Písmák peklo nebe?
Moje ruce bloudily po tvém těle.
Moje zuby si dělaly cestu a ukazovaly ti nebe.
Já,osoba nicotná,
která se v pekle shlédla,
co me to popadlo
Tvůj úd ke mně zvedá hlavu,
na mě, jedinou v tom davu.
Dám mu pusu na přivítanou.
Obejmu ho dlaní spoře oděnou.
....
Moje činy s žádají svůj trest
Moje uzavřené rány, hnisají dnes
Já jsem bitch, a přitom nic víc
vysvětlení
Moje rty se otevřely
Moje hlasy promluvily
Jazyk si klátil cestu zubním davem
Dnešní básně . Je se mnou ámen
hups
Maroon5 hrajou,to krásná píseň zní.
Všichni se strachujou co bude s ní.
Máš ji doma zavřenou už osm dní,
lidi čekají dokud se nesetmí.
očistec
Bylo poledne a ty jsi spal,
já vzala žiletku a prořezala sval.
Tekla krev rudá a já jsem zjistila,
že jsem na tebe krutá.
Petrklíč....
Petrklíč už našel svůj zámek,
napsal jsi mi papíry tvých poznámek.
Poznámek proč a jak mě miluješ,
ale že toho lituješ.
překvápko
Sedí
brouzdá v duchu vzduchem.
Neřekli nám
jak dlouho tu budem.
duše
Bolí tělo,bolí mysl,
jak je hrozné nemít duši
duši která porozumí
duši, která tu teď není
stesk
Letěl jako vítr v poušti,
ty si nedal prst ze spoušti.
Krásný, hbitý, nádherný,
teď tu leží mrtvolný.
sobectví
Krev vytéká z rány čerstvé,
po noži co ho vytáhli.
Neumírej děvko moje,
tak dlouho jsme to spolu táhli.
--------
Jak láska bolí, to nikdy nepožnáš.
Lámeš srdce svou holí, a já bolestně umírám.
Hůl na skrz prolétla mnou,
byl jsi bohužel mou jedinou slabinou.
slzy
Láska křídla měla,
dva milence pod ně vzala.
Jeden spadl z výšky velké,
myslel na jiné děvče také.
..........
Bylo poledne a ty jsi spal,
já vzala žiletku a prořezala sval.
Tekla krev rudá a já jsem zjistila,
že jsem na tebe krutá.
čas
Stála jsem u zdi a říkala dost,
ty si neposlouchal a dával si najevo svoji krutost.
Za má slova za vyřčený hlas,
to přece nemůžeš,
Naděje?
Naděje,která nad námi bdí.
Každý na ni spoléhá a spousta lidí sní.
Je to poslední šance,záchytný bod.
Ale jen někomu se podaří a přijde vhod.
smrt
Rakev svoje víko otvírá. Slyšíme jak tam někdo skomírá.
Mrtvý je a přitom není, kdo ho probudil v tuhle hodinu denní.
Skřeky,sykot, drápů zvuk,kdo uslyšel ten hluk,
krev mu tuhla v živách jeho,jakoby bez života najednou svoje tělo mělo.
kdo ví
Sakra čas ubíhá tak rychle,
co člověk může stihnout za tu dobu.
Bude stavět domek a k tomu použije krychle,
a nebo si vrzne a řekne už budu.
..........
Tak jak ubíhají mé dny,
tak mám na starosti všechny cizí útrapy.
Ležím v posteli,pláči do polštáře,
za cizí a ne moje hříchy.
.......
Když má člověk všechno,
bojí se být šťastný.
Stane se nehoda,někdo umře,
a potom zůstane nahoře.
.........
Když se slavík nabodává na trn,jeho zpěv je ještě hlasitější.
Když já mám skončit stebou,moje bolest je ještě nesnesitelnější.
Co můžu udělat,nic
Co můžu změnit,nic
.....
Tak si si přečetl mé zpovědi,
nikdy se nezeptáš,protože nedostaneš odpovědi.
Toto si přečteš až budu vhrobě,
psala jsem to jenom tobě.
báseň
Nevím jak dál,nevím co se děje
Moje srdce mysl,to všechno teď tápe.
Řekla sem ne a ty si to slyšel,
Řekla sem ne a ty si mě líbal,