je, pleteš, omámíš vstříc smrti, do bludných bažin zavádíš, Když měsíc mi tvou krásnou tvář osvítil, jak solný sloup jsem stanul, dívkomých snů, vílo o níž jsem snil, vroucí v mém srdci cit lásky vzplanul, Chci tě držet, dotýkat se tvých stříbrných vlasů, něžně tě líbat, věrnost ti slibovat, cítit tě v náručí, vlastnit tvou krásu, za horké noci vášnivě tě milovat.

TY

Plamen touhy žhne v očích tvých,
sladké jak med jsou jen rty tvé,
Tvé krásné tělo, láká mě hřích
Zmocnit se Tě, za noci vášnivéHorkými polibky laskat tvé tělo,