Písmák Kniha
Byla to zvláštní kniha. Vždy se sama objevila a zase sama zmizela. Lidstvo o ní slyšelo různé historky plné hrůzy a utrpení, ale nikdo neměl nejmenší tušení, že všechno to zlo napáchala jedna kniha. Nikdo netušil, co se v knize píše, nikdo nevěděl kde se zrodila a kdo ji stvořil…
A kniha žila svým vlastním životem.
Dopis pro dědu
Milý dědo.
Moc Ti chci poděkovat za krásné dětství. Možná se tomu trochu divíš. Já jsem šťastná za to, jak jsem ho prožila.
kambrium
Kambrium - voda jen a močály
je ticho v celém okolí.
Teplé temno vlkhkých dní
jsou všude divní mikrobi.
doba
mám pocit, že s naší dobou to je jako s cestou do velmi prudkého srázu v zimě. člověk udělá jeden krok vpřed, ale zklouzne o dva zpět.
večer
Krásné šaty, vlasy načesané
Strach, že někdo/něco spadne
Tichá hudba, lehká chůze,
Kéž by bylo po té hrůze.
omluva
sedím s hlavou smutně sklopenou
nešťastná.
promiň mi příteli, nechtěla jsem.
byls pro mne bratrem a zlobíš se nyní.
život...
některým lidem háže život pod nohy klacky,
mě ale pouze vráží tvrdé facky.
kuchařčin lament
jen ticho stojí u plotny se mnou
a čas tiká chalupou temnou.
za chvíli má být na stole a voda nechce vřít.
oni brzy vstanou z postele a budou chtít už jíst.
Anděl
Já znám bílého anděla
svá křídla on všem dává
a jeho tvář přívětivá
je mi dobře známá.
stromy a sad
staré stromy jabloňové
skromně se po sadu krčí
byly kdysy krásné, velké
dnes již mírně vlčí.
ticho
ticho.
a jen tráva z rána chladná
ticho.
vlhká rosa z nebe padá
alíkovi :)
Alíku, Alíku
pojedem n a víkednovku.
do jeseníku cesta milá je
která akce tu volbu vyhraje.
deštivá cesta
kapky deště v proudy vody mění se,
silnice už je spíš řečiště.
stěrače aut pilně zabírají,
tu vodní hrůzu roztírají.
sešla tiše
došla tiše k čisté řece,
nechtíc rušit noční klid.
na nebi záře půlměsíce,
světla víc, než má noc mít.
vrah
kočičí hoch na okně seděl
s pozorným zájmem díval se vpřed.
dole, na sněhu čistě bílém
dováděla malá hnědá myš.
konec?
na zmrzlou Zemi
vločky se snáší
stále stejně tiše
jako dřív.
tam!
cesta vzhůru strmá trochu,
bydlíme sami, vysoko,
všude stromy, voda, Tůňka.
už jsme blízko, však to víš.
večer
jemné mraky tiše rostou,
zakrývají oblohu,
jen lehce se slunce dotknou,
než se zase rozejdou.
vítr
tiše vítr ve větvích,
tiše jako myš
mluví.
chtěl by toho tolik říct,
strach
nad námi se vznášel ,,smrti´´ pach,
napětí dalo by se krájet.
všichni okolo měli strach,
na otázky nedalo se odpovědět.
rampouchy
pomalu kape voda dolů,
tiše tvoří rampouchy,
pomalu si rostou spolu,
nikdo o tom nemá potuchy.
jiní záře
měsíc svítil
málo hřál,
kdo však pohlédl by v dál,
uviděl by jižní záři.
čarodějnice?
hoří oheň,žena křičí,
železa jí drží v zajetí.
po městečku už strach klíčí,
jde o procesy staré staletí.
kouřící pánové!
kouřící pánové sedící před námi.
proč kvůli vám šedne ovzduší.
kouřící pánové sedící před námi.
kolik lidí se kvůli vám udusí.
dárek nevyšel!
chtěla jsem blízkému na Vánoce vyrobit dárek.
ale došel mi materiál.
teď smutně sedím nad prací, která je hotova jen z poloviny.
táži se sebe sama, proč to tak muselo být.
přání
zdravím Vás všechny, kolegové a kolegyně. :-)
určitě už máte letošní nadílku za sebou a radujete se jak z dárků, kterými obdarovali přátelé a příbuzní Vám, tak z dárků, které jste nadělili sami.
já chci jen dodatečně popřát krásné Vánoce. užívejte si pohodu, která by měla dýchat ze všech možných míst.
Vánoce
nohy zebou a je zima,
venku je sníh. to je príma.
krásně svítí doměček,
budem strojit stromeček.
divný sen
v neděli jsem přijela z Jeseníku a zjistila, že u nás není vlastně žádný sníh, když nepočítám pár chudých zbytků u patníků a sem tam tu zledovatělou louži. domů jsem naštěstí došla bez problémů a pádů, což je u mě vzácností. když jsem pak koukala z okna, bylo mi docela líto, že u nás není bílo a asi mi to ovlivnilo i sen. než jsem musela jet domů, byla jsem s klukama na procházce.
voda
Voda vždy byla a je čistá, jako duše malého dítěte. a je jen na nás dát pozor, aby ji někdo nezkazil.
ve školní lavici
ve školní lavici těsno bývá,
ve školní lavici často se zívá.
ve školní lavici klepu se strachy,
ze školní lavice sleduju mraky.
stín
člověk nikdy není sám.
já sebou vždy stín mám.
někdy jde mi v patách těsně,
jindy stojí při mě přesně
lavička vzpomíná
před naším domem stojí lavička,
sedává na ní nejedna babička.
lavička už stará je,
také hodně pamatuje.
srdce...
Srdce jenaděje
Naděje a vírakterá srdce svírá,
Srdce je myšlenka ať velká je či maličká
Srdce jepřátelství, láska, krása,spása
auto a rybník
okolo rybníka cestička vede,
často do něj auto sjede.
a pak na dně rybníka
už jenblinkry zabliká.
kolik?
kolikjena světě lidí,
kteříjsou pro jiné ochotni obětovat i své pohodlí.
kolik je na světě lidí,
kteří jsou pro jiné ochotni obětovat své zdraví.
kačka
přiběhla k nám kačka,
cosi v křídlech mačká.
růžoví jí tváře
a jde od ní záře.
v zelené aleji
v zelené aleji
zase dnes posedávám,
v zelené aleji
svým myšlenkám se odevzdávám.
vločky
všechno je bílé,
všechno se třpytí
vločky jsou milé
a bílé kvítí.
písnička
ta písnička plná citu,
zabalená v igelitu,
plná dojemných je slov,
provoněná jak slámy stoh.
zaláskovaná...:-D
zaláskovaná až po uši
pobíhala po poušti.
chtěla trhat květiny pro blaho své rodiny.
vždycky co dvě hodiny
nech znít ten tón
nech znít ten tón,
zpívat božský chór.
jen poslouchej co šepotá
vítr, když listím třepotá.
láska...
láska je moc křehká,
také hodně hebká.
její slova hladí,
tóny srdce ladí.
já...
JÁ si řekne člověk snadno,
JÁ, mezi řečí padlo.
JÁ je člověk s duší,
ač o ní málo tuší.
prázdniny
teplo, léto. slunce, pláže,
to vše se k prázdninám váže.
voda, koktejl exotický,
kéž by to tak bylo vždycky.
schůzka
skákal králík po kamení,
nikde žádný zajíc není.
A to měli schůzku v pět.
asi bude muset zpět.
dovolená
Křemílek s Vochomůrkou na dovolenou
jedou.
Za nimi kluše ježibaba s ježi
dědou.
no když blbost:-D
slepice kdáká,
člověk se směje
kůň kope okolo sebe.
člověk kopá do míče.