Písmák Asi
Asi tě mám ráda
asijako že maliny chutnaj´ nejlíp rovnou z keře.
není to lež, ale-
je to pravda.
Chtěla bych
Chtěla bych najít naprosto jistou, obecnou pravdu
která by byla pravdou pro mě (jinou než smrt. ).
Chtěla bych spočítat vážený průměr
všech svých citů i divných nálad.
Sen
Vídám tě ve snech, má marná skoro - lásko, která vlastně ani nejsi má.
Vídám tě ve snech s očima dokořán.
Jsi krásný. Záříš a jsi krásný skoro jako ve skutečnosti.
křest
Stojím tu před Tebou, Pane, Bože můj a Otče. Slyším kazatelova tichá slova požehnání, matně vidím tváře mých blízkých hledících na mě ze břehu řeky, vnímám Tvůj dotyk… Stojím tu, připravená vyznat svou víru před celým Světem, unavená hledáním pravdy, protože mimo Tebe jsem nacházela jen nejistotu. Všechny věci se zdály tak únavné, že to nedokážu ani vyjádřit… Cokoli přijde, pomine – jen Boží je věčné. Miluji Tě vším, co jsem, Hospodine, moje sílo.
pod maskou
Konečně vycházím zdomovních dveří na tmavou ulici. Je chladno, trochu sněží a nepříjemný vítr mě šlehá do obličeje, až mi začínají slzet oči, přesto se rozhodnu jít až knádraží pěšky, jako vždycky. Do odjezdu vlaku zbývá víc než hodina, ale na konci týdne bývám nějak unavená a přehlcená ostatními lidmi,takže často odcházím dřív, než mi ze všech pukne hlava – že vlastně nemám kam jít mi většinou dojde až když vyjdu vstříc opuštěnému městu. Jestli něco nesnáším na tom, že jsme se přestěhovali (výjma ztráty domova, přátel a tak), je to právě dojíždění.
Lidé jsou čím dál větší magoři
Lidé jsou stále větší magoři
Přiznám se, že když jsem šla na hru stak krásným názvem, očekávala jsem od ní skutečně hodně. Naštěstí, a je to až neuvěřitelné, mě nezklamala. Představení bylo nabito úžasnými ,,Allenovskými“ absurditami, takže jsem se bavila od začátku do konce doslova jako při čtení knížek Woodyho Allena. Jako by se hranice „normálnosti“ úplně rozmazala.
Vězení
Vězení
Prázdnota, chlad, tma a strach
tížící mou duši.
Vězím tu tak sama, potmě,
Boží muka u Černého potoka
První kapky rosy se již utvořily v trávě a já se dál procházela malebnou přírodou Jesenicka. Dávno bylo po osmé, ale svítání stále nepřicházelo - nesmělé slunce skrývaly temné mraky. Začalo zlehka mrholit. I přes nepříjemný mráz a silný vítr jsem se nedokázala přimět k odchodu.