Písmák Na přehradě
Na přehradě sedí skupinka Lidí kolem Ježíše. V Tichu zírají Muži na jeho povadlou Tvář. Ženy vzdychají a rejdí si Rukou pod šatama. Ten nejmladší se najednou zvedne a začne přecházet sem a tam.
konkurz
kdo máte zájem aby se vaše nějaká povídka zfilmovala ozvěte se na
myssh@freemejl. cz
sháníme scénář
I won´t say you are but you are
I WON`T SAY YOU ARE BUT YOU ARE
v černem sledu
šedých dní najednou
vysvitlo slunce
déšť
Byla noc a padal déšťA dokud padal, byl to déšťAvšak po dopadu se měnil v krevJá stál v močálu mezi vysokými leknínyDéšť mi padal na hlavuA lekníny vzdychaly jeden k druhémuV obřadné bezútěšnostiOnen rok byl ve jménu hrůzyHrůzy a ještě něčehoCo zatím nemělo jménoDéšť proměněný v krevRudé leknínyTo bylo poselství onoho roku námNikdo se tomu nevyhnulČerný mrak visel nad námiObloha těhotná šedou vodouStál jsem v mokřiněA stará moc nade mnouVyřkla kletbuNevím pročAni ostatní tomu neunikliHnilobný pach žalu rozkládalMysl zúčastněnýchA déšť padal a padal….
dasein
stojíš s něčímA chceš to sfouknoutShodit a sjet to dolůZnámí ti řvou do telefonu:"už nevolej, mluvíš jak úchyl"a ty to chcešs bzučící mouchou v dlanis nulovejma vzpomínkamaa nejmíň na včerejšeka posledních pár letchladnej dech a děsivýsny
ze kterejch se budíš po ránu
anebo vůbec ne
koněčně čistá hlavaa zní ti HEADCLEANERnikdo ti nikdy neřekneJak z podvědomí venNikdo ti neřekneProč to chceš smést pryčStejně nakonec tu mouchu pustíšA se zmatkem se sesuneš na zemS pláčem a stejně beznadějnejA chaosu máš dostatek na bytí-k-smrti
skrz okno poslední ahoj
Venku je nepřátelskyNepřátelé si svítí očima Miluju těAle zapomeň na toVe vedlejším pokojiMění své bytí za věčnost SebevrahA černý oční stíny Mi říkaj: naposled spolu.
zas a znova
Kopni mě láskoZase a znova mě kopniTma už nikdy neustoupíPotom co zdrhlo nám slunceVoda je krvaváRozpouští dušeA já zírám na tu stružku na zápěstíKosti jak křídaKopni mě pod pásKdyž zdrhlo nám slunceNepomůže žárovkaI tvé pohlazení je chabá náhražkaA slzy polykat. Koho to baví. Slzy skrz perlovej náhrdelníkKopni mě lásko zas a znovaKopni mě lásko ať je mi fajn
Kopni mě lásko ať jsem v pohoděNechci nic jinýho, než tě následovat
Hamlet
HAMLETSlizká jáma hostí nové stvořeníLidmi zavrhnuté mládě se tu krčíNahé na nahé podlazeAsi chce zemřítChce to, ba touží po tom být obětí smrtiLidské mládě s kůží zjizvenou od jehelVychrtlá vysoká postava na dně jámyS sebou škubá, třese se a svíjíDuševní křeče ovládají celé jeho těloNení to krásný pohledNa bytost opuštěnou ve svém zármutkuPonechanou a zavrženouVysoká postava z kůže a kostí povstáváHle jeho vlasy jež jako havrani se rozlétávajíVychrtlá postava na prahu peklaJeho bránu hlídá žhnoucíma očimaOstrá postava u brány pekla ve slizský jámě
kerberos II.
ležim v pokojipodlaha už není tak měkká co dřívv tomhle pokoji se ten chlápek zastřelils městem v plamenechs hlavou bolavouexistence mění své bytí za věčnostv setmělých pokojíchna studené podlazeměl svůj triumf s kulkou v pusechci žíttak nějak svobodněnenávidím ty svý potutelný úsměvyale jsou mým krunýřemv patře nade mnou s třeštící hlavouposlouchám krokysem a tam a zase zpěta do toho ptáci zpívajv setmělym pokoji; studená podlahaa mě tady spirit sebevrahaučí jak žít