Písmák ticho až na hranu hrotu
chtělo by se mi o tom napsat
tak moc by se mi chtělo
ale ještě mám velký strach
ještě nezmizel
nezašlápneš
zašlápnout roky
natlačit do zásuvky
a zmáčknout
to neplatí
vím, že nejsem
leckdo mi vytýká že se nebráním ale já
se nemůžu bránit i když bych moc chtěla nejsem
totiž
neexistuji a tak není koho a ty pokusy kdy říkám
proměněná
jen hejno světel
ze tmy na vodu
prsty nějak rozladěné
než chytat
začátečník
je několik slov
někdy i dost
ta slova nemají cíl
ani ho nehledají
hodně teček
hodně věcí si řeknem
zbytek se překřičí
každý prý někdy sleví
a něco si
dobrá noc byla úspěšně zažehnána
víte že mě děsíte
a neříkám málo celkem moc
pak vše mizí
oči zavírají
oni
směješ se jim a jdeš
kam vůbec
schody stopy nevedou
je ti líp než kdekoli
Ó, Veliký....!
Co je to za sílu
že se přátelé
zhádají do krve.
Co je to za podraz
aŤ
prosím
ať chlapi nepláčou
ať si jdou pouštět draky
hrají si na průvodce
kolo...aneb návod na cestu
kolo kolo kiš kiš
kolo kolo piš
piš
po kolečku
j...
víc že tě neslyším nevidím
dám si tě do rámečku všechno cos mi napsal
dám si do rámečku světy
ty a ty
a na snídani příliš brzo
jsou zvláštní věci
jako třeba že když nenapíšeš jméno
chytí se více ryb a vůbec ne ta pravá
není víc pravých ryb
Zpověď rozmazlené puberťačky po dvaceti letech
nejdřív
když jsem chtěla být s tebou
jsem to chtěla tak jako vždycky a ty
mazej do školy vem si kružítko
...milovat neznamená se ztotožňovat
něco umět ještě neznamená to ovládat
znát cokoli neznamená tomu rozumět
a něco vědět vůbec neznamená
to žít
před slunce západem
sedím jak nakopnutej pes
v ledničce žrádlo
a já
tlustě obalený
list
loukou poodhalená
prosvítá za vším vůní dechem
nepostihnutelnou
střevícům uniknou
v kolenou
barvy jak na plakát
plačící všemi těmi. komický sníh
barevné mžení skrz
tonoucí déšť zastavit
ještě jsem nešla
ještě nepluje
přehazuje
kormidlem sem a tam
ryby vzpouzí
ťapy ťap od špajzky
chodí tu po kuchyni
utírá prach na lustru
vlastně co to je
na něm
Tvým jménem
tolik stop na talířích
prázdných ve tvém jménu krve
zmrzačených
dětí bez přívěsku
tvé jméno
tvé jméno se zalesklo ve mracích
jak zlověstně duch zmizelých
duší
jak tehdy můj pes
z ticho ledovým klidem
na rohách se ne
moudrým těžce ťape
sluníčko za zpožděným slonem odkudsi do samoty
okudlanou.
podstoupím
za co mě to bereš a kam
jakým právem
to nejsou ta slova vím
tak počkej přece
s leskem
naznačit či říct
vyjde nastejno.
ze samoty jsem odešla teď ji cítím
víc
tak jsme veslovali
tak jsme veslovali
po tom širém kraji
viděli jsme viděli
věci dávno odložený
opravdu
opravdu je mi to jedno
těch co bylo škoda
jen cítím jak setrvačník
vrátil zpět
po zastavená
bavěj mě zastávky
tramvají
chci na nich vždycky tančit
ve mracích co se mi pyšně
Světlo noš
v krajině srdce
plamen vzývá světlo
co nosí
hvězdou v mračnu stín kleteb
nač
nač trvat na básních
nač trvat na zvláštnu
když nebylo řečeno
pomalu nic
nevyslyšená
slunko se usmívalo
nad kaluží žab
zlověstně
opožděná ptačí rána
šeptání v klasech obilí
snad vás to pane neurazí
že chtěla bych vrátiti se dnes
k vašim a mým textům i když mrazí
-není těžké říct slova
na jménech už nezáleží.....
řekla jsi mi
že budu muset mít
ještě mnohem víc trpělivosti
a já nevěděla o čem mluvíš
rozárko...
ty myslíš, že únava je cítit dopředu.
jako když měla být zima
a já dostala takový hlad na pšeničnou kaši.
obrátila bych tvou dlaň
úryvky
věděl jsi trošku
prach usedl ty ho teď víříš
asfaltové bubliny už jen nefascinují
už tě trochu i děsí
ŠÍPKOVÉ VÍNO
včera jsem se řízla o jednu
z dvou rozbitých
skleniček ze skla
tenkého tvrdého
s vírou, jak bylo již řečeno
bude to těžké
. svítá tak pomalu
střípky ledu už dostávají tvar
ze středu se rozvíjí
jen tak, bezúčelně
nějak ohraničená
na polštáři se usmívá ráno
neví proč nedospalé
když čas ještě neuprchnul
ano popáté ano
vím
jste krásně se bortící svět bezstarostnosti
vím
jste nádherně svůdně fantasticky cizí a můj
Hermín
uniknout vlaštovkám
v popelavě oranžové
tuši dvouch cest
blikavě propletených
za okenní římsou ti
ležím na břiše vzpomínám
zahledět se tmou
od stejného
věcí v jiném pohybu
lákající světla
mám v hrdle i krku
jako když mám hlad ale vím
že hlad to není
je to v těle i prostoru
prach popelu padání
no jasně
říkám si
do oka spadla jedna kapka
gramofón
moudrosť
ČASTO OPAKOVANÁ ZMĚNA
MŮŽE SE STÁTI
OPAKUJÍCÍM SE ASPEKTEM JEDNOTVÁRNOSTI.
na stole s vázou kontryhelu
nezůstávej
zrovna teď sám
nechci tě nechat prostě tak
nesmím ti to říct
díra v lodi
pád načechrané vaty
z pod tvých
zlatých řas
ta krása nezmírněná
trochu
jestli je to závislost
nebo jenom minulost.
to ne to se fakt nedá
nedá se to nazvat závislost
kam vítr.....
vypluly si dnes
loďky dvě
a možná víc
kam vítr je zavát směl
lehce neprostřeno
bydlím
jsem bezduchou květinou
nic nevím o druhých
unvitř jsem vně
...co je napořád
na palubě
své kajuty
přežvýkávám vlny za oknem
aby byly měkčí
vítr a růže
vítr se poranil o růže
teď šustí
a fučet nemůže
asi si pohádku poskládá
komédie
dělám to z legrace
a taky i ne
setrvačnosti už nikdy
a vždycky zas
Už přestaň !
Už přestaň
ržát jako kůň
není to dojemné
jen čechráš a čeříš hřívy hlav
tíže
jak bych ráda
nenašlapovala těžce
do hloubky když všechno
chci správně mít
Zamčená
zamčená
sama sobě stín
velká šmouha na silnici
na cestě do lesa
Počítání
tak stále opisuju stíny
a je mi víc než teď
prstů na mapě
zápasení s rozumem
Pláčem hudba
když kráčela strmou propastí
zakopla o strunu bolesti
zpěv teskný, žalostný
jak kosa o kámen
Prozatím
PROZATÍM
SE NEZTRATÍM V GIRLANDÁCH
TVÝCH SLOV
TĚŠÍM SE UŽ BUDE RÁNO
Brána vášně
pořád sváděná
pro nepolapitelnost
tříštícího se skla
nemožnost
tuším....to příliš mállo
posílám pozdrav do dáli
k tobě
tvé jméno ve vyhledavači
když zadávám
Ze žluti
Podivnou škálu slov
dali mi do hlavy
svázali řetězy
planého milování
je mnoho propadlišť aneb "tak čarovali"
je mnoho slov která chybí
protože krom světlých puntíčků
těch co těžko lovím v paměti
je moře temnoty a děr
>>><<<
otevřel se svět přesně v nula nula
nula nula
a přesně tak
se cítím
Nestemiroo
bůh odvaru
z tlejícího listí a ptačích hovínek
odraz jeho ve studni
se sluncem špičatí
A bojím se, že nebudu umět
krapetpromáčená
trochu s migrénou
tak malá
ženevidím na kliku
špatně načasovaná
trochu podšitá
jarní louka
podšívkou z loňské trávy
hebkého měkka pro nová stébla.
zapomínání
ztrácíš se mi
nebo já se ztrácím tobě
pomalé kroky
tě prozrazují
Naproti
Tak ještě před usnutím,
pod střechou, pod nebem,
neusínám sladce.
Přemítám o pohádce