Písmák Jen prach - 3. část
VI. Psát nebo zemřít
Když mi vrazil pero do oka, nestačil jsem ani vykřiknout. Hlavou mi blesklo, že ze svého křesla přece nevstal. To, že Žhář pero vytrhl jsem vnímal stejně překvapeně, jako proud tmavé krve, který vystříkl a potřísnil mé šaty.
Jen prach - 2. část
III. Démon
Někde na chodbě činžáku bouchly dveře, nejspíš u sousedů. Zamrkal jsem očima a uvědomil si, že ležím zhroucený na boku před dveřmi do kuchyně, stočený do klubíčka. Pode mnou tvrdé parkety.
Jen prach - 1. část
Byl sám, bezmocný a zlomený. Nezbylo mu nic. Pohlédl jsem na jeho tvář zkřivenou hrůzoua uvědomil si, že zbývá udělat jediné.
Spálit ho.
Vánoční (skoro)sestina
Přikryla střechy bílým kouzlem,
tím kouzlem, kdy dětem radují se srdce,
čarodějná, nespoutaná, Paní Zima,
knašim dveřím natahuje své ledové ruce.
Raději mlčím - 6. část
Chodí za Nicol a trvá to už nějakou dobu. Oba se sice tváří, jako by se nic nedělo, ale já to vím. Nicol mlčí a já nejsem schopen podívat se jí do tváře. Ten zmetek.
Raději mlčím - 5. část
Bosá, jen spoře zahalena do lví kůže, kterou jí držel kolem pasu masivní kovový pás. Na hlavě se jí leskla přilbice, ta ovšem nedokázala zahalit bohatou záplavu zlatých vlasů. Byla vysoká, asi vyšší než já. Z jejího těla vyzařovala velká síla a přesto, že byla její pokožka bílá jako mramor, tvář zdobila červeň.
Raději mlčím - 4. část
Probudil mě pach moči a pištění krys. Byly hnědé, ohavné a větší, než jaké jsem kdy viděl. Plavaly ve vodě, drze lezly kolem a několik z nich našlo tolik odvahy, že se vyškrábaly na mé tělo. Jejich ohavné čumáky čenichaly čerstvou krev.
Raději mlčím - 3. část
Chladný říjnový les vystřídaly ještě chladnější cihlové zdi. Stál jsem v zablácené uličce.
I nebe se změnilo, divoce se po něm honila černá mračna, ale i přesto byl vzduch těžký. Okolo mě se válely popelnice a odpadky, páchlo to zde kanálem.
Raději mlčím - 2. část
Zatajil jsem dech. Chlapec se krčil u země a jeho mandlové oči vykuleně hleděly přímo na mě. Nemohlo mu být více než deset let, spíš méně. Na sobě měl pouhé kraťasy a zelenobílé pruhované triko.
Raději mlčím
Ti, kterým jsem řekl pravdu, mě mají za blázna, a tak raději mlčím. Ale já vím, co se stalo, vím, co jsem tehdy viděl a co jsem cítil. Vím, že nejsem šílenec. Mnozí se mě snažili přesvědčit o opaku, ale dnes už chápu, protože žádná hranice mezi tady a tam není.
Malý kousek života - 4.část
Kráčeli kupředu a před sebou měli jen ten jeden veliký kopec, který se tyčil nad zvlněnou krajinou. Chůze po nerovné pláni, na které nebylo stínu, je unavovala. Slunce je bez ustání pronásledovalo. Žhavý kotouč nezměrné energie, který dává život, ale který ho také bez milosti bere.
Malý kousek života - 3.část
Zoe vyhlížela do písečné bouře. Uběhlo mnoho hodin a i přes to, že se venku setmělo a že jediným zdrojem světla byly jejich dvě skromné baterky, nevypadalo to, že by se vítr rozhodl uklidnit. Jejich uvěznění nekončilo. Jedinou útěchou byla skutečnost, že pokud se museli ukrýt oni, nepochybně se museli skrýt i jejich pronásledovatelé.
Malý kousek života - 2.část
Bylo horko. Na nebi se jen tu a tam táhly bílé řeky nehybných, mlžných mraků. Vypadaly, jako by se čas pro ně zastavil. Žhavá koule slunce bez ustání pronásledovala každý jejich krok.
Malý kousek života - 1.část
Malý kousek života
„Uhni zcesty, děvko. “ rozkázal Lars ženě a odjistil pušku, kterou jí mířil přímo do obličeje.
Žena měla vočích strach, ale nehnula se. Zůstala stát rozkročená před kovovými dveřmi a bezmocně před sebou máchala loveckým nožem.
Láska žádá vše - 4. část
Po stopách vraha – střet s Xerem Železnou paží – část I.
V hostinci bylo naprosté ticho. Půlnoc odbila už před několika hodinami a celý Javorov spal hlubokým spánkem. Noc Toruse trápila, i když na sobě nedával své rozmrzelé myšlenky znát, uvědomoval si, že se jim krátí čas.
Láska žádá vše - 3. část
Po stopách vraha – Kam vede další stopa.
Ze tmy se vynořila nevysoká postava. Mlčky došla k ostatním a přisedla si na jednu z beden ke skomírajícímu ohni. Nebylo divu, že uhasínal.
Láska žádá vše - 2. část
Po stopách vraha – Emanuel pátrá na vlastní pěst
„Hádám, že hledáš společnost,“ ozval se sladký hlas, který donutil Emanuela zvednout pohled od svých špiček bot.
Dívka, jež si právě sedla naproti němu za kulatý stolek, na něj zamrkala dlouhými řasami. Byla ta brunetka, vlasy jí držely ve velkém drdolu a odkrývaly tak dlouhou šíji a zašpičatělé uši, které prozrazovaly, že se jedná o elfku. Ač Emanuel poznal mnoho žen a dívek, musel přiznat, že tahle holka je opravdu pěkný kousek.
Láska žádá vše - 1. část
Láska žádá vše
Láskou nikdy nemůžeš hřešit. Hřích je nemilovat, nebo dost nemilovat, nebo milovat špatně. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co vlastně láska žádá. Povím vám to.
Pro život - 4. část
„Co o té věci tedy víme. “ zeptala se Ewran, přičemž hladila Arnarma po lesklé srsti.
„Žere to maso, je to rychlé a žije to ve tmě. Pravděpodobně to zná velmi dobře celé podzemí,“ odpověděl Narden.
Pro život - 3. část
„Kdybych svámi neměla své vlastní plány, už dávno by jste byli mrtví,“ oznámila jim přímo.
Seděla na pařezu a pozorně si je prohlížela. Vruce držela měděný pohár, do kterého jí před chvílí jeden zmužů nalil víno. Někteří z lotrů opodál brblali a házeli po své vůdkyni pohledy se špatně skrývanou záští.
Pro život - 2. část
„Aby bylo jasno, nedělám to pro Rona, ani pro nikoho jiného,“ zavrčel Feenix na Sengu, která ho už hodnou chvíli otravovala tím, že udělal správnou věc.
„Vážně. Nechce se mi věřit, že jsi skutečně takový sobec,“ nenechala se odbít pihovatá dívka a šťouchla do Feenixe loktem.
Čaroděj sholí vruce, se na brunetu zašklebil.
Pro život - 1. část
Pro život
Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí není přátel.
Přišlo parno. Staří posedávali ve stínu sedlových střech, a vklidném rozjímaní věnovali svůj čas pokuřování dlouhých dýmek. Tabákový kouř se líně vlnil vdusném horku, zatímco vánek nepohnul jediným lístkem.