Koniklec
Koniklec
Na jaře vykvetl na louce
koniklec fialově zlatý.
stříbřité chmýří mu svítí v korunce.
Sléz
Sléz
Kvítečky růžové
jak šak šaty drůžičky
probouzí vzpomínky
Dobromysl obecná
Dobromysl obecná.
Má ráda stráně sluncem zalité,
sladce až opojně voní.
Není jen krásná, je i léčivá,
Vřes
Vřes
Na mezi pod lesem už kvete jenom vřes
Vítr se honí po lese
a když do větví opře se
Světlík
Na louce kvete, nevoní,
kytička prostinká zdá se,
když se k ní blíže nakloníš
podivíš se její kráse.
Luční zvonky
Na stráni pod lesem
co létem voní
ve vánku toulavém
zvonečky zvoní.
Mateřídouška
Nad horkou letní krajinou
na věži poledne zvon zvoní
a mateřídouška na mezi
silně a sladce voní.
Kontryhel
Drobnými kvítečky rozkvétá kontryhel
musíš si pozor dát
abys ho uviděl.
Broučci i motýli však vědí
Luční zvonky
Luční zvonky
Na stráni pod lesem
co létem voní
ve vánku toulavém
Mám ráda svou oční vadu.
Když jsem začala chodit do školy, zjistili učitelé, že špatně vidím na levé oko.
Bylo to takové divné období, končila druhá světová válka a odborníků v tomto oboru bylo málo. Přesto, že se mnou rodiče navštívili pro ně dosažitelné lékaře, žádného uspokojivého výsledku nedosáhli. Ortel byl děsivý.
Petrklíč
Svatý Petr trochu zaspal
vždyť má už také hodně let
otevřel jaru zlatou bránu
a hned rozkvetl celý svět.
Vlčí mák
Vlčí mák,
Rudě až ohnivě kvete vlčí mák
je jako láska
s tou je to také tak.
Ne-být básníkem
Být básníkem v dnešní době
není příliš zdravé
verše se sic z pera řinou
ale ne ty pravé.
Chrpa
Krajkovým okvětím chrpa se zdobí
o modrou soupeří s letním nebem
ať ji hledá, kdo mi nevěří u pole,
co voní chlebem.
Jenom ten knír
Tvé mužnosti snad schází už jen knír,
jinak jsi každým coulem "oficír".
Vysvětli mně, prosím, tu záhadu,
za co jsi "degradoval" lásku - na zradu.
Studánky zkalené
Žíznivý tulák
Z kolika studánek bys asi musel pít
abys moh žíznivou touhu svou naplnit.
Zdali jsi pomyslel když's z číše lásky pil,
kytička fialek
Kytičku fialek našla jsem na římse
vyznání, co nemá slova.
Ručka, co ji tam položila
ať si ta slůvka schová.
Chraň si svá tajemství
Miliony let zraje planeta, hraje si s atomy, řadí je v útvary živé i neživé,
zkouší, čím zemi účelně zaplnit, co nechat vyhynout nejdříve.
Tak vznikl "člověk rozumný" - homo sapiens, a planetě se líbí snad,
jak čile vniká do všech tajů a s čím vším dovede si hrát.
Uspávanka
Spinkej malá Janičko,
dávno šlo spát sluníčko
až se ráno probudíš,
však ho zase uvidíš
Konvalinky
Konvalinky
V tajemném lesním příšeří
kde slunce svítí jen přes skulinky
prostřely si zelený koberec
Tsss...
Když se kaluž paří
komáři se páří a
a pak mají velký hlad
utíkám se oblékat.
Povídání o Markétce
Z výletu po blízkém okolí jsme přijeli v pozdním odpoledni. Markétka si zašla ještě za Editkou. Doufala jsem, že při hraní a povídání o všem, co viděla, zapomene na pohádku. Ale kdeže.
Na výletě za hastrmanem
Dovolená na Břestku se nám krátí a ještě toho chceme tolik stihnout. Dnes máme naplánovaný výlet do blízkého okolí, hlavně do mé rodné vesničky "střediskové". Vyjíždíme hned po ránu. Nejdříve se zastavíme na kraji vesnice na hřbitově, kde s vděčností a láskou vzpomenu svých předků.
Poslední den na Břestku
Nemám ráda loučení. Poslední den na Břestku je pro mně ve znamení velkého "pakování" a úklidu chatky. Markétka pobíhá po trávníku v nejnutnějším oděvu, honí motýly a docela zapomněla, že za chvíli údolíčko i kopec opustíme. Nejspíš na rok.
Velký táborák
Velký táborák říkáme ohníčku, který zapalujeme poslední večer před odjezdem. Nebývá o mnoho větší než ostatní večerní ohníčky, abychom neohrozili okolní lesy. Zato posezení bývá delší a s "programem. "
Od rána sbíráme po lese dříví, dědeček je seká a rovná do hraničky.
Činelinka I.
Holčička Nelinka
je docela malinká.
Když si ale vřískne,
jak když činel třískne,
Loučení s Břestkem
Léto ještě zdaleka nekončí, ale naše dovolená s Markétkou na Břestku se chýlí ke konci. Zbývají již jenom tři dny na rozloučení.
Večer před chatou plánujeme program příštích tří dnů. Ráno ještě zajdeme k jeskyňce "čertíka Bertíka", projdeme se pod hradem a pomalu se lesem vrátíme.
Světýlko v závějích..
Domečky na stráních beskydských hor zavřely okenice,
jako unavená očka.
Budou spát asi do jara.
Některý se snad dočká, že probudí jej něžná fujara
Maliny
O dovolené na Břestku se Markétka většinou spokojila s mou a dědečkovou společností. Letos nás "zradila". Našla si v chatce v údolíčku kamarádku Editku.
Editka je milé děvčátko.
Výlet
Jedeme na výlet do Buchlovic. Je tam krásný zámek, ale není přístupný. Opravuje se. Markétce to nevadí, zajímá ji hlavně zámecký park.
Človíček
Narodil se človíček -
nosánek jak knoflíček,
když otevře pusinku
pláčem volá maminku.
Podzim v Beskydech
Nemusí každý být básníkem
a vzletným veršem zpívat jak krásná je ta naše zem,
stačí se jenom dívat.
Zajděte jenom do lesa, stojí to vážně za to,
Bouřka
Kolem desáté večerní se přihnala bouřka. Od chaty je sice vidět jen malý kousek oblohy, zato okolní zalesněné stráně se každou chvilku objevují v sinalém světle blesků. Na Břestku je bouřka hrozná, ale i krásná. Hromová ozvěna se vrací hned z několika stran mohutným fortissimem, oslavujícím sílu i krásu přirody.
S Markétkou na Buchlově
Hrad Buchlov. Pyšné sídlo feudálů na strmé skále. Proto byl nedobytný. Pro mne je symbolem rodného kraje.
Proč?
Proč připomínáte mi všichni krásy života,
já přece neříkám, že nechci o nich vědět.
a ničeho se v žití nezříkám.
Jen někdy ještě (denně),
Pomněnky
Roste si skromně u potoka
pomněnka drobná, modrooká
a ani neví skromná, milá
co smutných očí potěšila.
Čekanka
Pohled upřený do daleka
u cesty stojí a čeká,
čeká na včelku
nebo na motýla.
Ráno na Břestku
Ráno na Břestku - to je krása. Za skálou se vykulí sluníčko a rozsvítí v trávě tisíce rosných kapiček. Chvilku pozoruji hru světla a pak neodolám a bosýma nohama vběhnu do trávy, kde je rosa nejhustší. Kousek se proběhnu a rychle se vracím k chatě, kde už stojí na schodech Markétka a protírá si očka.
Povídání o Markétce
Markétka je moje vnučka. Já jsem tedy babička. Markétčina. Známe se spolu necelých pět let a vždycky jsme spolu domluvily.
Kraj krásných motýlů
Je u nás jeden krásný kout
tam slunce v létě bydlí
a za poledne padá stín na trávu
nebo do květin
Takový krásný máj
Smutek se vkrádá do duše
a přec je to jen málo dní,
mé srdce, ptáče zbloudilé
schoulilo se ti do dlaní
Strom života
Každý z nás má svůj strom,
takový svůj strom života,
do něhož bije hrom a který
stejně rozkvétá.
Ocúny
Ocúny
Mám ráda ty květy fialové
dávají podzimní louce kouzlo nové.
U nás jim "naháčky" říkávají
Vzdálenému
Jak vzdálený jsi,
i když nás hory dělí
já cítím, že jsi vedle mne,
že spojují nás nitky tajemné
Přelétavý
Můj přelétavý milý
měla bych se stydět
že za tvou zradu chci tě nenávidět.
Však nestydím se, želbohu,
Ticho a samota
Ticho a samota se mnou besedují
mohou být vlastně mými zpovědníky
protože ti dva všechno o mně vědí
a neřeknou mi v tichu zpovědnice
Kopretiny
Na louce stojí, krásné, štíhlé,
se žlutým očkem v korunce,
kterým se - ranní rosou zjihlé
dívají přímo do slunce.
Jižní Morava
Rozpálená půda prosí o déšť
aspoň o kapku rosy
a žhavě dýchá trhlinami, do kterých můžeš vložit dlaň.
Ucítíš horký dech země, plodící vinnou révu.
Blatouchy
Kdo poztrácel na břehu ty penízky zlaté.
Svítí se v trávě, kam se podíváte,
zrcátko, sluníčku nastavené.
To potůček v trávě se na chvilku zastavil,
Předjaří
Jak je ta země ještě ospalá
paprskem sluníčka oči protírá si
kam dopadl, tam stopa zůstala
a ve stopě už kvetou sedmikrásy
Vzpomínka dávná ... dávná
Má dávná lásko
studánko zkalená
žíznivý sokol ztebe pil
měl bílá křídla zlomená
Buchlov
Opravdu nevím, kdy jsi krásnější, mocný a neporažený hrade Buchlove. Za dne, kdy ozářen poledním sluncem bíle svítíš daleko do kraje,nebo v podvečer, kdy zrůžovělý posledními červánky se pomalu propadáš do tmyjako zjeveníz dávných věků . Chci tě oslavit svými verši, ale ty jimi pohrdáš a pohrdáš lidmi vůbecprotože náš čas je přísně vymezen. V průběhu staletí dávno jsi zapoměl, že i ty jsi dílem lidských rukou a věříš že jsi věčný.
Osvětimanské meze
Na každé stráni mého domova kvetla ta něžná růže šípková a její jemnou vůni ještě cítím. Šik trnů bránil ji odhodlaně často krev tekla z dětské dlaně když ručka - pro maminku- trhala to kvítí. Byly to červánky ranní trhané dětskou dlaníjak je ta vzpomínka živá. Plané růže už netrhámdávno už není komu Večerní červánky svítí v nich, po mezích nezní už dětský smích nějak se připozdívá.