Písmák kouzelné ráno
vím není to souměrné
taky bych chtěla
ale není
má postava
stejně nenapravitelně
tím strachem že udělám přeci jen
zcela nesmyslně(. )-naprosto
přesně vždy to co nemám ani trochu v povaze
jen v myšlenkách to svědí
kýčovitá ukolébavka
pojď spát můj milý
i zítra bude den
těžký jak ostatní
a možná trochu víc
ukradla jsem ho půl
cinká mi telefon
do ucha
) není to žádná porucha(
chtěla jsem ti říct beze slov
sluníčko neviditelné
že jsem tak malé
sotva viditelné
unikám
z očí
sděleno rybou hlubinnou
všechno se vlastně
snaží vzít
podstatu
a tu odstranit
klišé jen tak malinko
vím kdo se v tom má
vyznat
zda je to vyznání
potichu škrábu na střechu
kráska nesmírná na palici
s tímhle si hochu vystačím
do první linie netrefím
to zatím už vím
nehlídám bránu a děti jdou do ní
Tohle...
tohle je zvláštní být v průvanu
který končí u dveří
a přitom
nikam neprojdou
zpověď agnostika
panebože odpušť mi
vždyť ty sám
ty učil jsi mě tlouct
aby bylo mi otevřeno
některé věci, co si neodpustím
já viděla motýla
jak se otevřel
z larvy na kraji silnice
foukalo a každé auto
někdy i tak
tak nějak často
měním svá rozhodnutí
některá
příliš zábavná si nepřipadám
......ahoj
promiň mi tu ranní zprávu
včera byl krásný a nechal mě abych ho obejmula
( v pase má nejmíň 200cm--. no dobře ne tolik,
ale moje ruce na něj stačily)
TO BYS(NE)POCHOPIL
NO VÍŠ PROTOŽE
JÁ MÁM STRACH ŽE
KDYŽ SEVDYCKY PRO NĚCO NOVÝHO
JAKOROZHODNU TAK
v parku tam u nás
víš
kosi zpívají jak na jaře
jen na mě kříčej nezřízeně
cítí můj neklid
...kdo jsem?
jsou pocity
které mívám
a o kterých nepíšu
přesto jsou napsány
budu z něj odcházet
klouzačkou stále za límec
tvýho kabátu a slídím
pod ním co sladkého
uvnitř ještě a teplo kamínek
je to o taktice, tak jako sjet spoustu schodů s invalidním vozíkem plným srdcí
jsem malinká a ty velký
ale já jsem svá
kým chceš být ty netuším a cítím bolest
chtěla bych ti ji vzít
kulikus
je stále hodně touhy
stejně tak lží a podvodů
neklidu k dícím
k tichu
utéct neutečeš
tak mě napadá
jen co se nedá
do běla vybělený svět
nemusí to být hned
budeš
rozbořenou chalupou vlasy ojínělé
v koutě postava
tělo horce
průsvitně září nemá
o jadércích a jiné
byla jedna pecka
byla měsíc dutá
jadérko jí snědli
doba byla krutá
nejsou lidi ani zavírací prostředky
nějakou hudbu hezkou říkám
aby se dalo tančit
a pes spí
falešný zpěv není vždycky falešný
posedlé slunce
jsem slunce barevných světel
které si hraje a zlobí
pálí mrazí a bliká na cestu
jsem hvězda poběhlice kterou srazí
někdy to mám podobné.....
má těžká duše mi pořád překáží
padá a v hloubce měkne
to kdybys ji lásko
podržel ve dlaních
pusinky
někdy je svět z rezivělého ledu
spojeného řetězy
ledu v lednu uprostřed ledových.
a skla se tříští o sklo
O strachu
z divnejch věcí
trochu vím
když budeš poslouchat
napovím ti
na krajíčku
dozrálé ploty
trháme do kapec
koulíme sníh
po matracích
rozsévač
bezpočet prohřešků
santalových dřev
sbíráš do futrálu flétny co hrál
déšť stékající v kapkách
Jen občas poruším zákaz přemýšlení
Někde v bibli je napsáno
slova co řekl Ježíš když
ho muž oslovil: člověče dobrý
řekl: jen bůh může být dobrý
chodovská
skládám si z papírků od bombónů
barevné lodičky a staniólové parníky
na kterých obepluji
srdce
jeden takovej večer.....
Večer ty papíry měla jsem v kapse.
Ruce rozleptané, v jizvách čerň prachu, věděls,
já taky.
Tou bolestí kolem ostrova,
Někde
a ještě
lesem mi zavoní
podkovy za zemí
světluščí larvy utkané
křehčí
chtěla bych ti ještě pošeptat
rychle
co mě tíží z tvých slov očí
lechtá
přihořívá
chvíli se schovává
za paty ocásků
na něm vezoucí konec
filmu stop
po kolejích
300g polohrubé mouky
200g mletého cukru
1/2-3/4 rozpuštěného másla
1/2 prášku. ušlehat bílky, žloutky s cukrem.
o slovech a bungalovech
tomu říkáš báseň.
pf, bungalove.
co je to bungalov.
já to opravdu nevím
polypropylen
semenem posetý
čtyřnohá období
koulítko do vody
seká se ve změti
( od)ukrývání
někdy tě nevidím
usmíváš se
někdy je překážkou mé stydění
a nikdy
Cestování
ještě v Praze
mám vlhko pod displejem
a taky i někde jinde
zimu jen cítím
Pro nerouška
když zas se vidím černě
v zrcadle
studni obrazu
napíšu pár slov a vím
nakreslím...
nakreslím na papír
motýla jako jsi ty
papírová křídla
ozdobím barvami duhy
Měsíční
luna je přítel
do tmy dolů ti stříbro háže
naučí tě být šťastným
sama to nedokáže
...víš
víš. pes malý tvor
však se srdcem v hrudi
pes co chce lásku projevit
a nemá jak a kam
bez teček
trochu přitopit
a snad už tě konečně uslyším
modrý zvonku
zvonku
vzdáleno
. to klepání z dálky mi připomíná soumrak
šustění větru vyvolává Zem
pírka jak nadýchaná noc
větrem rozfouká
BLUE pro sluníčko
sedím na okně
hned proti stromům
nad vodou
červeně pocákané
Platnost vebové stránky vypršela
od rána prší
platnost vebové stránky
až vypršela.
pro pana Čase
Dobrý den,
řekl čas,
než ukrojil si krajíc
velký
Nevím, neznám
chtěla jsem znát
odpověď
vědět víc
teď ji znám
náznakově
jsem tvým,
jen trochu divným
odrazem.
Nestává se mi to často,
hEBOUNCe
JEN ŽÁDNÝ SPĚCH
RADŠI MĚ NECH
MUSÍM JÍST KAŠI
V HLAVĚ MI STRAŠÍ
Pod Tikot
Vycházet ze spirály
podtrhnout nerozlučně
stočené
pro úplný výpadek
Těžko, pádně
že se něco zastavilove mnějá o tom nic nevímjen se dotýkámněměchtěla bych něco dátlehcevplésttřeba do vlasů
a země je plná po okrajneslyšímještězapomínám se v deštivýchblátivýchchodníčcíchrybníčcích
v hloupé větě.
cestičky maliníkem
tys ještě neodešla. -zeptal jsem se, ale nechtěl jsem moc nahlas,
abys nakonec doopravdy, jenže jsem to chtěl,
navrátit něco,
co bylo, když jsi tu dlouho nebyla
Srpen už končí, babi
najednou mi chybíš, nějak víc
tvý udřený ruce
tvoje hrnce s ulomenýma uchama
tvý budíčky do školy
NIC společnýho s.......
tak už běž
nudíš mě
řekla jsi
běž a dělej přece něco
Kočka pražená
jsi tu ještě
popadaná jak sněhové vločky
na černo
zavřená v ovále
až usneš
nech si to pro sebe
neříkej
že je ti hůř
nech si to pro sebe
dokud
skopávám záhony motykou
kopu i skořeny
rostliny ze země
pro ty svaté
pojď, mami
tenhle pán se mi nelíbí
mami
rozbil si brýle o stůl
proč to dělá
Dospění
V ptačí boudě malinký život
a tisíc nitek. Za jednu zatáhneš,
rozptýlíš svět do absolutna.
Po větru odpluješ ke konečkům stopek,
neoprén
Polosvětový kousek kostky
proletěl vzduchem za sklem.
V dechu se zachytil
žlutého mercedesu.