Písmák Smutný klaun
Klaun,
vždy se usmívá,
vždy potěší.
Vždy rád zazpívá,
Za setměním
Za setměnímVečer se temně vine,vine se údolím. A jako snítky vinnéobjímá zemský klín. Podemílá vlásky světla,sbírá drobty červánků. Světla, jehož bdění přetladoba nočních dýchánků.
Mrtvím se nespílá
Znám tvou tvář,bílou jako sníh,tíchou jako klid. Již nebaví tma a ani zář,zármutek a ani smíchani klid. Znám tvou tvář,jaká byla dřív a jaká je teďa ta změna se mi nelíbí. Jsi podvodník, jsi zloděj, lhář,v těle již neproudí ti kreva nehřejí tvé rty ,když mě políbí.
Úsměv
Usmívám se všem stínům,co na nebi jsou,že ač měly by se sebevíc k dílu,slunce se nedotknou. Usmívám se všem stínům,co v srdci mém jsou,že ač vyhloubily by do něj díru,duši nepozřou. Usmívám se všem stínům,co zemi brázdí,že ač měly by sebevětší sílu,nepřipraví ji o špetku krásy. A nakonec všem obrům,jejihž stíny na zemi dopadají,že ač byly by sebevětší,nikdy nezastřou cestu k dobrudobrým lidem,jež vždy ji najdou, vždy poznají.