Písmák olásce
Sešli se, láska nikdy nehřeší
byla jak vítr
klouzavou sukni kolem boků
vítr nic nevětří
Zimní útržek
Pole dýchají
přímo nebe
stíny jak křídla ptáků
nesou zemi
Sídliště
Vpanelácích je Slunce oheň
a oheň slunce, co nikdy nezhasíná
a kněmu se po ránu
vztahují rukama ženy
Za starou Prahou
Až ze stromu padne lista v listí usadí se
Až vrabec na střeše frnka v pírko v dlani rozplynese
Až krásná dívka na ulici pyšně hlavu natočí‚Díváš . Podívej se . '
Až kapka vína na lněném ubrouskupo jeho vláknech lačně rozpije se
Dáno podatelnou
Člověk by řekl:‚Spěchej . \'a ty zatíms rukama v kapsách procházíšpo nábřeží plném labutí po očku tě pozorujícíchaby si nezadalya myslíš na lem hypotetické ženské sukněod časného odpoledne ve Zlatém klasu,přes cosi lehkého navečer u Ludvíka‚sedni si jak chceš ke křehkému stolkustejně se ti vysoko, hodně vysoko,zalesknou punčochy na stehnech\'až po hodinu o níž nikdy nevíš jestli jí přísluší oslovení:‚Dobrý večer - nebo už dobré ráno\'kdy v choromyslném Kraxonu otáčísklenkou destilátua hlavou tě přesvědčuje že není těloale ani intelektuálkaje ženaKentaura . ,konečně zapomněla na svá kolenaa je ti najednou nejblíž jak může být,jenže ty jsi mezitím zestárl,o několik generací,přemýšlíš o vzdálenosti mezi lemem sukněpůldruhé dlaně nad kolenya vyhrnutou do pasuz pozice filosofaabstrahujícíhoodlesk světla na hladině nahnědléSeagram\'s 7 Crown jakohologram který můžeš rozlámat a vypítzase, a znovazatímco onauž je jiná,a říkáš si:‚Bože můj který si ve mně sedíš na Nebesíchponechej mě prosímZemi\'ale cítíš že jsi stále ještě přílišpyšný.
Mezi nultou a třetí
Proletí oranžový pomerančoblohoua denzanikázatančí hvězdy náročnou choreografiipod taktovkou - neznáme-ho . Einsteinaa rozední se dalšíjeden … denmýchslabostímých smích(ov)ů bez pointymých úkosempohledůkamsi mezi, popelnici třetí a čtvrtoukdyž raději neviděta tramvaj nejede a nejedezatímco červ náhodyhlodáv pochybnostechprobýt aodletětavšak teplé krajejsou už dávno plnéturistů s aparáty kolem krkujakož i opaskůzatímco na severunelze jinak nežkrvácením bříšky do krystalkůdotýkat se…………chtěl bychtolik bych chtělvstoupit do vozovkyděníjenže žulové kostkyduníocelovými pásy gumových autpříliš nebezpečnýmiostýchavýmježkůmuprostředvlastníchbodlin……. chtěl bychtolik bych chtěl navýstupním-nástupnímostrůvkuco vlastně . zatímco zazvonila a odjíždí…….
Já a můj přítel Tadeáš
Tadeáše poznám na první poslech. Už ve chvíli kdy klepe na moje dveře, poznávám že je to on. Dokonce jenom slyším čísi kroky, a já vím že to kráčí Tadeáš, a že jde za mnou. Teď zaklepal.
Znamenaný chléb, aneb dědova p(l)íseň
Jako malé dítěmiloval jsem kůrkyna celém světě nebyl chlébaby jich měl dost
A třebaže jsem rodičecelkem poslouchalnikdy mě neodradilamaminčina nelibost
A taky jsem hladívalkočky proti srstinetušící která bije,a že to není legracenýbrž má nezralá budoucnost
* * * * *
Má Fajáns
Kroužíš mispouštíš se s šatůa tma pod lampou za dveřmi duchovérádio tiše přehrává
Kroužíš miuléháš zvolnasilokřivky se lámoudlaní zhasínám hvězdyať se mi nezdáš
Kroužíš miAmazonka na štítěvzdáváš se a nevzdávášvolní tvůj prstokladv lazuru usínáš
Kroužím tě v dlaních noc co nockdyž pro tento denvychládám,dál zůstáváš minevypálená.
Zloděj
Máš medový alt lesních včelpod šaty jablka a hrozenA v očích máš pýchu sadařena svůj utajený Eden
Máš vlasy plné kapek deštěa já vyprahlá bříška prstůMáš v očích co nesmíme vyslovitstín padajícího listu
Máš duši která voníjak drcený kmínMáš chléb, ovoce, med a voduA já jsem zloděj v cizím sadu, a vím
Psáno na Slunci
Já občas mívám, chvíle rozumua hned nato vteřiny sněníokamžiky kdy vímco a jak správněa vzápětí vidím co krásné,a není
Nacházím v sobě hodinový strojeknatažený na šedesát let prácepro jediný kmitocelového Vesmírného perka. A současně jsem nesmyslná Amébana řeznickém stole,do plastového kbelíku pod nímmě shrnuje gumová stěrka
Doufám a chci věřit v pravidla,například při šestém hodudočkat se zasloužené šestky,kdykoliv ale koupím si na trhukrásné modré švestkyjsou uvnitř červivé - všecky
Rovněž miluji blondýnkypro jejich myšlenkyroztomilé jak sněhová vločka,sotva se však pro některou nachladímpřeběhne mi najednou ulicirozpálená černá kočka
Milión drobnostehů
Milión písmenekkreslím ti do očíapostrofy, vykřičníky,aleje teček jakjamky pro stromkysázím ti do cesty,mlha před teboumlha za tebou
Milión písmenekpouštím do strouhyjak dřívka po dešti,trpělivě je vytahuješa rovnáš na břehupodobná ekologické aktivistcese smyslem pro nekonečno
Milión písmenekpolykáštak soustředěnětak dlouzejako horu vločekvsypaných do mléka,ani bosé nohynetečné k chladu dlaždicnic nepoví
Tak se prosím nedivže často mlčím,a obcházím těs nůžkami v ruce
Malá polední nezvěstnost
To se tak někdy vítr uprostřed ulicezatočí do upjatého vírku az hromádky prachu si ubalí tužkuže bude psát
A mě je najednou smutekže bylas a nejsi,ale není o tobě mohla být jiná,to jen že každý pocitmá vstupní práh
Auta a tramvaje, milióny slovvšude nějaký záměr a cíljenom já najednou nictedy, jen jakýsi strach
Že má víra snítsi už hledí pod nohy,jak opilý tanečníka odvaha milovatsedí zbabělá, na břehu jezera,zatímco radost žít, (celá jaksi zmatená)víří jak noční můra za šeraA přitom Častiše se sype,jak v písečných hodinách svah
anděl nikdy Anděl
"Čau lásko, miluju tě . "a Malej si hbitě šáhnul,(Anděl se zvědavě podívalzatímco tramvaj pouze cinkla)a lávjů až domůk mamince v lednicike slipům s donaldem
… a Maláaniž by kviklavytáhla mobillevel . tak trojky(dost luxuske školní brašně)"Ty debile rozbils mi zipsrozbiju ti držku . "
A já třebaže zbabělec(nikdy neříkám Nikdyi když se za maximy už dávnonemusí ke zdi)jsem se na Jiráskově mostě rozhodlže Nikdyneopustím telefon na stole(vedle řasenky kterou nezavírái když víjak nesnáším vysychání)třebaže tak často vyzvánína schodechv metruv barevných ulicíchvelkoměsta".
Průvodce městem
Omlouvám se,
novinám za zprávy v nichž vlaky se jim srážejía letadla dál a dál padají
i studentkám na zábradlí před školou se omlouvám,za smích s nímž tvrdíže mě ale fááákt neznají
a bankovním úřednicím za přepážkou rovněžse omlouvámvždyť přece vím, ani dnes jim mé účty nehrají
Horko !
Má milá, jsi lhavá
ráno, ještě vlhká nocí nespavouuž chytáš nevinné slunce do výstřihua v očích si rozpínáš náladu oranžovou jak míč
v poledne, celý svět se právě potí a chce jenom klidu barevného stolku na chodníku cucáš campari z ojíněné sklenky a učedník číšník za tvými zády okouší svůj první chtíč
a potom v noci, měsíc se zas na nebi válí jak sýr na klíně černé holkychodíš mi pokojem bezmyšlenkovitě naháa já přemýšlím že milovat tě v posteli je kýč
???
S pocitem sílya pocitem zločinu,prostě jak malý klukco právě rozbil oknotě …
S nadějí za nehtya s vírou v hlavě,s kapsami popelajak kasař potmětě …
S úsměvem tajícímto co klaun v aréněkterý se uklánívšak růži nezvednetě …
Nevíš jak tě miluju.
Chjó ...
Lásko …
chtěl bych tě
na ostrůvku velikosti deky
tebe a obloženou veku
Mercedess
Světlo a stín kreslily Tě
do chodníků
a oči mužů pořád tlačily naznak
V Karlíně bylas hvězda
Má vizitka
Jsem Anděl . nemám žádný hřích. Jsem Anděl . čtu v bibli líp než mnich.
Miluji Tě
Potkám tě na schodech kolena hrnčířem hlazená naše pohledy tvůj výš, můj níž. Co bys chtěl, maličký. usmíváš se v bezpečí denního světla a konvencí. Potkám tě v samoobsluze jogurt lehký a light vážíš v dlaních přemýšlivě.
Modrá iluze
Jsem letec na vlákně bez přílby s odvahou po kapsách jak s kůrkami chleba v průvanu nad střechami toužím po horizontu modrého pasátu který věčně proudí až jej najdu zmizí mi břeh vzápětí z očí rackové zakřičí v děsu a v obdivu terejové mě pozdraví zpupně a ztichnou protože draci musí být střídmí v projevech citů a já poletím dál tam kde zvuk slábne barvy blednou . poletím . a pak se pustím.
Má cesta
Zas jdu cestou králů ulicí samoty alejí dálnicí nahrben pod nebem vysoko se zrakem pro list co uvolnil se právě ani záblesk oka mi neunikne zazvoní jak mince smíchem krve zlaté ražby mocí krysaře aniž ohnu záda ji zdvihnu očistím palcem zajiskří v mém oku úsměv draze placený a mince je zpátky v prach pomalu se otočím já bůh z podsvětí můj list ještě padá.
Mé víno
První sklenka vína je mi Kleopatrou, když stisknu ji v pase zdobeném nefritem zachřestí náramek v zápěstí zlobně do vzduchu nakreslí znamení hadí a, věky nehybná stráž u dveří pohne se Pyšná je Kleopatra, poslední Farao já však přece ochutnám její Božské krve Druhou sklenkou je Salome jíž stačí jen prstem si ukázat a padne ti k nohám co budeš si přát to praví ti král, Salome smutná poběhlice tančící pro osud po kterém netoužila jsi Pojď ke mně, střevíčky baletky jemně ti sundám z nožek co …, zapletly se Třetí je Ginevra, paní má vznešená tváře jí lemují zlatisté pletence září mi do noci gotickým obloukem na meč z toledské oceli po boku rytíř já na hradbách bdím nad jejím spánkem půvabným Ráno mě propustí, s polibkem do dlaně odjedu vstříc novým nebezpečím Čtvrtou sklenkou je Stázička, kvíteček venkovský v blůzičce zdvižené kordulkou ňadýrka mléko a jahody lasička z mariánské družiny která už umí vzdychnout na louce s čtyřlístkem pod hlavou vede mě za ruku, běžíme travou oči jak obláčky ústa jež dýchají Bože můj nezlob se, odpusť těm co ještě nic neznají Pátou sklenkou je Carmen, ta snědá ještěrka pozor můj pane vzdělaný na ústa svoji malou dýku za podvazkem mám nadosah jediné slůvko uklouzne vám po jejím břitu a Carmen nikomu neodpouští, to každý ví tu Z hlavou hrdě vztyčenou raději odejde středem mezi dvěma četníky ostrými zuby ret prokouslý, dívám se za ní Šestou je mi Audrey Hepburn, kterou marně nabádám rozumem mudrce že zásuvky v kuchyni nejsou tu za schůdky a kocourek strakatý určitě najde se slíbím ti pohádku, i když jsi dospělá že v domě Tiffany, jen kousek tramvají mám pro tebe diamant, velký jak snídani Očima dítěte, s bradou na koleni, směje se Sedmá je … ty jsi se vzbudila. , zmateně uhýbám očima viníka a vám už nic neřeknu, sedmou sklenku má milá vypila ale přece jenom …, Lásko řekni, čím jsem ti. - a važ dobře kým nebo ti odejdu, a mám kam, už se ti nevrátím.
No. 2.
Včera jsem řekl své Lásce: Miluji tě Odpověděla mi: Já tebe taky, a vynes odpadky Minulý týden jsem potkal bývalého spolužáka v jedné ruce mobil v druhé záznamník, mluvili spolu Kamaráde tvůj klid ti závidím, řekl mi mohl bys mi na moment půjčit telefonní kartu Tuhle jsem vyslechl v tramvaji rozhovor čtenářů novin: Tady píšou že zas někde bouchla bomba, patnáct mrtvých já zas čtu že se bude zdražovat elektrika Jo, všecko to stojí za hovno Dnes ráno jsem se zeptal svého malého synovce, Tak co paní učitelka, poslouchá. No jo, zabručel neochotně, ale pak mi zašeptal: strejdo, je hezká, já bych ji opíchal Polkl jsem zděšenou slinu, a začal se smát Ode dneška miluju malé děti, tak do věku sedmi let.
Můj kůň
Můj kůň má černou hřívu bezvadný chrup a je to hřebec. bude skvělý ve skoku na svoji prabábu přísahal cikánzuby mu svítily na moje peníze Můj kůň je hlupák ostatní hřebci cválají za klisnami on okusuje kopretiny veršuje básně. učí se španělský krok pro popelku ze stáda která pro něj zbude Můj kůň je zbabělec favorité pohazují hlavami na startu on obchází Taxis z druhé strany Tyhle překážky nejsou vhodné pro mé dlouhé nohy řehtá nahlas pro hvízdající tribuny a moji prázdnou kapsu Můj kůň mi leze do peněz nechce žrát seno tváří se hladově po ovsu prý aby měl sílu a hedvábnou srst přitom se vymlouvá vozit mě v kočáře tvrdí že chomout jej lechtá na krku Můj kůň … není vůl.