Pár drobných slov
Cinká mi vústech
pár drobných hezkých slov,
stříbrný můstek.
Na krotkou šelmu skončen lov,
Sametovej noční motýl
Noc je jako motýl se sametovými křídly, mezi nimiž se ukrývá svět. Každé mávnutí posouvá o kousek dál hranice vnímání, kamsi do absurdně barevných obrazů, do pohádek, do jasných, čistých tónů.
Mlha se válí nad lukami, stébla se vpíjí do oblohy a řeka šumí jaksi hlasitěji než ve dne. Dvě bílá táborová teepee střeží kousíček světa plný písní, náznaků a snů.
Břečťan
Zlý černý břečťan
jak had se svíjí
na listech linka
temně zlatá
Tři malíři
Tři malíři
Kdyby se mé já mohlo proměnit vobraz, přála bych si, aby mě tvořili tři malíři.
První znich, snílek sočima okouzlenýma světlem, by namaloval mou duši jako vodní hladinu zčeřenou vánkem, jako hru stínů vkoruně jabloně, jako ojíněnou pavučinu. Jeho paleta by laskala pastelovými tóny a umělcovy ruce by se podobaly trpělivým dlaním staré krajkářky. Nakonec by mé duši namaloval květinu Lásky, křehkou, sorosenými okvětními plátky, záhadnou a něžnou.
Děvčátko beze jména
Nejsi nic. Vůbec nic. Znamenáš míň než prach na rozpálených cestách, míň než vítr v korunách stromů, míň než vůně přezrálého ovoce.
Nejsi nic.
Karneval
Drobná dívčí dlaň stiskla mosaznou, umělecky kovanou kliku, ojíněnou krystalky první letošní námrazy. Listopad sice pokročil sotva do poloviny, ale rána už bývala studená.
Zvonek nade dveřmi se rozklinkal. Naposled jsem zaváhala a pak jsem překročila práh do světa masek a přeludů, kde vládnou barvy, potisky, struktury a vzory, do víru odstínů a tónů,prolínajících se vnekonečném tanci.
Zachumelená pohádka
Myslíte, že jste vzimním lese sami. Vážné, zádumčivé větve smrků, zachumelené drobnými vločkami, vypadají jako hebká křídla, křídla bytůstek, jež hledají klid a útěchu u laskavých stromů, neboť duše jejich a duše stromová jsou jako dva zurčící potoky, jež se náhle, vtajuplné chvíli, stečou vjedinou říčku.
Chumelíci přilétají, aby vlaskavé náruči voňavé dřevem a jehličím mohli snít. Než posvátný pták Rok obletí svět, les se několikrát změní.
Večerní řeka
Na lednovou krajinu se snáší tichá tma, zadumaným příšeřím protéká řeka, temná, chladná, kovově lesklá, téměř nezčeřená. Světlo a stín se střídá v uhrančivém kontrastu – -bílá stráň, černá řeka, bílá kra, černá řeka, bílá stráň.
Nad hladinou proletělo hejno ptáků, neslyšně jako stíny, nezachytitelně jako myšlenka zrozená pozdě v noci. Na kře nehybně stojí volavka, popelavě šedá na bílém ledu v černém proudu.