Písmák Ordinace doktora Františka - Ještě hůře na bojišti
„Jarčo, dnes mám operaci, tak si na večer nic neplánuj, budeš asistovat,“ oznámil František u snídaně.
Jarča na něj vykulila oči. „A jak. “
„Budeš hlídat anestezi.
Ordinace doktora Františka - Těžko na cvičišti (2/2)
František neměl daleko k slzám. „Jestli myslíš, že ne, tak mi to, proboha, řekni. “
„Nemyslím. Hele, musíš se trochu zocelit, jednou tam budeš stát sám a nikdo ti nepomůže.
Ordinace doktora Františka - Těžko na cvičišti (1/2)
Když zazvonil telefon, František neměl vůbec chuť ho zvedat. Nakonec to vzdal. „Veterinární ambulance, prosím. “
„Dobrý den, já bych se chtěla zeptat, jestli taky operujete.
Ordinace doktora Františka - Hugo jde do nebe (3/3)
Pan Drobný zděšeně odskočil. František stál, jako když ho do země vrazí. Přece nemůže být naživu, ne po tom, co jsem do něj všechno napral a ještě ho málem vykrvil. Přinutil se kúsměvu.
Ordinace doktora Františka - Hugo jde do nebe (2/3)
František si odkašlal. „Vy jste pan Drobný. “
Přikývl.
„A to je… Hugo.
Ordinace doktora Františka - Hugo jde do nebe (1/3)
František seděl u stolu a díval se zokna. Otevřel hned první lednový pracovní den, ale přes inzerci vmístním tisku se zatím nikdo neukázal, a to byla polovina měsíce. Ivan ho uklidňoval, nic se neděje, praxi si musíš vysedět, dělat nějaké závěry, na to je čas tak za pět let. Správně, řekla Jarča, náramně si sIvanem i jeho ženou rozuměla, do důchodu máš ještě dvěstě čtyřicet měsíců, to je tisíc čtyřicet týdnů, proč se nervovat po prvních dvou.
Ordinace doktora Františka - Jak na to (1/2)
Rok utíkal jako voda vyplněný hádkami sfirmami, horečnatým studiem nových učebnic a záchvaty malomyslnosti. Věděl jsem, že to šlo dopředu, říkal si František, ale vživotě by mě nenapadlo, že tak moc. Všechno, co jsem se naučil na škole, mi je kničemu. Jak to chci dělat.
Ordinace doktora Františka - Jak na to (2/2)
František vduchu rychle počítal. Vyjdeme pět let zdědictví. Když se hodně uskrovníme, tak jo. Ale na provoz vydělat musím.
Ordinace doktora Františka - Nečekané dědictví (2/2)
Zbytek dne strávil František v mátožném stavu přerušovaném injekcemi a drůbežím vývarem. Takhle by se mi to líbilo, meditoval, proč by to nemohlo vydržet. Třeba mi dají invalidku. Místo invalidky přišlo rozvázání pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně.
Ordinace doktora Františka - Nečekané dědictví (1/2)
Kapitola 1 - Nečekané dědictví
„Víš, Františku,“ řekla jednoho dne Jarča, „měl by ses na to už konečně vykašlat a dělat to, co umíš. “
František ležel na gauči, na hlavě mokrý hadr, a tupě zíral na strop. „A co jako umím. “
„Přece veterinu, jsi veterinář, jestli jsi na to zapomněl.
Báječný sapík
Probudil se přesně v sedm hodin. Jako každý den. Nevěděl proč, budík neměl, ale vždycky, když se velká ručička potkala se vteřinovou na dvanáctce, otevřel oči. Zvenku přes zavřená okna hlučelo neexistující velkoměsto, hukot rychle jedoucích aut, skřípění brzd, občas zvuk letadla… dříve mu to lezlo na nervy, ale teď už to nevnímal.
O smrti
Že lidé umírají, jsem zjistila, když mi bylo pět. Máma měla žlučníkový záchvat a já se jí vyděšeně ptala: Co ti je. Asi umřu, zaúpěla. Tak já tady s tebou počkám, sedla jsem si k posteli.
Hořké plození
19. června ráno
- Tak to je všechno, Adélko. Znovu opakuji, že jsem svámi, myslím tím svaší prací, naprosto spokojený.
- Děkuji, šéfe.