Písmák Dávnost
Zapálím oheň a hlavu dám v klín,vzpomínám na čas,kdy nebyl tu splín. Už je to dávno,co byli jsme sví,hráli si na sliby a tajemství. Trvání zklamalo,proč má to tak být,proč srdce upřímný musí se skrýt. Myšlenky,vize a plánování,nikdy se nestanou skutečností.
Prach
Krajinou temnou tiše sype se prach,obzor nás láká vydat se ještě dál,jít za svým cílem,hrdě a nemít strach,nemáš dost síly,na to,aby ses bál. Leskem svých stínů halí nás černá tma,nohy se táhnou,jako řeka,co spí,odrazem hloubky někde za horama,táhne nás svými triky do otroctví. Moudrost Tvých blízkých často neuvadá,pochybný léčky,život nám nabízí,najednou všechno rychle k zemi padá,nezastavíš to,jako led tající. Nejistou půdu teď máš pod nohama,hroutící zkázu sypajících se skal,objatý žízní,rudý panorama,tajně si doufáš,aby zázrak se stal.
Dívence
Představa pohledu Tvých krásných očí,polibku z Lásky,z nějž hlava se točí,dává mi sílu jít za svým snema hřejivý pocit v srdíčku mém. Tep se mi zvedá a neklidný jsem,umírám touhou dotknout se jen. Dotknout se krásy,co před sebou mám,řekni si a já Ti rád svou duši dám.
Mraky
Nad mojí hlavou se mraky plouží,stejně,jak já dotknout se Tě touží. Tak,jako létavice padáš,do mého klína hlavu skládáš. R:Proč být sám a zklamaný,když můžu s Tebou být a šťastný navždyTeď Tvůj dech po zádech mě hladí,díky Bohu za to,že jsme mladí. V srdci mém je žal i usmíření,všechno čisté,falešné nic není.
cesta
Kdybys byla mou cestou,která má dovést mě k bráně osudu,přesto bych si osud svůj zvolil jiný. Chodil bych do skonání po této cestě,abych Tě nemusel nikdy opustit,neboť Tys mi otevřela oči a nučila číst z duše.
Země
Točí se planeta,kde lidé jsou,jméno má Země a polohu svou. Dělí se na díly,kterých je šest,každý má státy a spoustu měst. Městysů a také malých vesnic azřejmě řadu míst,kde není nic. Každou ves,město,městys i stát,ve kterých žijeme,má člověk rád.