Písmák Černý drak III.
„Jak už jsem řekl, čekám tu na tebe,“ ozval se mu znovu vhlavě tentýž hlas.
„Proč. “ Taranův hlas zněl klidně, přestože on sám rozhodně klidný nebyl. Podvědomě se soustředil na údery svého srdce.
Černý drak II.
„Co je to. “ Zeptal se svých společníků.
„Pomalu to vypadá, jako kdyby tam někdo zapálil barák,“ ozval se Khan sočima upřenýma na sloup dýmu.
Taran si všiml jeho očí, které měl teď celé černé a oproti zbytku obličeje nezvykle velké.
Černý drak
„Tak a zase na cestě. Nebo bych možná měl říct pořád na cestě. Ono je to asi jedno. Pro někoho, kdo vlastně ani pořádně neví, kdo je, je to jedno určitě.
Detektiv část 5.
Západní tunel byl mnohem delší a byl jsem rád, že mám mašinu u sebe. Ústil v lese skoro až u Kohoutovic. Vyjel jsem z jeskyně a vypl motor. Všude kolem bylo najednou ticho.
Detektiv část 4.
Podivně protáhlá hlava s úzkýma kočičíma očima a hadíma nozdrama se naklonila na stranu a široká tlama plná jehlových zubů se roztáhla do hnusnýho šklebu. Pazoura, mrtvolně šedá stejně jako zbytek těla, znovu vystartovala ke mně. Hlava mě příšerně třeštila a v uších mi zvonilo, ale nějak se mi povedlo znovu zamířit. Druhá kulka utrhla nepřirozeně dlouhou ruku v ramením kloubu.
Detektiv část 3.
Zježily se mi chloupky na krku a naskočila husí kůže. Bezděčně jsem zatnul volnou ruku v pěst a ve spáncích mi začalo tepat.
Doufal jsem, že tenhle hlas už nikdy neuslyším. Pomalu jsem se otočil.
Detektiv část 1.
Byl to pondělní večer, jako každej jinej. To znamená nudnej. Žárovka na stropě v mý kanceláři si pomalu, ale jistě vykusovala stále větší díru do měsíčního rozpočtu a díky volnýmu zavitu sem tam problikla. Měl jsem sto chutí odstřelit ji do věčnejch lovišť, ale nakonec jsem to neudělal.
Detektiv část 2
Z Veveří přes ‘Českou‘ na Husovu. Motorka mi pod nohama klidně duněla a pak zvýšila otáčky.
To, jsem přidal plyn, když jsem odbočil do parku, kterej se táhne přes celej kopec až ke Špilberku.
Z tmavých stínů, který se pomalu rozlívaly pod korunami stromů vparku, se mi ježily chloupky vzadu na krku.
Lovci vlkodlaků
To, co vám chci nyní vyprávět, se stalo před mnoha lety. Příběh, který se skutečně odehrál vjednom malém městě, ale vtom městě ho od nikoho asi neuslyšíte. Asi se teď ptáte, proč vám to vyprávím, co na něm je tak zajímavého,
a nebo kdo vlastně jsem, ale věřte mi, že odpověď na všechny otázky se dozvíte už brzo, a možná, že je dokonce
i najdete vmém příběhu…
To ráno bylo velice chladno. Vlhce se lesknoucí silnici na kraji městečka omývaly chomáče mlhy.
Sen
Byl nádherný nedělní večer. Byl to jeden ztěch posledních letních večerů, kdy je obloha zalitá rudo-zlatou září zapadajícího slunce, vparku šustí pod nohama barevné listí a ve vzduchu je už cítit rychle se blížící podzim. Právě jsem se vrátil zpráce, a tak jsem si šel ven trochu provětrat hlavu. Když jsem došel do místa, odkud je vidět na malé náměstíčko, posadil jsem se pod jeden strom.