Písmák Návrat k poezii
Tragikomedie plná prazvláštních herců,
maskou zakryté tváře.
Strhané hlasy několika pěvců,
láskou ztmavnula záře.
Vůně kávy - pro Klárku
Naše vzpomínky. voní lahodně,
čerstvě umletou kávou.
Našla jsem v tobě rozhodně,
přítelkyni. tu pravou.
Vůně mechu - pro Anetku
Mechové objetí hřálo jen chvíli,
nezbylo nic o čem jste snili.
Hřejivou náruč našla jsi v příteli,
i trvdé pravdy, co emoce vzbouzely.
Zlaté děvče
Princezna narozená do zlaté kolébky,
Slovo zúst nevyšlo jí a svět se kolem točí.
Oděna vhermelínu, ač hodnota je jí ještě cizí,
Krok za krokem ničí jí charakter.
První vločka
První bělostná vločka letí kzemi,
Dopadá měkce. Je poslem zimy.
Druhá vločka roztaje, dříve než dopadne.
Jakoby se podzim nechtěl vzdát vlády.
Extravagantně...
Já s láskou naší se neustále prala,
kéž naše srdce se nikdy nesetkala.
Přichází noc a s ní vchází jen tvůj stín,
lze políbit a obejmout se s ním.
Do mě...
Žal topím ve vínu
… doušky polykám hladově… hladem po tobě.
Tisknu se kpolštáři
… Usínám bez snu… zoufalstvím se probouzím.
Nitro
Toulám se v nitru látkového šotka
a jehlou mu vpichuji do těla,
kus svého toulavého. anděla.
Podivná
Náhodná známost ze tmavých nocí,
novinový výstřižek bez emocí.
Rozsáhlá poušť dunami krytá,
líbezná harfa beze strun.
Objetí
Mé kroky znějí
klap, klap tichem.
Snad nedozní,
kráčím tichým domem.
Pásmo škola
V POHLEDU Z OKEN OPONA ZLATÁ
MLADÁ STARÁ OŠKLIVÁ I KRÁSNÁ
ZAPRÁŠENÁ ZEM ZCELA NEVÍDANĚ
OPRÝSKANÝ LAK A BŘICHA BEZ SNÍDANĚ
Čas
Zrnko za zrnkem. Co zrnko to vteřina.
Čas neúprosný a krutě ubíhající, kdykoliv si chceme zachovat kouzlo okamžiku a táhnoucí se, když chceme nebýt nebo alespoň se vytratit.
Být malý.
Pramínek vlasů
Jedu šalinou
a jedu za jinou. když najednou přistoupíš ty.
Dívka nesmělá,
máš nahá ramena.
Něco si přej, padá euro!
Když tak zavzpomínám na svá studentská léta, kdy jsem studoval policejní školu a měl těsně před maturitou. Jaký já měl chaos vhlavě. Maturitu jsem dělal natřikrát, protože má orientace vpolitickém dění značně pokulhávala. Třetí pokus se však zdařil a maturitu ačkoliv za šestnáct nakonec mám.
Samota
Sama před velkým dnem,
sama týden za týdnem.
Sama pod peřinou,
sama každou vteřinou.
Natěrač
Živím se jako natěrač už 30 let a věřte mi, není to věru lehké povolání. Klientů ubývá a jsou čím dál více nároční. Dříve jsem přišel, vytáhl tři kbelíky barvy a klient měl vybráno. Dnes je to samé: „ Tak obývák blankytně modrý, ložnici nám vezměte lila a do kuchyně nějakou tu tapetku.
Poběhlice
Krajina ve tmě uvadla,
Když na obloze vysvitla večernice… ta noční poběhlice.
Pažemi nitky rosy objímala,
né on, ale já ho milovala.
Romantika
Pršela z nebe romantika,
že tebe mám místo narkotika.
Kreslila duha do tvých řas,
že chytla mě něha do svých las.
Silueta krás
Hlouposti ústa ,
nerozvážnost mládí mlčí.
Láska lkala
na měsíc písní vlčí.
Pánova
Klečící na zemi,
zahalená tmou,
hlavu sklopenou,
na zádech několik šrámů.
Ztráta
Prvním pohledem vryl ses mi do srdce
a já svým úsměvem osud náš zpečetila.
Když si mě poprvé uchopil za ruce,
já svému štěstí hlupačka nevěřila.
Jsem princezna i služka
Jsem princeznou i služkou zároveň. princezna když večer ulehám na lože, služka když je ráno ustýlám. Princezna když piju a dobře jím, služka když nádobí uklízím. Princezna když se zamiluji a služka když se vdám.
Cudná
Slunce se vyhouplo nad mraky,
strom se znovu zazelenal.
Vzimě jsem paprsky Slunce hledal,
Ty však zůstávaly skryty.
Žalozpěv
Když drozd zapěje svůj žalozpěv
a prožene se nad krajinou.
Chci létat i zpívat sním,
jeho píseň, či zcela jinou.
Bez snů
Ve světlem prozářené místnosti,
zdi svírají se kolem.
Sny jsou prý plodem hlouposti
a srdce puká bolem.
Tma
Nehnutě stojím a tóny tmy poslouchám,
jak orchestr když ladí své nástroje.
V tom hvizd drozda zazní mi do ucha
a mě smetou s sebou tmy peřeje.
Na dobrou noc :-)
Na oči ti sypu hvězdičky,
posílám sen, alespoň kratičký.
Spánek dlouhý a sny krásné,
než na nebi měsíc zhasne.
Proč?
Proč krásný okamžiky hned zmizí.
Proč smích mi přijde cizí.
Proč city kolem mě vadnou.
Proč i silná přátelství časem chřadnou.
Tajemná noc
Se sklopenou hlavou procházím temnou uličkou a mířím k náměstí. Nevím co mě napadlo tak pozdě se procházet,ale osvětlené město je překrásné a k večerním procházkám přímo svádí. Navíc pár dní po Štědrém dnu je město krásně vylidněné. Nebojím se a potemnělé uličky osvětlené jen vánočními světýlky mě nelekají jako obvykle.
Noční můra
Ve smrkovém lese, kde srnky se popásají,
ve smrkovém lese, kde cítím vůni jehličí.
Vtom hlubokém lese opředeným tajemstvím,
v tom hlubokém lese, kde pavouci sítě spřádají.
Anděl
Pamatuji si žár hvězd a Slunce, dokonce i chlad měsíce. Pamatuji si, jak mě hýčkali sluneční paprsky i objímala nekonečná tma. Pamatuji si měkkost mého oblaku, který byl zároveň i mým domovem. Vzpomínám na den, kdy jsem ztratila křídla a dopadla na tvrdou zem.
Apocalypsa
Hle hvězda zlatá z oblohy svítí,pohleď teď směle na věci budoucí. Z nebe jest v prodeji měsíční kvítía kolem nenávist až srdce rvoucí. Pohleď na svět, kam vlastně spěje,vzhlížej k řekám, co z koryt se vylévají. Dívej se na pól, kde ledovec taje,uteč z míst, kde lidé umírají.
Lesní přelud
Ležím v měkkém zelenajícím se mechu, nad hlavou mi šustí a třepotá listí a přede mnou se rozprostírá potůček plný čiré vody a třpytivých oblázků. Skrz stromy se líně prodírají sluneční paprsky a na vodní hladinu vrhají ponuré stíny. Ležím, v ruce tužku a přede mnou notes. Snažím se nakreslit ten potůček, aby vypadal stejně čistě a nevině.
Květina
Jsi moje slunce,co svítí mi na cestu, záříš jak ženich,když vidí nevěstu. Jsi jako právě rozkvetlá květina, jsi jako medvídek co právě usíná. Na všechny strany úsměvy rozdáváš, k úsměvu objetí často i přidáváš. Jsi moje štěstí,to ty jsi můj svět, voníš a těšíš jak nejhezčí květ.
Miluji když...
Když miluji se s tebou je mi strašně krásně,
Miluji,když do ucha šeptáš mi své básně.
Miluji jak vzrušením tělo tvé se zachvívá,
Miluji když tělo mé to tvoje zase přikrývá.
Noc versus den
Zmodrounkého nebe,
padá bílý sníh.
Slyším zpívat tebe
a tvůj zvučný smích.
Na hřbetě draka a na křídlech snů
Ze snu mě probouzí zvláštní zvuk. Něco prosvištělo kolem okna a já se s trhnutím probudila. Rozhlížím se kolem ospalýma očima a mou pozornost upoutá stín, který se právě mihl za oknem. Bez rozmýšlení na sebe hodím kabát, nazuju si boty a vyběhnu ven do mrazu, který se mi vkrádá pod kůži.