Písmák 12.12.
„Nazdar, Karle,“ přivítal obrýlený policejní důstojník z výjezdové jednotky kapitána Krola z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
„Ahoj,“ odpověděl Karel Krol
„Sakra, vypadáš dost zdrchaně. “
Krol jenom pokrčil rameny. „Je půl čtvrté ráno a mám skoro devětatřicet,“ řekl suše.
Láska před smrtí
NATY A PAVEL
Naty svištěla na nových černých bruslích srudými tkaničkami, které ji koupila knarozeninám nejmilejší kamarádka Salome. Věděla, že Natálie pohyb miluje. Naty se bláznivě hnala tmou spřízněná světrem, jenž jí kvílel kolem uší, spřízněná snocí, která zahalila Prahu, spřízněna sopájející rychlostí, dodávající ji svobodu pohybu a mysli. Rozjařená, nechytatelná, nezkrocená a nezlomená, taková byla vokamžicích, kdy se jí pod nohama otáčela kolečka, cesta ubíhala a bravurně se vyhýbala lidem či jiným překážkám.
Hraniční kámen
1978 Šumava - hranice Československa s Rakouskem
HRANIČNÍ KÁMEN
„Ten křiváckej hajzl. “ ulevila si naštvaná Tereza Brázdová. Zmítal jí záchvěv vzteku, zkřivil jí krásnou tvář a momentálně zvítězil nad svíravým strachem zpohraničníků. Sužovalo ji vědomí, že pokud je chytí, znamená to vjejím případě několikaletý žalář.
Paví pera
1. Paví pera
„Viktore, můžeš se víc natočit bokem a otočit hlavu směrem ke mně. “
Poslušně jsem vykonal příkaz. „Takhle.
Recenze na knihu Zloději času
Recenze knihy Zloději času do Jany Benešové
Tajemné povídky plné originálních humorných zápletek a překvapivých point v prostředí fantaskního, mysteriózního a poetického Žižkova. Opravdu je to tak, jak se píše na přebalu.
O žánru povídky občas slýchám, že je to ten nejtěžší ze všech. Když se nad tím zamyslíte, je to fakt.
Plavba na hořké kostce cukru
Ten muž, co chodí po vodě
Sundal jsem si boty a bosými chodidly jsem se dotýkal nové paluby. Vyhřátá prkna byla příjemná. Tolik let jsem na ní šetřil. Tolik let jsem si ji vysníval.
Poslední noc s ní
Poslední noc sní
Kolikrát vnoci jsem tady takhle poslední dobou byl. Spoustu nocí. Spoustu. Sám.
Profesor
Profesor
Chlapec měl pokojný a uvolněný výraz. Usmíval se zavřenýma očima. Ležel na jednotce intenzivní péče. Byl v komatu.
Vynález
Vynález
„Dámy a pánové, vážení přátelé. Dovoluji si vás přivítat na oficiální prezentaci našeho nového vynálezu, o kterém si dovoluji říci, že je naprosto revoluční. Jste svědky nové epochy. I při vší skromnosti si troufám náš nový objev přirovnat k průlomovým milníkům, jako byl například vynález střelného prachu, knihtisku, parního stroje, telefonu, nebo atomové bomby.
Malé radosti
Malé vítězství
Ta facka jenom mlaskla. Pavla se chytila za tvář, sklopila zrak a mlčela.
„Nebudeš na něho se zírat takovým způsobem, jasný. “ křičel na ní přiopile její manžel Mirek.
Bludičky
Bludičky.
Jsou sice singls, ale vhloubi duše většinou touží po vztahu a hledají svou druhou polovičku. A tak ve snaze někoho potkat neustále putují nočními ulicemi jako bludičky.
A T E L I É R
„Já se na tebe nemůžu dívat, fakt.
Veterán
Prolog
Bývalý generál Sovětského svazu Sorokin držel vtřesoucích se rukou pruh papíru se vzkazem: Až tvůj syn dosáhne stejného věku, v kterém zemřel ten můj, zabiju ho. A pak taky poznáš, jaký to je pocit syna ztratit.
Důstojník FSB – nástupkyně KGB vtenkých gumových rukavicích si ten kousek papíru od generála vzal a uložil ho do igelitového sáčku na důkazy. „Pro všechny případy.
Veterán
VETERÁN
Konvoj vojenských vozidel Humvee sčeskou vojenskou posádkou 601 skupiny speciálních sil jel po kamenité polní cestě a vířil za sebou prach. Byla to část kontingentu, jehož příslušníci byli dislokováni na letišti Kandahár vrámci operace Enduring Freedom. Odsud se různě přesouvali kplnění stanovených úkolů a operací, určených keliminaci aktivit nepřátelských skupin Talibanu a Al-Kajdy. Právě se vraceli zprůzkumu.
Obyčejný člověk
Obyčejný člověk
„Věřím svým ovečkám. Nejsou všechny špatné. Najde se mezi nimi spoustu dobrých. “
Pán Vonk se pobaveně zasmál.
Zloději času
Zloději času.
„Tak na dalších padesát, starej brachu. “ zahlaholil jeho přiopilý spolužák Jaromír Sobotka ze střední školy a pozvedl skleničku sburbonem. Ani nečekal, až si sním oslavenec Petr Fišer přiťukne a lačně ji do sebe vyklopil.
Štístko
Štísko
„Dorovnávám,“ řekl Michal Brandl a dal na hromádku dvě pomačkané dvoutisícovky. Ten den se mu zcela výjimečně nevedlo, i když jako obvykle podváděl. Ale přesto prohrával. Ty dva tisíce byly jeho poslední peníze.
Jak to žiješ, pisálku?
Jak to žiješ, pisálku.
. bídně.
Jsou vživotě okamžiky, kdy si říkáte, že se chováte jako naprostý idiot.
Nabídka
Nabídka pana Vonka
A když se probudíte mrtví, je to sakra divný pocit. Stejně takový pocit měl i nezaslouženě proslavený spisovatel Viktor Jánský, když se probudil. Sakra divný. Každopádně mu bylo jasné, že je mrtvý.
Láska je sobecká
Láska je sobecká
„Dnes vypadáte spokojeně, pane Kostka,“ zhodnotil mladý barman, když viděl jeho rozzářený obličej.
„Také jsem, Riki, také jsem. Manželka je konečně těhotná. “
„Gratuluji.
Profesor
Profesor
Ten chlapec měl pokojný a uvolněný výraz. Usmíval se. Měl zavřené oči, ležel na jednotce intenzivní péče. Byl vkomatu.
Proč?
Proč.
„Můžete mi říct, proč to děláte, pane Drábek. Neoficiálně. Mimo protokol,“ žadonil vyčerpaný policejní vyšetřovatel.
Štístko
Štísko
„Pane Haberman, už jste slyšel vo tý ženský stěma motýlíma křídlama, co nám tady lítala po Žižkově. “
„Neměl jsem tu čest, pane. “
„To je ta, co když nesouložila, tak se jí ta křídla zmenšovala, víme. “
Záchodová mísa
MÍSA
„Tak mi ty zloději ukradli i záchodovou mísu. No představte si to. “ řekl tenkrát pan Bolístko. Jeho jméno mu dělá čest.
Evoluce
EVOLUCE
„To vám jednou Véna za mnou přišel sočima navrch,“ řekl pan Habásko, když roztáčel půllitry. „Že prej jako chce vysvětlit, co je to evoluce. Já mu to vysvětloval horem dolem, ale to víte. Véna.
Prodám svého anděla
ANDĚL
Vtom inzerátu stálo: PRODÁM SVÝHO ANDĚLA - strážný anděl čtvrté kategorie, krásné popelavé zbarvení křídel, rodokmen, kastrovaný na mazlíka a očkován. Neznačkuje. Značka: Spěchá.
Když si pan Kubálka přišel na Žižkov do ulice U rajské zahrady číslo patnáct toho anděla čtvrtý kategorie vočíhnout, byl trochu nedůvěřivý.
Kulihrášek ví svý
KULIHRÁŠEK VÍ SVÝ
„Tak já vám nevím, jak je to stěma zvířatama, pane Habásko. Podívejte se tady na Kulihráška. Člověk by řekl. Jezevčík.
Hlavní role 8
Když mi není do zpěvu, potřebuji práci. Spoustu práce abych moc nepřemýšlela. Naštěstí seriál Motivy byl docela časově náročný. Hodně scén se z něho bude muset díky vyhazovu kolegy Kratochvíla přetáčet.
Hlavní role 7
Kapitola 7
Druhý den, i když mi třeštila hlava, jsem jela nakoupit do Tesca na Anděla. Chtěla jsem Janovi uvařit dobrý oběd a trochu mu tam uklidit tu jeho chlapskou, bohémskou noru. Hned zkraje nákupního centra jsem zašla do lékárny, abych si koupila partu růžových přátel, protože mi došly. Vzala jsem si pro jistotu rovnou dva a zapila jsem je zbytkem zteplalé Coca coly.
Hlavní role 6
Kapitola 6
Schůzku s mou agentkou paní Rytychovou jsem měla ve své oblíbené pizzerii na Smíchově. „Tady. “ Paní Rytychová mi podala smlouvu sreklamní agenturou, která připravovala volební kampaň pro Občanskou demokratickou stranu. Měla jsem se stát jednou ztváří zuměleckého světa, jež měly na billboardech a vnovinových inzerátech propagovat ODS.
Hlavní role 5
Kapitola 5
Když jsem zaparkovala mezi ostatní auta členů televizního štábu, vylezla jsem za auta, jako na potvoru koho jsem hned nespatřila jako prvního. Jistě, byla to naše mlaďounká a vnadná asistentka produkce. Spěchala ke svému autu, malé prorezlé toyotě. Nejdřív se zarazila, chvíli nevěděla, co má vlastně dělat, ale poté se zatvářila vítězoslavně.
Nabidka pana Vonka prolog
Prolog
Viktor O´Hara je mrtvý
Když se probudíte a jste mrtví, je to divný pocit. Stejně takový divný pocit měl i nezaslouženě proslavený spisovatel Viktor O´Hara, když se probudil. Divný. Cítil zvláštní lechtání jakoby snad tisíce miniaturních štětečků uvnitř svého na uhel spáleného těla.
Nabidka pana Vonka kap 4
Viktor O´Hara loví ženy. Seznamuje se spaní Rejnerovou
Seděl vsuterénu baru Infinity a rozhlížel se kolem. Upíjel decentně bílé víno a mimoděk si pohrával sklíčky od auta, ke kterým přidělal přívěšek na klíče semblémem lamborgini. Po schůdcích scházela krásná asi třicetiletá žena snápadnými náušnicemi orientálních tvarů.
Nabídka pana Vonka kap 3
Kapitola 3
Viktor O´Hara neplatí nájem.
Viktor O´Hara se zastavil před zchátralým domem spopisným číslem 333/99. Opatrně odemkl velké, zrezivělými železnými pláty pobité domovní dveře. Uprostřed byla měděná lví hlava, která měla vhubě kruhové klepadlo.
Nabídka pana Vonka
Kapitola 2
Viktor O´Hara ztrácí iluze.
Vnakladatelství Red infermo, kam poslal Viktor O´Hara svůj rukopis, panoval relativně čirý ruch. Miloval béčkové krvavé horory a filmy o zabijácích, komiksy a starou brakovou literaturu. Při psaní své knihy se tímto žánrem inspiroval a napsal béčkový krvavý příběh o vrahovi, který zabíjel turisty, kteří spali ve starém zrekonstruovaném mlýně.
Nabídka pana Vonka
Nabídka pana Vonka
Kapitola 1
Viktor O´Hara je na pracovním pohovoru
Rozčilená herečka Nademlýnská vyšla zjednací místnosti, ušla dva metry, ale poté se zarazila, zamračila se a otočila se na vysokém podpatku jako na obrtlíku. Vrátila se do dveří, opřela se jednou rukou o futra a druhou šermovala směrem dovnitř zasedací místnosti. „Já toho hajzla nesnáším, úplně ho nenávidím. Zničte ho.
Hlavní role
Když jsem zaparkovala mezi ostatní auta členů televizního štábu, vylezla jsem za auta, jako na potvoru koho jsem hned nespatřila jako prvního. Jistě, byla to naše spanilá asistentka produkce. Spěchala ke svému autu, malé prorezlé toyotě. Nejdřív se zarazila, chvíli nevěděla, co má vlastně dělat, ale poté se zatvářila vítězoslavně.
Musíme si promluvit
Kapitola 1
O rok dříve
Výroční ceny nakladatelství Mladá fronta se předávaly v komorním kině Evald na Národní třídě. Bylo zaplněné do posledního místa. Přišlo mě tam doprovodit pár mých přátel. Slavnost konferoval herec Martin Dejdar a musím říct, že vtipně a vkusně.
Musíme si promluvit
Musíme si promluvit
Tu větu nesnáším. Musíme si promluvit. Odjakživa ji nenávidím. Nevím, jak ve vás, ale po mých zkušenostech, když vyslechnu tyto tři osudová slova, vždy větřím nepříjemnou budoucnost.
Slzami se neplatí
Marcel se nechápavě rozhlížel po bytě. Byl zařízen starosvětským způsobem. „Tady fakt bydlíš. A sám.
Každý jsme nějaký 2 kapitola
OTA
Kotel byl ve varu, jejich kapela byla ve varu, vsále pulsovala elektrizující atmosféra. Zpívali největší hit zcédéčka Nakopnutý pes a lidi se mohli zbláznit. Vypadalo to, že rozboří sál a zbytky rozmetají po okolí kilometry daleko. Hroziči vkotli před pódiem dokázali vyskakovat snad dva metry vysoko a zběsile při tom pumpovali rukama.
Každý jsme nějaký
Ka ž d ý j sm e n ě j a k ý
Kapitola 1
„Každý jsme nějaký,“ řekl Ota Hedák a tvářil se jako morous. Ostatně jak jinak. Ten jeho vyžilý obličej bývalé rockové hvězdy se poslední dobou snad ani usmát nedokázal „Copak jste slepí a pitomí. Copak to nevidíte, vy blbouni.
Garbin prolog
Prolog
Pobledlý Petr seděl schoulený pod přikrývkou na zadním sedadle policejního auta. Auto mělo zapnutý maják bez sirény. Třásl se. Nervy mu ještě pracovaly a stres nepominul.
Slzami se neplatí
Marcelovi zazvonil druhý den navečer telefon. Byl to kamarád Richard.
„Nazdar Macku, co novýho ve škole. “
„Nebyl jsem tam.
Slzami se neplatí
Hm, nová fasáda vypadá cool, pomyslel si Marcel a přehoupl se přes nový dřevěný plot. Když tady byl naposledy, právě bylo okolo domu lešení, hlomoz, Ukrajinci, kteří na sebe pokřikovali a nadávali po svém a při tom přidělávali na zdi polyesterové zateplovací desky. Fasáda byla hotová a dům vypadal jako nový. Stou fasádou vypadal hodně luxusně.
Hlavní role
Kapitola 5 „Ách. Praskne, praskne mi hlava, co to. Kevine. Musíš mi zase ležet obtočenej kolem krku jak krajta.
Slzami se neplatí
Učitelka chemie paní Horáková byla věčně roztěkaná, malého vzrůstu, skulatými brýlemi, drdolem šedivých vlasů, nahrbené postavy a svěčným, milým úsměvem. Měla ráda své žáky a chemické vzorečky. „Škoda, že mé lásky nejsou spojeny do trojúhelníkového tvaru, hořekovala nedávno své kolegyni vkabinetu, když opravovala písemné zkoušky zchemických vzorečků, její oblíbené přepadové desetiminutovky. Demonstrativně roztáhla ruce, podívala se na levou ruku.
Slzami se neplatí Kapitola 6
Kapitola 6
„Čoveče, to bude průser, co. “ chmurně řekl Richard a prohlížel si krátké tepláky, vypůjčené od jednoho zžáků sedmé třídy. „Vypadám jak pitomec,“ konstatoval. „Ty tenisky mi jsou pěkně malý.
Slzami se neplatí Kapitola 5
Kapitola 5
Marcel po návratu domů se hned zavřel do svého pokoje, který kdysi sdílel se svou starší sestrou Klárou. Ta ale vjejich rodině nevydržela a všestnácti letech utekla zdomova. Nejdřív přemýšlel, jestli nebude pokračovat vpráci na plastovém modelu letadla Memphiské krásky od firmy Revell. Byl to drahý model, dostal ho od souseda pana Lederera.
Slzami se neplatí Kapitola 4
Kapitola 4
Marcel se díval doma do ledničky, co by si vzal kvečeři. U kuchyňského stolu seděla jeho dvakrát rozvedená matka, jenž byla mlčenlivou a neprůbojnou osobou, která na život dávno rezignovala a byla vnaprosto vpodručí svého současného manžela. Ten tam seděl také, tvářil se nabubřele, dojídal steak a nevraživě Marcela pozoroval. „Na večeři se chodí včas,“ řekl odměřeně.
Hlavní role Kapitola 4
Kapitola 4
Zaparkovala jsem u chodníku, před naším barákem, aniž by se mi podařilo zdemolovat okolostojící automobily. Zázrak. Parkování, jak já nenávidím parkování. Ať vymyslí prášek na rýmu a do auto sapa.
Slzami se neplatí Kapitola 3
Kapitola 3
Marcel sRichardem měli vpodpaždí skateboardy a blížili se kmalé rampě, kam si chodili zajezdit. Na rampě bylo docela plno, proháněli se tam na svých skejtech kluci i holky vtypickém oblečení pro tento sport. Uslyšeli křik a oba se podívali směrem, odkud šel. Spatřili, jak dva kluci, jeden tlouštík vmodré lesklé bundě a druhý s obličejem posetým akné, se snaží obrat malého Roma o jeho skateborad pomalovaný červenými obrazci.
Hlavní role Kapitola 3
Kapitola 3
Než jsem vyjela, nandala jsem si jako obvykle blond paruku, brýle svýraznými obroučkami a s čirými skly. Normálně žádné brýle nepotřebuji, nosím je jenom vrámci mém inkognito převleku. Na paruku jsem si dala sportovní basebalovou mužstvo Chicago Bulls a teď by mě těžko poznal i můj syn, kdyby tenhle převlek tak dobře neznal a nesmál se mu. Spratek, škodolibej.
Hlavní role Kapitola 2
Kapitola 2
„Stóóóp. “ rozzuřeně zařval nezkušený režisér Vachek, takové mladé a vyzáblé tintítko, až mu na krku naběhly žíly jako provazy. Zvedl se ze svého křesílka, na jehož opěradlo si nechal od rekvizitářů podle amerického vzoru nastříkat své jméno a práskl vší silou scénářem o zem. „Stop, stop, stop.
Slzami se neplatí Kapitola 2
Část první Kapitola 2
O několik měsíců dříve
„Pane učiteli, je kosa. Fakt kosa. “ protestoval Marcel. Šla mu pára od úst stejně jako ostatním podupávajícím žáků kvarty, oblečených jenom včervených trenýrkách a bílých tílkách.
Slzami se neplatí Kapitola 1
Kapitola 1 Slzami se neplatí
Čtyřicetiletý redaktor Igor Zábranský, oblečený vdobře padnoucím tmavě modrém obleku sjemným proužkem přešlapoval na přeplněné soudní chodbě společně sdalšími redaktory ztiskových médií, dokonce tam bylo i několik televizních štábů. Igor se protahoval, bolela ho záda, už dlouho stál a lavice byly obsazené. Případ vzbudil velkou pozornost. Hlavní líčení se protáhlo a redaktoři byli už trochu nervózní a otrávení.
Hlavní role Kapitola 1
„Chtěl bych vám představit. i když představování je asi zbytečné. Marii Polednovou,“ řekl terapeut a povzbudivě se na mne usmál. Měl krásný úsměv a zdravé, bílé, pravděpodobně vybělené, zuby.