Písmák Zestárlé sny
Zestárlé sny
Stíny mi děravou almužnu podbízejímám přijmout ji a zříci se bdění. Dozajistas´ jim přikázal zamknout má ústaa přikrýt očitak tedy "odpusť" a netlač mi vařicí podkovyna záda. V zpovědích tvých moje bezcenný viny těžknouzmalátnělé představy sestárlého snukterýs´ chtěl prožít a když ti ho zakázali -s nimi jsi na mě pozvedl svůj biča ty stále doufáš v mé doznání. Bahna tvého srdce pohltila dušišlehaje z nich žíznivé plamenynabídly mi trněný kočár na dvěstě let pak uspaly mé rádcea trny dorůstaly, jen dorůstalya ty čekáš moje prosby na popravišti.
Jak to vidím...tvýma očima
Proč díváš se do hrobek
Zavří ústa teď mlč
Nebo vem slova svý nazpátek
Pojď ke mně a vlč.
Monotónně
Monotónně dopadají kapky deště na okno
a pukají. jako lidská srdce. vojáka, milenky
\"Milostivá noci, odpověz na tichou prosbu. \"
Proč píseň ženy se opět rozeznívá,
Z lásky
Dal jí život,
hýčkal ji ve zlatém pokoji.
Nad kolébku jí zavěsil poníky,
princezny a jednorožce.
Pro mojí lásku
Vždy když zavřu víčka cítím tvůj dech,
jak mě líbáš na šíji,
chci se dívat, jak se směješ,
ukaž mi že můžem žít.
Sníh mojí lásky
Sníh, který nás spolu nikdy neoděl
- mě po tvářijemně hladí
příběhy, které jsem vbásních líčila
- se mi tak známé zdají.
Má zpověď
Tiše si pláču pod deštníkem emocí
v kabátě slanými perlami zdobeným
vzpomínky polibků se stále navrací
v návalu vln ve srdci kamenným
Nemá název
Kapky deště monotónně dopadají na mé okno
a pukají . jako lidská srdce.
Dupot
Pověz o čem sníš, když jdeš spát,o stádech koní, jenž dávají své pocity tak snadno znát. O dunivém dupotu za svitu měsíce, o vůni travnatých luk a jemné přeslice. Ta stáda ženou se do koutých lidských myšlenek,do nejtajnějších přání tvých modliteb.
Time
The womenKept watching small childrenOut back forbidden pensioner-houseThe streets desertedOnly these two childrenRecalls her time. she came up the stairsin the tin white dresswith blue flower in her hair. She was a young girlWith rich husbandStarlet lady Mac DigerIn well creased dress. silk and satin in bedroompillows, alabastres boxeswhite statues in the cornersbelow the heavy ceiling.
Vážení
Vy,co si hrajete na nejlepší přátele,a zradíte ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká, Vy,co si hrajete na doktory,a naději ztrácíte při prvním setkání,Vy,co si hrajete na právníky,a pro kapsu plnou úplatků nevíte kam dřív skočit,Vy všichni,co přehlížíte nedostatky, neštěstía vidíte jen zdánlivá smích a zpěv,ODSUZUJI vás ve věci LIDSKÉHO TRÁPENÍ. Povstaňte a vyslechněte svůj soud. Vážení,ano, volám i vás,tam v těch maskách vzadu,jste jako potok,do něhož jeden z vás nalil jed,jako škraloup na zkaženém mléce,jako zapálená cigareta - odpad. Neodčiníte, co již jste napáchali,nyní je řada na vás.
***
Svět - s nímž se seznámiljako by někdo před ním napsalnalinkoval mu osud a pakzačmáral na bílém papířevšechny ty veselé vrtkavé hříčkyjenž slýchával od svých přátelNěžně hladil ptačí mláděv dlaních co vnímaly každé pírkonaslouchal melodiím klidných cvrčkůtakto strávil každičký večerbyl šťasten ale neznal smíchjen vzdálené dětské křikyV noci když chůva zavřela oknapotají snil o vzdáleném světěplném bzukotu včel a vůní šeříkůa rajské hudbynepoznal hněv, lásku jen ten smutný žalm a samotuRáno se probouzel a sen byl pryčobčas zaslechl kolemjdoucí maminkuvysvětlující Honzíkovi ať se ,,tam" nedíváa nebo Aničku ,,Proč není jako my. " Falešná odpověď se skrývalave tmě a v konstrukci pojízdného vozíku.
Šípková růženko,
Šípková Růženko, čím to, že jsi tak bledá,brokáty na šíji, zlatavé žezílko,dopustit na tebe pan král nedá.
Princezno spanilá,v lóži s nebesy spáváš,stříbrný kolovrat při práci vyhrává,každému hraběti se v noci zdáváš.
Kvítečku voňavý,jaktože netančíš, nezpíváš, trny tvé odřízli, dali tě do vázy,v níž pomalu uvadáš.
Nebeský andílku,šedivý závoj v očích tvých vidím,usměj se na slunce, mysli zas na lásku,kterou ti tvůj princ tak vroucně slíbil.
Dámou víry své
I. Jsi jako Slunce-plno skvostného jasu, co zlatavé sítě mi po tváři rozhodí, květiny před ním neutají svou krásu, když ranními paprsky je po duši pohladí. II. Vím, jak tě zraňuji, když ve tmě se skrývám, - večerním stříbrem po kraji maluji, jsem jako měsíc - mým královstvím je tma.
Eva nebo Lilith?
Eva nebo Lilith. Kdo jsem. Jsem tak sladce nevinná a naivní,nebo hříšně svůdná a krutá. A proč ses tu objevil ty.
Your sentences
. One time - you were here, I felt our great love, this love was so beutiful - so free, this love was for you and me. Everything seemed so easy, but now - something is different, I´m hurrying in this lunacyand I´m in a tight corner. I´m lonely in my bed, my dreams - you´re on the further bank of the river.
Vzpomínky
Odsoudil jsi mne za mými zády,ostří hrotů se ztupilo, co se to stalo tak náhle s námi, Co nás to vlastně potkalo. Čekal jsi na mne na špinavém nástupišti, příjezd vlaku jsi netrpělivě vyhlížel, líbali jsme se ve starém staveništi, prsty do vlasů jsi mi zajížděl. Jazykem tvar rtů mých jsi studoval, něžně mě hladil přes záhyby těla, konečky prstů na záda maloval, ouška mi nevinně laskal. Každý moment jsme spolu trávili, smál ses mým vtipům – tvůj úsměv mě hřál, přec jsme si jednou slíbili, že i přes všechny nesnáze půjdeme dál.
Vyměněné dopisy
1) Ptal ses mně, jestli tě mám ráda,
ranilo duši tvou,
když víčka jsem v cizím pokoji zavřela,
hledals můj pohled, má slova,
Zmatená
Nevím, čekám na tvoji odpověď,jsem zmatená a smutná zároveň,nemám sílu, vím, co mě čeká,a moji duši zaplavuje černá řeka. Jako mé myšlenky tmavá,často se mi o tom zdává,nebojuju. Jsem povrchním světem unášena,netvrdím, že nejsem jiná,jsem člověk, možná že stvůra,krutá a sobecká. Nechci se znát.
To tré
Píšu pro kapli,mou matku, z jejíhož lůna jsem vyšla,pro tu, jenž dala mi zdraví, lásku a víru. To tré.
Píšu pro tu,která mně učila milovat.
Píšu pro níž,jenž mi stvořila člověka.
Nenávist k systému
A kdy přijdeme na řadu my. Až své děti budeme posílat do ozdravoven,aby se nadýchaly trochu ,,čerstvého" vzduchu. Až se zeptají:,,Mami, co je to velryba. " a my jim ukážeme fotografie dosud žijících organismů.
Trnová růže
Ospalá noc zas je tu s náma,hladíš mou tvář růží trnovounoční klid ruší vrzavá bránadíváš se do očí s velikou námahouLístek po lístku z květu opadáležím tu u tebe nahá jak vílaje to ta růže, co voní jen z rának večeru jakoby uvadlaKyvadlo bije hodinu desátoukonečky vlasů mitajemně zaplétášnoční chlad mává bělavou záclonouty před mým objetím uhýbášDunivá bouřka se za oknem ozývátrpkým vínem připíjíš na lásku staroucítím se jak do oka lapenávzpomínám, vzpomínám na obálku - mým jménem nadepsanouDo střechy buší surový déšťje jako tvé slovo v dopise napsanéuž NEJSI ta, kterou milujemluví jak ty: sbal se a běžViklavá klika u dveří šramotípřibouchnu dveře a odcházímvzpomínku s klíčivhazuju do schránkytrnovou růži pokládám na schody.
Pro kamaráda
Usínaje vlasy mám ledabyle rozhozené na polštářipár výrazů hledám v babiččině starém snáři,přemýšlím o dálce, která "on" se jmenujea která čerty na zeď mi často maluje. A potom zase oči těkají po pokoji,je opět v tom samém večerním stejnokrojišum krbu ticho podbarvuje,a praskot starého dřeva se stále prohlubuje. Inspirace mých veršů utíkají do dálek, vkrádají se do němých myšlenek,a tak ležím a vážím svá slova,zda jsem je dobře položila. Na co teď váhat a klást si otázky, když ty mi nechceš vyprávět pohádky.
Strom
Strom: řekla jsi: buď strom.
I stal jsem se stromem.
Řekla jsi: buď plachý.
I neodvážil jsem se zachvět listím.
Bez názvu
On a ona - málo se znali,
však hluboce se milovali.
Křehká přec pevná byla to láska,
časem jim na tváři přibyla vráska,
Láska v podobě květiny
Láska je jako Levandulka, jenž bezpečí ti dává,
láska je jako modrá Astra, co naději skrývá,
láska je jako kopka Sena, jež voní tak sladce,
láska je jako Kopretina na zelené louce,
Pár keců
Procházela jsem městem, kde na ulici se pásly štětky,Ta jedna - co měla nejmíň šestky-- na mě mrkla očkem.
Bruneta v zelených kalhotech,na zubech náznak žlutého plaku,s rozbitou podrážkou na botech,v obavách z pasákova tlaku.
Najednou na mě zpustila:,,Nemáš voheň u sebe. "Celá se mi hnusila(to jo a pro tebe)
Co se jí stalo, že klesla tak hlubokona úroveň laciné šmucky.
Krásná tmavovláska
Nejistým pohledem z okna vyhlíží -
krásná tmavovláska
a v hloubi duše přemýšlí,
"co je to láska. "
Herák a láska
Ona - vysoká blondýna,
v koženém kabátku prochází ulící, zklamaná
a on. Zmatený melancholik, nikdy však bez úředního úsměvu
snad dítě slunce, země - květin.
Láska současné techniky
LÁSKA. taková projížďka Octavkou, Masterem,Dukatem a co teprve Liazkou. Každé z těchto aut je jednou velikou láskou. Spojení myšlenek, polibků a vzpomínek, jako karosérka z montážních jednotek.
Ave Beliash!
In nomine dei nostri Beliash excelsi.
Ave Beliash.
Bujná krev je mou nezkrotnou silou, neohrožená duše mým dětinským rozumem, hrdě bijící srdce jest mou ochrannou vilou, jasné myšlenky mým krutým názorem.
Ave Beliash.