Písmák Nekonečně mnoho šancí a chyb
Nekonečně mnoho šancí a chyb
Nevolám
neprosím o další šanci
napravit to,
Bloody girls
I want to fly through the darkest sky
I want to cry and don’t know why
I want to feel your pain
I want to fight in vain
sebrali mi hračku
SEBRALI MI HRAČKU
Ozvěny vánku
jak na vlnách spánku,
kolotoč se zastavil právě
Jednou takhle před Vánoci
Jednou takhle na Vánoce – aneb můj první školskými pravidly nesvázaný fejeton
Probouzím se do ranní tmy, která se rozprostírá všude kolem mě a trvá mi několik chvil, než si uvědomím, kde jsem, kdo jsem a co chci dělat vpříštích okamžicích. Jen ta melodie je nějaká povědomá. Aha. Mozek se probudil znevědomí do vědomí a připomíná mi, že mám vstávat nezvykle brzy a ta známá melodie je můj budík.
růžové už se nebojím
RŮŽOVÉ UŽ SE NEBOJÍM
Zaposlouchala jsem se
do řádků,
které čtu už po několikáté
NEMANŽEL
NEMANŽEL
Do manželství se nehrnu,
jasnou představu já mám.
Nechci si tě brát a vlastnit,
Nový Zákon 2
NOVÝ ZÁKON 2
„Proč si balíš to nejhezčí spodní prádlo. Vždyť jde stejně vždycky hned dolů. “ oznamuje mi spovýšeným tónem má starší zkušená sestra a posměšně při tom zvedá obočí. Tak, jak to ona dělá ráda.
V několika řádcích
V několika řádcích
Jsi krásná jako slunce vdešti,
nevěříš mi. Pak dál nečti …
Do tvých očí vpít se
IMMER WIEDER
IMMER WIEDER
A už zase kapu.
Ještě vranním úsvitu dalšího prolhaného dne
cítila jsem se jako láhev
vedlejší
Zas jednou utopíš se ve splínu,
poznáš snadno,
že řádky mouder
snadněji se píší se slzami vočích
Jen takhle ne ..
Až si zase rozepneš poklopec
a ponoříš se do mých myšlenek
s ampulí kyanidu,
varuj mě prosím předem.
O zlaté rybce
Potkala jsem zlatou rybku
a ta mi chtěla
splnit tři přání.
Životní cíl,
Srdcová sedma
Eva vyběhla schody do sedmého patra po dvou. Udýchaná ze sebe shodila všechny svršky, kterých vtuhle roční dobu nebylo málo, a stiskla tlačítko dálkového ovladače od wi-fi veže, kterou si sViktorem nedávno pořídili. Mísila se vní zvědavost spolu sžárlivostí a bůhví, čím ještě. Ani sama nebyla schopná přesně své pocity popsat.
Modlitba pro svatební slzy
Modlitba pro svatební slzy
Nenávidím happy endy a nepřestanu vně věřit. Možná se jednou budu smát a tvrdit přesný opak. Ale až tahle doba nastane, bude jeden znás patřit tomu druhému.
Nedělní odpoledne jako vystřižené zučebnice o chodu českých domácností.
Zase v Bowenu
Zase se dívám na moře,
pro slzy však nevidím,
jak tam nade mnou, tam nahoře
z nebe se snesl bledý dým.
tak jsem se rozhodla ..
Někde v temnotách
vysvitla hvězda
a zase zhasla
jako vstávání s myšlenkou na další večer
Nebojte, ten příběh je krátký ..
Povím vám krátký příběh. Žila byla pěkná slečna jménem Eva. Dělala takové ty normální věci jako je chození do školy, hádky srodiči, pomluvy skamarádkami a večery plné filozofických myšlenek. Nebyla nijak obyčejnou, ale ani nijak výjimečnou dívkou.
Nejsi
Do rozpálených hořících myšlenek
přilít ještě víc
benzínu. Tohle přece
nestačí,
Darkness somewhere in your angel smile
Dare to believe that
somewhere in me there are
hundreds of pieces
creating my sinful soul
A tak se beran zamiloval do raka
Zmých hříchů krmíš svou pravdu,
tak tvá upřímnost barví mé strachy
a ze snů se špatně vstává.
Předstírám stáří,
Vánoční
Nad údolím se snesl stín
a dárky vyskočily
zpod peřin.
pod tíhou dní,
Vždyť my vlastně žijeme v budoucnu
Až se naučím
těch pár užitečných
vět,
budu zase o něco chytřejší
ZraLOST
Myslíš si, že přeháním,
když měním myšlenky včiny
doslova
a především
Sokratovský dialog - osud
D: Věříš na osud, drahý příteli.
V: Samozřejmě, že věřím.
D: A zčeho tedy usuzuješ, že nějaký osud existuje.
V: Je to jasná věc.
Ve stínu zločinu
Nad bojištěm padlých
zapadlo slunce
a neživí šli spát
s dechem navždy zatajeným
Žádám Tě
Jedna kapka voceánu
a ovzduší se najednou změní
vymodlená slova zdají se být zbytečná
a veuforii
Umění snít
“Nemám čas, nestihnu to. ” Anna zoufale bubnuje prsty o stůl a marně se snaží přenést svou pozornost na jeden z úkolů, které před ní leží. Začne-li přemýšlet o jednom, už se jí hlavou honí, co všechno ještě musí udělat. Nakonec zhodnotí situaci jako bezvýchodnou a jde si pustit na hlavu studenou sprchu.
DO ROKA A DO DNE
“Do roka a do dne, do roka a do dne, do roka a do dne. ” opakuji si neustále a ten kolovrátek myšlenek funguje jako spínač dobré nálady. Po chvíli opravdu začínám věřit, po pár dnech ani nevím, co je pravda, a co je iluze. Vím už toho tolik o přírodních zákonech, které tak spolehlivě fungují, znám svůj mozek lépe, než zná on mě a přesto nedokážu ovlivnit své myšlenky prahnoucí po opakování minulosti.
Uvíznout v budoucnu
Uvíznout v budoucnu
Zastavit se
v objetí
truchlíme
Zkoušky
Klepající se hlas před dveřmi do budoucna.
nejde je neslyšet
ty hlasy
volají, křičí.
V objetí
S dechem zatajeným
po dechu lapám
v představách trojrozměrných
skláním
Mezi řádky
Šumí řeka a zpívá si tvůj žalozpěv
září slunce a za obzorem je vidět stín
prohání se vítr a volá nám do vlasů
pálíme dřevo a zahráváme si sohněm
HLUBOKO
Patou pod sebou důlek hloubím,
sama sebe vbezvědomí soudím.
Že nastane bezvětří,
stále
máme rádi hádanky
Hřejivý pocit nejde přehlížet,
zrnka prachu
skládají obraz
tak skutečný.
..
Usnula jsem na posteli s nebesy,
pod polštářem schovaný Tvůj vlas.
Další den
už jsem ho nenašla.
zeMě
Běh se zrychluje,
sílí,
nohy se jen lehce dotýkají
země vpravidelném rytmu.
Život světlušky
Život světlušky
Procházím tmou,
sama sním,
ale vím,
Petr a Isabela
OSNOVA: Isabele umírají rodiče a ona (protože je ještě nezletilá, je jí 17 let) je svěřena
do péče svého strýce, poměrně velkého ignoranta, který navíc pracuje jako herec vkabaretu a tráví tam většinu svého času. Isabele tudíž nezbývá nic jiného, než zahodit svoje plány a přidat se ke kabaretu také.
Isabela se setkává sPetrem, charismatickým starším hudebníkem a
příležitostním hercem a také sBrigitou,Petrovou sestrou. Isabela je i přes svou nenávist k „nové rodině“ ohromena Petrovým vystupováním a mladickým kouzlem, které zněj i přes jeho věk vyzařuje.
Sebezapírám
Malý pokoj.
Plní se tesknými tóny, které vyluzují tvoje slova,
tolik mi jsou vzdálená.
Sama, vnoci, zoufale se snažím ucítit ještě poslední zbytky tvé vůně zpolštáře.
ZRCADLO
Hledí na mě sočima upřenýma.
Ten hlas hluboko ve mně promlouvá:
„Nevěř tomu. “
Ale ty upřímné oči a ten vyrovnaný pohled
CESTA ČASEM
CESTA ČASEM
Ve dnech 12-14. listopadu jsem se zúčastnila CVVZ vChrudimi. Pro ty zvás, kteří nevědí, o co se jedná – celostátní vzájemná výměna zkušeností, která se už po řadu let koná vrůzných městech České republiky. Jedná se o setkání lidí, kteří pracují sdětmi nebo se nějakým způsobem vtomto světě pohybují.
KOUZLO
Kouzlo nezmizelo, jen ho zakryl stín.
Vzpomínky přehrávám a vím,
že stín znamená jen to, že světlo je blízko.
Myslím-li na tebe, není mi úzko,
BRAMBOROVÁ STÍNOHRA
Hloupý nápad. Asi se mi líbí jeho charisma. Omyl. Libí se mi jeho ruce.
Dvě duše
Na začátku tohoto krátkého příběhu si pokuste představit situaci znadhledu. Zpohledu vyšší moci, ať už si ji představujete jakkoliv. Možná ji vnímáte, snažíte se vnímat nebo nevnímáte. Jen to zkuste…
A teď vám můžu popsat onu scénu.
Šok pro vegetariána
Pod stromem leží červené jablko,
válí se tam jako spadlá hruška.
Proč. Proč jsi ode mě tak daleko.
Sny se nechávají samy od sebe zdát
tadyK a teď
Poslední paprsek slunce poslaný od tebe
mi na tváři vypálil pihu.
Sním zmizely všechny mé obavy,
teď o tom všem mohu začít psát knihu.
pomoz mi..
Jsi tak krásná, že i přesto, že tě znám snad už 5 let, nikdy ztebe nemůžu spustit oči. Tvůj úsměv mě povzbudí pokaždé, i když už vím, že je všechno ztracené. Tvoje slzy ve mně probudí hříšné myšlenky, tvůj jediný dotek rozechvěje celé moje těla a jediný dotek můj ve mně vzbudí vášeň větší, než jakákoliv, kterou jsem kdy ským zažila. Tvoříš můj svět, stíny mojí duše, naději mých dnů a ať už jsem pro tebe třeba jen jedinou tvou vzpomínkou, která se rozplyne ve větru vždycky, když na mě přestaneš myslet, tvoje duše bude tu lásku cítit navěky věků, protože víc sebe ti nikdo nepředá.
Eliščina pohádka
Vblízkosti třech rybníků, ještě více lesů a ještě mnohem více skal se nacházel malebný zámeček vystavěný vbarokním stylu. Vněm si žil, nebo možná lépe říci přežíval, starý pan král. Vedl tam svůj nechutně zastaralý a nudný život a jeho jediná dcera Elissela byla nucena sdílet ho sním. Bylo jí tenkrát teprve necelých 17 let a nemohla se ještě postavit na vlastní nohy.
8 let nejistoty
Balancovala jsem na okraji hluboké jámy,
jámy hluboké celé 3 roky,
psala jsem si svou vlastní píseň,
píseň a její 4 sloky.
Ďábel lásky
Střetávám se sdémony lásky
a říkám jim „ahoj“. Jen tak, na potkání.
Podáváme si ruce, stáváme se přáteli během několika časových jednotek.
Přijde mi, že si rozumíme
Čtení mezi řádky..
Nemohl jsi číst bez brýlí
a ty babiččiny staré měl jsi tak rád.
Rozumím, nevěříš mi snad.
Rada starších rozhodla a ty,
Kde je pravda
Pod stromem leží červené jablko,
válí se tam jako spadlá hruška.
Proč. Proč jsi ode mě tak daleko.
Sny se nechávají samy od sebe zdát
IRONIE ŽIVOTA
Ti dva se poznali na ne zrovna moc romantickém místě a ani jejich vztah nebyl zrovna romantický. John si první dva týdny, po které Rose znal, myslel, že je němá. Ano, skutečně žil vtom domnění, že tak krásné ženy, jako ona jsou němé. Hned napoprvé se zamiloval do jejích nevyzpytatelných pohledů, lehkých pohybů a křehkého vystupování.
Internet versus reálný život
INTERNET versus REÁLNÝ ŽIVOT
Když si položíte otázku kolik věcí ztěch, které na internetu děláte, jsou nezbytně nutné pro váš život, tak většina zvás odpoví, že takových moc není. Je těžké si přiznat, jak zbytečné některé činnosti jsou, ale pokud změníte úhel pohledu na věc, uvědomíte si, že takový život nechcete. Jsem si vědoma toho, že dnešní moderní styl života nutně vyžaduje určitou formu komunikace a proč tedy nevyužít internetu, když je to nejrychlejší způsob, jak zkontaktovat kohokoliv na světě. To je samozřejmě zdravý přístup a proti němu nemůžu nic namítat a ani nechci, ale zvlastní zkušenost vím, že někdy je lepší nemít přístup kinformacím tak jednoduchý.
Sofiiny oči
Sofiiny oči
Její oči byly čarovné. Vždy, když jsem se do nich zahleděla, otevřely se ty mé. Dodávaly mi lásku, pochopení, naději. Chtěla jsem mít přesně takové, vlastně jsem toužila být celá jako ona.
Apokalypsa
Apokalypsa
Světlo stále nepřicházelo. Odnikud. Bylo tak děsivé, tak frustrující, plné zmatků, smutku, konec všech konců. Lidé se shlukovali do skupin a den ode dne se skupiny zvětšovaly.
bez názvu
Ostrý trn se mu zařízl do rtu a po bradě mu pomalu stékal pramínek rudé krve. Svyhasínajícím plamínkem vočích zabodl pohled do mých očí, které ale byly tak ledově chladné, že neměl nejmenší šanci znich něco vyčíst – ať už to bylo cokoliv. Na rtech mu uvízla jeho poslední slova – byla zamčená -, která nemohl vyslovit i přesto, že to byla jeho poslední touha. Pomalu se zněj dral jenom slabý výdech doprovázený hlasitým pádem na zem.
z londýna do stockholmu za 5 vteřin
ZLondýna do Stockholmu za 5 vteřin
Během dvou týdnů byl už třetím adeptem na post toho nejvyššího. Krásné modré pronikavé oči a sladký úsměv. Všechno by to bylo moc krásné, kdyby nevěděla, že je to zase jenom přelud. Kdyby neznala sama sebe.
KLAUDIE
Černá, negativní a až příliš mocná energie ji každý den pravidelně prolétávala tělem, jako záblesky zčistého nebe. Bylo to čím dál silnější, situace se vyostřovala, dny ubíhaly, nenávist se stupňovala a síly ubývaly. Bylo to tak snadné, tak zraňující, tak nespravedlivé. Jenom ona sama o tom ale do posledního dne neměla tušení.
pohádka o květinové panence
jak se květinová panenka zrodila na svět
To byla jedna taková moc pěkná louka, která se rozkládala hned vedle lesíka, kterým protékal čistý potůček, protože to byla krajina lidmi neobydlená, a tak ji nemohli znečišťovat všemi možnými odpadky, tekutinami a kdoví, čím ještě. Byla to zkrátka nádherná, moderní technikou nedotčená, lidmi nezničená, přes jaro a léto porostlá barevnými kvítky,na podzim zkrášlena barevným listím a vzimě pokrytá hebkou bílou sněhovou peřinou, voňavá příroda. A tak není divu, že byla tato krajina ,,bydlištěm a domovem“ všech možných velkých i malých, tlustých i tenkých, vodních i suchozemských zvířátek a spousty nádherných rostlin. Jednou zmnoha květinek byla i kopretina, o které vám teď budu vyprávět.
zakázané uvolnění
ZAKÁZANÉ UVOLNĚNÍ
Jaký by měl být podle vás vztah učitele a žáka nebo chcete-li profesora a studentky. Než budete číst dál, tak se nad tím aspoň trochu zamyslete. Podle mě by to měl být vztah dobrý a příjemný, studentka by měla mít ke svému profesorovi vždycky respekt. Je nutno dodat, že tomu tak vždycky není.
MUSÍM
Nemůžu vidět, i když chci.
Nemůžu se smát, i když smím.
Můžu jen snít, i přesto, že chci víc…
Musím myslet, ale já nechci.