Písmák Akrostich jména
Zas další ráno s kocovinou
už to neudělám (říkám si)
zítra bude všechno jiné
a toulám se, co noha nohu mine
Rituál vyvolání
Z popela plamen a z krve prach,
a hvězdy hasnou ve vlnách,
země je mořem a moře dechem,
srdce se bouří, tluče spěchem,
Lesní
Slunce zapadalo. Obzor zrůžověl, pomalu tmavnul do fialova a jen nad zemí žhnul zlatě a rudě, jako řeřavé uhlíky. Vyrazila pozdě, a proto teď musela spěchat. Co jí ale zdrželo.
Ten pravý
Dveře do nízkého srubu se otevřely a vítr, který se jimi prohnal, na okamžik oživil dohasínající uhlíky vohništi. Spáč na kožešinami vystlaném lůžku se převalil a pokusil se ještě těsněji přitáhnout pokrývku ktělu. Rychle proklouzla dovnitř a zase za sebou zabouchla. Vítr ustal, ale když si sundala rukavice, konečky prstů jí okamžitě začaly prostydat.
Osud
Setkali se. Na liduprázdné šedé planině, kde vítr do tváře vháněl prach, kde zrnka sedala do vlasů a dráždila oči. Setkali se. Ona a On.
Noční toulky
Na špinavě vlhkým nábřeží,
otisky bosých stop do nikam,
zvláštní mráz běží páteří,
už zase (denně. ) utíkám.
Pavoučí
S lentilkou v klobouku
v zajetí pavouků
toužících po sladkém
chráním se úplatkem
Dohady s múzou
V tmavé stáji
v mokrém seně
ledy tají
neprodleně.
Jarní touhy
Je jaro,
brzo ráno-ještě trochu mrzne,
ležím rozechvěle
a celý tělo tepe
Hvězdy zeměmoří
Kapka vody
hrnek splínu
tmavé schody
ke komínu
Divoké růže
Na skále s bílým a černým vřesem,
na dně údolí s modrým plesem,
na tváři slečny pouště nestálé,
pod římským nápisem tesaným ve skále,
Vyrazit k vítězství
Kopyta dunící,
zrychlený dech,
zornice hořící,
napnutý slech.
Pád anděla
Řekni mi milovaný
kolik žen měl jsi
a jaké byly.
Temné i plavé
Tři chybné múzy
Věnováno mým třem múzám.
Té první tesknosnivé, se kterou se toulám v oblacích.
Té druhé, která mě drží při zemi.
Ke stínu stín
Ke stínu stín
potichu vešel
tvé něžné oči
svázaly pavučinou
Holčičko
Šatičky z hedvábí,
červený mašličky,
chlapa ti přivábí,
zouvej si botičky.
Rozbřesk
Rozbřesk je daleko
a na bosých tlapkách
studí kamení
všechno se někde skrylo
Problémy v FBI
"Byl pozdní večer, první Máj. "
"To je ale blbej námět pro film," zavrčela Petra nerudně, když jsme vycházely z kina. A měla pravdu, i já jsem byla po třech hodinách koncentrovaného utrpení silně otřesena. Venku už se šeřilo a drobně mrholilo, proto jsme se usadily k nerezovému stolku ve fastfoodu.
Podkrovní ateliér
Vystoupím po schodechjak po své soukromé křížové cestědo šera tvého ateliéruZašustí svlékané šatyzašustí svlékané tvářea ty se pak dotkneš bílých zadzbičovaných množstvím kritikzašeptášže příště to určitě dopadne lépevezmeš štětec a začneš malovatprosebnicinahou a zlomenouskrčenou na podlaze pokojeNakreslíš velké očiabys zdůraznil žalnakreslíš drobná ňadra a žádné bokyabys podtrhl dětskou bezbrannost"nebijte ji ona je přeci tak slabánebijte jinevidíte snadže vám nerozumí. "A já nevímjestli jsem takováa kdo je ta ženakterá se na mě dívá z tvých plátenTo přeci nejsem jánechcinesmím být. ale sama vímže zase vystoupím po schodech ateliérupo vlastní křížové cestěvímže zlíbáš zbičovaná zádapřestože mě neznášale miluješ tu ženu z plátenženu s mýma očimaa s mými slzamina bledé tváři.
Říjen
Je ránona špinavej chodník padá listíjak kapky krve nemocnýho říjnaJe podzimslunce usíná sotva vstalojako by celou noc chlastalo s hvězdamaV zapadlej hospodě u nádražíkde se potkávajítisíce šlapektisíce princezentisce andělůa tisíce osudůkaždej jinej a přece spojený tlustou a oteklou pupeční šňůrounemocnýho a ožralýhoměsíce října.
Taneční sál
Střevíčky stříbrné barevné šaty není čas říci ne čas se nám krátí Točte se točte dokola tančete na mém plese dříve než vás smrt zavolá ať smích se sálem nese A děvče křičí: Hudbo hraj. Zítra vás čeká smrti paní pojďte ulehnout v šerou stáj naposled prožít milování Už rudý kohout zakokrhal už meče byly taseny pustý a prázdný taneční sál krví dnes bude zbrocený Kopyta duní ztichlým sálem městem se nese bitvy ryk vojáci v čele s chrabrým králem sevřeni kráčí v těsný šik Nezbyl z nich ani jediný žádný se dneška nedožil plakaly dcery Eviny prostinké stíny nočních víl.
Quo vadis, domine?
Na písku arény, věřící klečí předlouhé poémy, píší se meči, na zrudlé zemi, popel a strach, kdo z prachu povstal jsi. vrať se zas v prach. Křesťané poklekli, před jistou smrtí, v arénách předpeklí kopyta drtí, na kusy rvou tělo a šat, svobodu svou vykoupí snad, bolestí, pokorou a vírou v Pána, do Ráje odejdou, v paprscích rána.
Osudová poslední
Ten pokoj připomínal nejspíše luxusní klub pro gentlemany nebo zámecký pokoj. Na rudém koberci se ještě ani neobjevily známky prošlapání, stěny byly obloženy tmavým dřevem, uprostřed místnosti stál malý stolek a několik křesílek, uspořádání jako stvořené pro hraní pokeru. U zdi pak masivní příborník s prosklenými dveřmi, plný všemožných lahví alkoholu vybraných značek. V místnosti se svítilo, závěsy na okně byly zatažené, přestože bylo skoro poledne a venku svítilo slunce, celá místnost tak budila nepříjemně ponurý dojem.
Bahno moře
na bahně moře, pozvedl pohár, poklekl, plakal, pro vše, co prohrál, pro svoje hoře, pro ty, co potkal. Pro sklíčka katedrál, pro hořkost medu, pro černý sníh, pro oheň v ledu, pro tu, co znal, pro její smích. Pro snubní prsten, pro prázdný hrob, pro svatý grál, pro hejno stop, pro jeden sen, pro tu, co znal.
Koncentrace lásky
Miluji nepořádek na podlaze pokoje,
miluji zlomenou tužku na dně šuplíku,
miluji špinavě šedé pavoučí závoje,
miluji planetu ztracených špendlíků.