Zapomínám
Příjdeš, obejmeš a pusu nezavřeš
Jako bych byl zboží podléhající brzké zkáze
a každá chvíle ti byla drahocenná
Čekáš na krásný večer a já přicházím -
Inverzní tajemství
Nedávno se mi podařilo vzít si kousek tebe
Na černobílou inverzi aniž bys to tušila
Ve spánku znavená nahá a schoulená
všechna ta místa která jsem navštívil
1934
Jezdi si přes kaluže jak chceš
nohy pokrčím v kolenou
Jen prosím dávej pozor na kamení
na cestě od návsi je jich tak mnoho
V močové trubici ...
V močové trubici mi zůstalo trochu spermatu po našem ranním mazlení. Jelikož představivost je silnější ve své naivitě než vědomí ve své realitě,nevěřím tvému váhání. Odvržen do stínu světa,u tebe bezpečí už nenajdu. Má tělní tekutina bude zanedlouho vytlačena jinou.
Kalamita
Včera i dneska hustě sněžilo
Řidiči opětovně dostávaj vzteklinu
že nemůžou se svými auty do zatáček sto kilo
Vnoci foukal silný vítr
Já zoufalec
Zoufalec jsem uzoufaný
fčera usínal sem zas ožralý
Jaké je to překvapení
vzbuditi se počůraný.
Mé múzy
Největší tvůrčí období mám krátce před výplatou,
když už nemám ani na pivo,
když stále sním a myslím,
povětšinou na jídlo.
Opavsko-Jesenická anabáze
Vítr, co ti smočil vlasy odnesl i lyžujícího vypravěče
tvých nevšedních příhod tebou tak specificky podávaných.
A říkám to správně, když tvrdím že neoznamuješ,
nýbrž že se ptáš.
Pro své názory ...
Pro své názory nejednou dostal jsem přes držku
(málem i od tebe)
Asi jako sládek vpivovaru snažím se abstinovat
když mě svazek manželský pojí spochybnou morálkou lidstva
Dětřichov nad Bystřicí
20. 10. 2004
17. 40
Dětřichov nad Bystřicí
Když tomu náhoda chce tak tady na potvoru sedíš čekáš až se támhle rozsvítí znaky co daj tvému vlaku cestu aby ses posunul o kousek kousíček ke své dirce, ksvému cíli, ksvému místu tvému světu.
Na půdě
Teď ses usmála.
…
Teď zase … a teď taky.
Snad dojde na má slova
Kaštany
Včera jsme po parku sbírali kaštany.
Sirky, nůž, fantazie a zvířátka pro mou dceru.
Když ses shýbala pro lesklé oblázky
(někdy ještě i v pichlavém obalu pod mokrým listím)
Včera ...
Včera jsem zjistil že jsem slavný básník.
Obdivuji svůj osobitý styl
Ach ty mé krásné verše.
Jsou nádherné
Autoportrét (3.)
Autoportrét (3)
Včera zase zapomněl jak se jmenuje
Úmyslněvymýšlí věty do kterých by dosadil cizí slovo (kterému kolikrát sám nerozumí) připadá si zajímavější
…
Autoportrét (2.)
Autoportrét (2)
Kdo řekl že nejsem normální.
Kdo řekl že se babrám ve střevech krásy.
Kdo řekl že jsem vrah.
Autoportrét (1.)
Autoportrét (1)
Kdo jsem.
Odkud přicházím a kam kráčím.
Jsem Někdo
Sestra
Od jisté doby děsí mě léto
(a zemědělské stroje k tomu)
Tehdy přijel sestřin přítel až knám domů
aby ulehli oddávajíce se svým touhám
Mírně nekrofilní
Když na tobě ležím,
poslouchám tep tvého srdce
(taky někdy znejistím - dýcháš-li)
Když na tobě ležím
V nádražce
Ta slečna ve vlaku byla tak nádherná
že sem si musel hrát se svýma koulema
Vzpomínka na jaro 1997
Do kýble vůně
šeřík jaro
slzy štiplavého octa
jako kapky potu
S tebou si hrát
Stebou si hrát
na něco kým skutečně jsem
a nebylnež přišlas ty
se svým neukojený tělem
Excelsior
No tak mě už konečně ošukej.
a v kuchyni řinčelooo sklooo.
když se kolem mého strážního domku
prohnal rychlík stokilometrovou rychlostí
Ve tři ráno
Na složené mostnici zpředpjatého betonu
skákalas tancovalas do rytmu jak já tleskal
vuších nám ještě zněla hudba zdžůboksu
a ty polonahá stále odhazuješ své věci
Betonárka
Když jedu kolem betonárky, kde pracuješ
vzpomenu si dycky že sem tě miloval
Když kolem mého domu zaduní náklaďák
štěrku, písku, stunami štiplavého cementu
Vajgl blůs
Plameny táhly se od ložnice až ke mě do obýváku
olizovaly strop,
tancovaly mezi dveřmi
praskaly ve švech.
A je to v ...
Je to vpiči řeklas
a nedopitou láhev hodilas za hlavu
zezadu bodly mě střepy přítomnosti
avíno smočilo ti záda
V podstatě
Vpodstatě jsem tvůj úděl
když krásně voníš
myslím, jak přejeli dalšího chodce
na rušné křižovatce pod mými okny
To poslední
To poslední co teď potřebuji
jsou soudy všech co si myslí, že mě znají
To poslední co chci
je soucit, kecy o morálce a blbé rady do života
Na flámu
Sem ti řek že máš krásné tělo
u dámských záchodů
sem tě chyt
a nečekaně vsunul jazyk do tvých úst
Až napadne první sníh
Až napadne první sníh
(udrží-li se víc jak půlden, až napadne někam půjdem)
A taky si pustíme Krásné nové stroje
(album “Může hořící sojka zapálit les. ”)
Pomíjivost včerejšího večera
Pomíjivost včerejšího večera
“Když už prší, tak pořádně. ”
povídáš a přineseš mi pivo co jsem nechtěl
Když je mlha dostatečně hustá
A co jako?
A co že sem ti to řek
a co že tě miluji
a ještě tři píva a dva velké rumy
a tady pro slečnu jedny lehké startky
Dálnopisná elegie
Až zítra půjdu do práce
napíšu ti báseň.
Když se všichni rozprchnou po svých povinnostech
nebudu mít strach rozjet mašinu zadat tvé účastnické číslo
Buď tiše
Buď tiše
ať ticho nezhebne
na záchodové míse
možná něco vymyslíš
Liják
Liják
Když už bylo doma všecko hotové, slípky pokluzené, brambory okopané, seděl Štefan sBohůšem na verandě a pili tu svojů slivovicu jednu za druhů. Venku byl hic, že by moh železo kovat. “Večer příde liják,” povídá Bohůš. A taky že jo, ani né všest se přihnala taká bůrka, hromy, blesky, no lilo jak zkonve.
Tak rychle ...
Tak rychle vzdávám se všeho
že ani nepostřehl jsem
že i sebe
A bez boje
Nora
Dnes je osmého července dvatisícetři
Dnes má svátek Nora
Kdybych ňákou znal
určitě by dostala tuto báseň
V čase zpět
jestliže půjde jednou čas obráceně
jestliže v kalendáři jakoby přibývaly listy
nic si z toho nedělej
Auta nebudou jezdit nazpět
Zloději
Proč si včera nezavolala.
Věděl bych, že tu ještě jsi
Listuji v knihách a čekám,
že najdu JEN JEDINOU VĚTU
Mlčím
Mlčím
Stále mlčím
Bojím se, že mě nikdo neposlouchá
a tak mlčím
Teď už chci jen klid
Teď už chci jen klid
neprosit o odpuštění
neprobouzet se vnoci strachy
nežrát ztoho všeho
Transformátor
Nejsi naštvaná.
A proč by,
Když nad hlavou drnčí nám
transformátor
Tfoje oči
Nekul na mě oči
stejně o ně příjdeš
teda přišla bys
nemít brýle
Zázrak vědy
“Zázrak vědy. ” křičeli, když jsem se probudil. Zázrak. Docela obyčejný bolehlav.
Hospoda "U Břidaka"
Kdo se bude o mě starat až budu starý.
Ptám se, a proto abych nevzbudil podezření
plácám tě přes zadek v hospodě U Břidaka
Místo toho
Rande
Cestou od tebe domů
míjím mrtvolky ptáků
dávno již uhynulých
(za tu dobu jsem jich napočítal asi dvacet)
Jak tě lépe poznat
Pozorujíc tvojí
bezmezně přitažlivou postavu
Nedokážu se soustředit
na smysl tvých vět
V naší obci
V naší obci máme nový koberec
Jaká je to krása
Procházet se po černém asfaltu
Vdechovat jeho pachy
Cestička do kopce
Na co jsi asi myslela,
když jsi šla přede mnou.
Funěl ti na záda
a koukal na tfůj zadek
Na stožárech
Věky věků
lezou lidé po stromech
šplhají po nich
(stromech)
Varování
“Teď si na tebe posvítím. ”
A rozsvítilas lampu
Tvůj děs způsobil
že jsi běhala po pokoji
Deštivé sny
Mám zkaženej celej den
V hlavě honil se mi další sen
A už jsem tě skoro měl
Tvůj hlas se trochu chvěl
Holka nezlob!
Až mě zase nasereš
Utnu ti hlavu rýčem
A střeva ti namotám
Do bubnu rotující pračky
Kočička
Když jsem byl nedávno
na procházce v parku
Se svojí Kočičkou
kterou mám tak rád
Máš velkou prdel
Na zadek nechala sis vytetovat růži
A myslela sis, že tak bude tvoje
velká prdel krásnější
Ale mě se to nelíbí
Delirium
Z duše vyrván sen
Potácí se ulicí
S radostí že žije jen
Probouzí lidi ještě spící
Patologovy myšlenky chlípné
Bych si tě opálil na roštu do sněda
A pak,
v okamžiku
kdy to budeš nejméně čekat
Statická elektřina
Statická elektřina
když si svlíkám svetr
udeří zákeřně do nosu
Jako blesk z čistého nebe
Zase bude fajňe
Letadla rozřezávaj oblaka
Mravenci ti lezou po ruce
Lechtá tě to
A tak se i směješ
Narozeninová
“Takový úchylárny nežeru. ”
říká mi paní M.
na moji nabídku k sňatku
Říká se, že s přibývajícími léty
Konečné řešení
Vždycky, když jsi mi lízala ucho
vrčelas při tom jako kočka
Spokojenost co ztebe vyzařovala
byla vzrušující
Radosti naší vesnice
Spanem B.
Často vymýšlíme
roztodivné zlotřilosti
Jednou vlétě
Krásné letní dnové
Od jisté doby nemám rád léto
(V kombinaci se zvukem kombajnů
nahání mi strach)
Tehdy měl jsem ještě sestru
Strážci majáků
Až bude slunce zapadat
Budem se spolu na skále milovat
(silou asi dvaceti kilowatt)
Na pusté skále
Mozková příhoda
Ječné zrno v oku komára
Volně položená hromada uhlí
Nudlová polévka v žaludku i na talíři
Kolaps živé tkáně pitomé
Mé milé
Nikdy tě nepoznám jako tvůj manžel
protože se svojí nadějí dávno jsem zemřel
Nikdy tě nepoznám jako tvůj milenec
protože v rukou teď přebírám růženec
Nenávidím!
Nenávidím.
Všechnu tu povrchnost
tu bezednou přízemnost
Mám tě rád miláčku
Den kdy nevyšlo slunce
Zítra prý nevyjde slunce
Protože ho někdo koupil
a nechal si jej pro sebe
Až tě budu vyhazovat
Co tím chtěl básník říci
Nepochopení
O vánocích uviděl jsem
opilého stegosaura
Jak za kostelní zdí
V Opavě
Moje neutuchající paměť říká
Že jsem ji už někde spatřil
Není tomu ani tak dávno
A vidím ji znova
Až ...
Až budeme staří
A až budeš chodit o berlích
Budu nosit kalhoty až nad pupek
Budem bydlet v paneláku
Z života do hlíny
Z života do hlíny lezou
Nepřipraveni a v podstatě na furt
Kolik slz oči uroní.
A kolik stojí chryzantémy.
Mrtvola
V posteli mi leží mrtvola
Je v pokročilém stádiu rozkladu
Takže nevím,
Je-li to muž či žena
Nenávidím tě!
Všechny cesty vedou k tobě
má lásko
Ať jdu kamkoliv, vždy dojdu k tobě
má lásko
Sterilovna
Kotle jsou plné
Ale jen ty víš co v nich je
Nepochopím
Proč zrovna ty se směješ něčemu
Veselé vánoce
Nikdy nezapomenu na cinkání zvonečků
Vánočně hořícího stromečku
(zdá se, že se to rýmuje)
Vzpomínáš na tu cestu do nemocnice.
Pokoj č. 18
“Tak teda jo. Najdu si hotel a v neděli přijedu,” uklidňuji svou ženu - pardon, přítelkyni - abych rozptýlil její obavy o mé zdraví a bezpečí při pobytu v Praze. Jak totiž bylo zvykem při mých cestách do tohoto velkoměsta, vždy, téměř vždy se něco špatného přihodilo. Ne jednou jsem se dostal do cely předběžného zadržení pro rušení nočního klidu nebo zase naopak jsem se doma pár dní nedostavil, protože pro množství alkoholu v krvi jsem toho ani nebyl schopen.
Ze života kanibala
Hospoda "U Kanibala"
Ano, vím
Bylo to před vánocemi
Co viděl jsem tě naposled
Žně
Byla to rána, ale ten hluk nikdo neslyšel. Najednou kolem sebe přestal vnímat okolí a soustředil se na jednu jedinou věc: pozoroval Magdu jak se kroutí vhluku reproduktorů vesnické zábavy a toho člověka, co měl zrovna ruku na jejím ňadru. Bylo evidentní že ji to není nepříjemné. Ti dva se ve Vladimírkových očích proměnili v odporně velké slimáky jenž zrovna vykonávají akt páření.