Písmák Čajový lístek
Stočený v malinkou kuličku čeká, až jej milec zalije vodou. Tou blahodárnou vodou, která v něm opět probudí život. Pomalu se začíná rozvíjet a dokazuje svému blahodárci, že není jen prachobyčejnou vyschlou kuličkou. Má v sobě určité kouzlo, které milec zajisté ocení, až se rozvine do své plné krásy.
Půl srdce, celou duši
R: Půl srdce, celou duši ukrad mi déšť,
s kapkama soli na tváři ptám se: "Kam jdeš. "
Půl duše, celý srdce ukrad mi déšť,
nikdy už nezjistíš kde je, už ho nenajdeš.
Sny až za hrob
R: Mám sen, je jen můj, já mám sen - i ten tvůj
mám sen, je jen můj, já sním.
1) O velký svatbě jenom sním, v noci ale neusni
pozoruji tvoji tvář, jaká je když umíráš.
Příteli můj
1) Příteli můj, na chvíli stůj,
koukni na hvězdy nad námi.
Příteli můj, na chvíli stůj,
hvězdy jsou branami k štěstí.
....pouhopouhé nic...
Je skoro čtvrt na dvanáct. Přemlouvám se k spánku, ale myšlenkám se spát ještě nechce. Derou se do světa a nic je nezastaví.
Netušila jsem, jak budu prožívat naše odloučení.
Klíče
Srdeční klíče na uších nosím
Zámek skrývá se v temnu
Od tebe utíkat už zase musím
Duše směřuje ke dnu
Živel..
Nekonečně dlouhé lány vody
Najednou je člověk bez svobody
Mlčky pozoruje zahrady a ploty
Jak plní se vodou, padá do nicoty
Řekněte řece..
Chcete na břeh, ale spáry mokrých, divokých vln vás unášejí kupředu všedních dní. Proud je jistotou, tou bezbřehou jistotou budoucna, kterou nemůžete a nebo nechcete odmítnout. Vždyť voda zřeky vás láskyplně objímá, obkružuje vaše tělo, hraje si svámi a má vás ráda, pečuje o vás, ovšem jenom tehdy, vzpomene-li si, že vás má. Jednou ale přijde den, kdy vás všemohoucí jistota omrzí a hledáte záchranný kruh zpeřejí řeky, podruhé vkročené.
Obava..
Mám jednu velkou obavu,
abysme nechodili pozadu
s hlavou smutně svěšenou,
kam nás ještě doženou.
Zubatá
Zubatá pomalu brousí svoji kosu,
nikdo ji nevidí, víme že je tady
nikomu nevadí, že krev nám teče z nosu
a že jsme ti, co vidí jenom hlady.
Slanečci (slaná svoboda)
Slanečci solí svou svobodu solí
Slaneček sám solí slanečka
Sypou sůl slánkou
Spořádejte se
Specka
A ta specka nehezká
v pondělí mě vypleská
v noci můry mám
za dne chodívám
Pár slov ze tmy mé smutné duše..
Rytíři z dob dávných
na koních k nám jedou.
Cinkání, šermování,
středověk k nám vedou.
Jak se člověku..?
Jak se člověku usíná,
když člověk na něj myslí.
Tak, jako luně, když se usmívá,
když vyjde a je v listí.
Místo, na které ráda vzpomínám
Je mnoho míst, na která se ráda vracím a na která ráda vzpomínám, ale nejkrásnější místo je to, o němž se mi každou klidnou a krásnou noc zdá. Všude kolem mě je temná tma, klid a ticho. nic mě neruší ve snění.
Z ničeho nic stojím před mohutnou kovanou a bohatě zdobenou secesní bránou, natáhnu se na mosaznou kliku a za strašlivého skřípání se konečně otevře.