Písmák Pocta Matce Zemi
Ze všech světů, co já znám,
Zemí tou jsem milován.
Zde mám radost, zde mám žal,
z touhy v srdci oheň vzplál.
Podobna kytaře o pěti strunách
V noci duše chodívá
poselstvím nás odívá
Já pak za dne v přetvářce
vracím se k té otázce
Hledání Boha
Svíce modlitební zhasla
touhou po víře
Bůh.
Ten už tu dneska není.
Poezie rozjetých vlaků a žab
Trochu té lásky na cestu.
a v kuchyňských koutech
stírá se prach
a strach
Dneškem začíná zbytek Sáry života - povídka o politickém populismu a smyslu života
Šest hodin ráno – zvoní budík. Sára chtěla vstát, aby udělala úkol do školy.
„Né,dneska prostě ne. “ zoufale zakvílela, „spim, světe, dneska prostě spim, už jsem toho pro tebe udělala v poslední době dost, dej mi svátek.
Fotograf
Seděl na balkoně jejího bytu. Kouřil. Jak tu může žít.
Hnusná Praha.
Obludné obsahy nepřiměřeného rozsahu
Jediná skutečná láska je sebeláska
Pud sebezáchovy
Začíná vpodbřišku
Trnutí vpodkolení jamce
Tvá víla pláče
Zápěstí s fáčem, na zemi leží jizvy let minulých obrazy neměnné doteky pláče vzpomínky na malé smrti duše ztrápené teď škrtíTvá víla je ztracená tam v zemi bez jména když probouzí se s pláčem když usíná, je nevinná duše spáče Je vůní opilá parfémem zrady ta víla bez jména dvě láhve vypité vzpomínky ubité a v podlaze vyryté Nikdy Navždy TadyTa víla čeká tam na toho kdo jí jméno dá Nikdo už nechce zůstat sám ani s tím kdo vám jméno vzalNikdo už nechce zůstat sám jenom s tím, kdo vám jméno dáZápěstí pláče té víly ztracené ten její pláč už neslyšíš zemřela bez jména ta víla ztracená zbyly tu po ní jen v podlaze vyryté bolavé nápisy Bolet a milovat Slyšet a slibovat to slovo vylhané. Je t´ aime /ž´tém/.
V ranních novinách
Muž nehezký, jak ten pán
z knihy Matky boží chrám
pláče nad svou samotou
v lásku k dívce zakletou.
Vždycky se nechám trápit
nageluju si vlasy a tvrdou skořápkou protéká mé srdcenevšiml sisjdu městem na tváři kamenný úsměv tak něžný že by ses rozplakalpotmě a potichu v posteli prázdné ubíjím sliby sobě složenéa kurzor na monitoru odťukává kolikrát ještě zemřu.
Jen jedenkrát nechám se svést
Víno a mžitky před očima
stočí se do kroužku
malá smutná žena.
Cigarety, pohled smutný
Doba temna našich duší
Povstaň lide z prachu svého
zvracím a lkám dnešní době
kdy člověka velikého
najdešuž jen v temném hrobě.
Jen už dávno nejsem normální
sedím na posteli piju čaj a kolem mě lítá moucha a já ji drtím a hystericky křičím, že ji zabiju, zničim a házím věcma, pobíham po pokoji a biju hlavou o zeď nepřítomný oči, ruce složený na klíně říkaj že dávno nejsem histerka jen už nejsem normální zesiluji rádio.
Love and peace
Nevíš to ty a nevím to já když samy sebe klamem
papírové vrány a třeba i havrani co na tom záleží přijde déšť a klamavé ráno
na zemi rozestláno a modrý stan v němž všichni žijem uhnívá
solidní nejistota peace of the world
My Lil
Kulisy z dobře myšleného filmu se pomalu mění v dým a ty jakobys už nebyl stín a vůně aviváže co používá tvoje máma moje žíly tečou k domovu vyšlu vlajkovou loď vlastně ne, jen uslintaný email kamarádům přátelům v Čechách co si davaj pivko v Kotvě a pomlouvaj toho, kdo tam právě není
Já jsem na programu o půl desáté Viva my life in London .
Protektorial
Podzimní odpoledne. Barevné listí podbarvuje pocit nejistoty. Hotel Protektoriál byl nyní prázdný a z pokoje číslo osm bylo slyšet podivné šumění. Chvíli, co chvíli se ozvalo slabé: „Uááááááá“…“Je vám něco.
žurnalistika
Hlásíte se někdo na žurnalistiku, mediální studia nebo třeba editorskou práci.
Nebo tam už někdo jste.
Co všechno byste si napsali do životopisu(zájmy, publikační život-pochlubte se;)
Jaká témata by mohla být u ústních.
Kritéria
Na kraji lesa stáli
Trochu sami
A trochu spolu
On omámen hloubkou svých vizí
Za trochu něhy
Střípky lásky
zřejmě na dluh
-její přání-
třicetdeka něhy
Co je sonet?
Ptám se vás, milý kolegáčci, kolegyňky.
Poučka ve výkladovém slovníku mi nestačí, proto bych se chtěla zeptat vás, kteří byste o tom mohli vědět víc. náležitosti, kdo je psal, kde si o tom přečíst apod.
děkuji moc.
2211
Je 22. listopadu, dveře cvaknou, tichý příchod, to znám, otec přichází, pokládám si otázku, nenapit nebo opit, "čau tati", žádná odezva, jo, tak on to s tim nekomunikejšn myslel vážně, tak sorry, no, ale já se fakt omlouvat nebudu, tvý rodiče byli skvělý a nikdy si neřekli křivého slova a ty mi tu budeš vykládat něco o tom, že bys takhle s nima nikdy nemluvil, ale tati, nechtěl by ses třeba zamyslet, co to se mnou dělá, když po sobě s mámou házíte věcma,ona křičí, že tě asi zabije a ty, s kym to zase šukala. hlavně bejt nenápadná, ať na mě nemluví, tělo mi tuhne, nesnášim, když přichází opilej. telefon, tuším blbou předzvěst, tělo mi tuhneještě víc, Hanka.
(S)mý(š)lenka
Snad vznáší se nade mnou
změněna závojem všedního
dne
přichází s každičkým západem slunce
zase jeden z milionu
Den zas jednou koketoval sleností
Možná kdybys přišel a objal mě
Byl by hezčí
I ty bys byl hezčí
Temnota v Něm, temnota ve Mně
Temnota vNěm, temnota ve Mně
…nevzdám se bez boje, zbývá posledních pár minut, zatraceně, kde je ta zásuvka. Cítím je všude kolem, nechávají mě vydusit. Chtějí, abych si myslela, že mam navrch, ale já vím, že tu jsou a že hned jak budou mít příležitost, vrhnou se na mě.
Ježíši, dík, tady je, aspoň kousek cesty vbezpečí.
Jak se dělá díra do světa
Jak se dělá díra do světa
Díry dělíme na malé, střední, velké a největší. Každá kategorie má své příslušníky.
Dalším zvláštním odvětvím jsou díry nestálé, neboli labilní, stojící trochu mimo základní dělení, jejichž českým synonymem je nám známé „oko“. Poloha je stálá, avšak velikost stoupá přímo úměrně snaší snahou zastavit její postup, tedy udržet ji vkonstantním stavu.
Ve dvou se to lépe táhne, aneb kam až nás život zavedl
Ve dvou se to lépe táhne, aneb kam až nás život zavedl
Když jsme se před třemi lety poznaly, nebyla jsem na tom zrovna nejlíp. „Těžké deprese jsou dneska brány jako normální léčitelná nemoc, nemusíš se bát, nikdo se ti nebude smát, že chodíš kpsychiatrovi,“ říkala tenkrát smoc milým úsměvem paní doktorka.
Nemůžu říct, že jsme kamarádky, po těch letech psycho-bojů, fakt ne. Říká se, poznej svého nepřítele a staň se jeho přítelem, tuhle taktiku jsme zvolily obě dvě.
živote, má krásná představo
Mezi čtyřmi stěnami
stávám se cihlou
postavím dům
a budu tam bydlet s tebou
Nemám tě rád
Nemám Tě rád
Svůj osud jsem si zvolila
Kdo řek by, že jsem neměla.
Vlouži stojím, možná se bojím
svítání co s katem zpívá
až zítra ráno svítáníhvězdy uhasnouto s poslední modlitbou
vezmou mě od tebeže slzy se rozplynou
svítání co žárem vzplane
slza slzou smutně skane
Tam v hlubokých výškách
Slyš stíne na druhém břehu
. V krbu naší duše
odrážel se stesk
od nohou
Do země bez jména
Vpokoji beze stěn
Pod sluncem opilým
Uzavřel motýla
Dychtivě do dlaní
Večery
Unavené sny
a věty které si nedořek´
nedošeptaná slova
Proplula myšlenka
Na bitevním poli
A krutá noc zas krutě vmoci umírá
Kde padle zvadlá každá vteřina.
A stouhou jeden na rtech skomírá
Málo-málo žil jsem
Prostor pro fantazii...
Svůní kapradin tančit pro pohled
První a odložen
Vklíně žen, vklíně žen
A jazykem namalovat duhu
Já už tě znám...
Kroužky z cigaretového dýmu
poslední
Od zítřka nekouřím
Vyprávíš historky
Upíři a andělé
Upíři a andělé.
Proč jsem zatraceně napsala upíry na první místo. Já přece nikomu nestranim. včera se mi zdál sen, jeden z mnoha, já nevim, proč zrovna já musim mít tak šílený pocity z toho co se mi zdá.
Sound of Silence
Dohrávaj poslední tóny Sounds of Silence, ten název mě uchvátil, asi tak nějak rozporuplně se cítím. dnes, včera, stává se z toho životní pocit. Za svůj život jsem poznala jen dva lidi, se kterýma jsem milovala mlčet…. jednou jsem i někde četla "Nejkrásnější je mlčet s dobrým přítelem nad něčím opravdu zajímavým" Krásně to vystihuje všechno, co bych ti o tom chtěla říct……někdy mám pocit, sedím naproti člověku, kterého vlastně ani neznám, potkáme se v autobuse a děláme, že si máme opravdu o čem povídat a já si tak v duchu říkám, budeme tlachat o škole, o počasí, já nemám touhu tomu člověku dokazovat, že mám své názory, které se všeobecně liší od ostatních…a tak tlacháme o počasí, o škole…blábláblá…a já odcházím s pocitem, že už nikdy nepotkám člověka, se kterým budu ráda mlčet a on odchází s pocitem, že si zas jednou bezva pokecal… Proboha, proč člověk má potřebu udržovat vztahy, které mu nic nepřináší, proč je morálně správné jít se optat člověka(kterého náhodou znáte), který s vámi jede ve vlaku, jak se má, jen proto, že sedíte ve stejným vagónu.
Hovory
-Maličká.
-Ano, pane.
-Tys viděla tmu.
-Já byla tmou, pane.
Marečku, podejte mi pero. Přichází poeta.
Věci tak samozřejmé
možná samodějné
Když kachna přichází zleva.
Hlou p o s t - k popukání
Na zemi pak ožil jsem
Květinu co´s nakreslil
Pošlapal déšť
našich životů
a nadějí
cestou zpět i pomeranče hořívaj
Svlékám pomeranč
a myslim na tebe
Ze zdi strhnu náplast
co ohořela
city, kam s nimi....
Kopala do zdi
snad aby všechen cit
umlčela
-zoufalá-
Jedna nula pro ni
Nikdo už nepřijde
Dveře se zavřely
Dávno prý city jsou
Jen pro ty odvážný
Hřbitovní zpovědi III.
Ahoj…já…je mi divně, fakt nevim. Dnes jsem se přišla vyzpovídat. Potřebuju to a nemám nikoho, ským bych si urovnala myšlenky, mám jen tebe(jaká ironie. )…vím, že mě slyšíš, vím to.
Není to vina podzimu
Podzimní melancholie
Neomluví mou bolest
-mám tě rád-
Spadané listí
Tea-aeT
->TEA-AET<-
Nemohu si odpustit, abych pár řádek nevěnovala něčemu tak kouzelnému…proč právě čaj.
-čaj tu byl, je a bude…
-miluju ho, protože je jak hudba, je rozmanitý, voňavý a dokáže pochopit…je nositelem sdělení
Cesty trochu jinak
Cesty trochu jinak
Dožila jsem se věku, kdy se člověk cítí nepochopený, osamocený a celkově takový nedokončený. Bohužel patřím do skupiny lidí, kterým věci nedojdou tak rychle, a tak mi nedošlo, že to jsou prostě jenom hormony. Člověk se vtom pak začne samovolně plácat. Můžu říct, že sem to neměla snadné, život mě zastihl dřív než se dalo očekávat, než jsem byla připravená.
cácorka-coura
C-ác-O-(U)-R-k-A
Cácorka bývala lidem vždy po chuti
tančila na vlnách jak si kdo zpíval
To ti svět možná maličko znechutí
Okno v druhém patře
Zavřely se dveře, ztelevize zní pitomá svatební melodie. Bezva, horší už to bejt nemůže. Zase na ní křičela, Domov plný výčitek, sakra. První myšlenka – já se odstěhuju.
Hřbitovní zpovědi II.
Ahoj …… Dlouho sem tu nebyla, nějak sem ti nechtěla dělat starosti. Prostě sem to nezvládla, pořád jsem brečela, doma pod peřinou, někdy u počítače, někdy i ve škole. Je to celý ňáký smutný, či co. Pořád se mi někdo ptá, co mi je.
Až se doprší, dojde mi to
Až se doprší, tak mi to dojde
A tak jednou
Po čase
Zase sama
Hřbitovní zpovědi I.
Hřbitovní zpovědi I.
Ahoj, já…přes ty slzy, sakra, ani nevim, jestli klečim u správnýho hrobu. Můžu klít na hřbitově. Vlastně, je teda nějakej bůh…ne, proto tu nejsem, promiň…chtěla jsem říct…já nechci ničeho litovat, ale proč sakra, PROČ.
ačkoli, dávno už nebolí
Ačkoli
Dávno už nebolí
Spřežení vposteli
Vrásky ti zahojí. křič
Na každý pád...
Na každý pád
Spočítám si
svůj smích
hystericky se usmívat.
vydat knihu???
Rozhodla jsem se, že vydám knihu, prostě jen tak, pro své přátele, pro lidi, které to zajímá. jenže všichni říkaj, že dnes se spíše básničky píšou než čtou. žádná podpora, i vy, kdož zde kvalitně píšete, můžete říct, ta holka na to nemá. ale já si budu stát za svým, protože pak to bude jedna z mála věcí, kterou sem vážně dotáhla do konce.
zahoď, svleč a křič!
bez posledního pohledu
a slzy k pousmání
pohledem přímo za světlem
-vždyť oči odvykly si záři-
nahraně na hraně
ani se neohlédnout
. ani se neusmát.
-zemřít s tvým jménem-
na rtech
Na útěku
Potkala jsem duši
ztracenou
zmatenou
chytala poslední dech
S přílišnou stejností k jadernému království
Spřílišnou stejností kjadernému ráji
A teď už jen Ráj
No.
ten vysněný, přeci
Nedat ti sbohem
Odletěl a řekl
že už se nevrátí
zadoufala jsem
že lže
asi jako klec v kleci
Zdrávas Maria
ukryla pohanku
prchavě upila
bez víry z pohárku
Kam jsi odešla, mami?
co mám dělat když nenávidím svojí matku -mami, to nejsi ty- mami, kam jsi utelka nejkratší cestou do pekla MAMÍÍÍ. moje maminka je v ráji -tohle je nějaká náhražka- maminko, maminečko. Kdo je tohle, chová se jak zrůda Jsem její dítě. Nejspíš má milence Nechci mít v srdci jizvu po "nenávidím" tohle neni poezie, je to výkřik Zoufalý a vystrašený z toho, že mé srdce dokáže opovrhovat.
Výhledová
Kéž mohla bych padnout k nohám tvým
a děkovat bohu za to že smím
dívat se ti do tváře
Kéž mohla bych dát sbohem časům zlým
Tělo chtělo
Zrozená z bolesti
mlčenlivého ticha
píšu tu neřesti
a přestávám dýchat
jindy bych tě miloval
Prostopášnost cizích pohledů
a vládnu křikem těch nezbedů
chtít být prý andělem
dávno být nad tělem
To mi vrásky nedělá
A smrt mi vrásky nedělá
to jen abys věděla
cynismus je láska má
opilá tvejma zradama
stará známá, naivní
Stará známá, naivní
A ticho míří do pokoje
Noc se stále opakuje
Staré boty zas obuje
On...znám ho?
To byly něžnosti
A pak už jen pád
No, podrazil tě
Tak mu to vrať
šance na výběr
Šance na výběr
Žít nebo existovat
Mlčet nebo protestovat
Vzrušení nebo klid
Stromy co pláčou
stromy co pláčou
1:/ V lese plném tajných stínů
zmatkem v srdci touhou hynu
v myšlenkách těch božích mlýnů
Na památku bolesti
Na památku bolesti
Bolest mi svírá
A není má
Poslední pohled, poslední vteřina
Vzpomínka/je skoro půlnoc
Vzpomínka
Je skoro půlnoc, do stropu hledím
Mám asi nějakou nemoc-ani nevím.
Lidé jí snad láska říkají,
Nemožná
Nemožná
Bude to trvat dlouho-vím. Než se mé nemocné srdce uzdraví
Chce se mi plakat, křičet
PROČ proč proč.
Jsi a já nevím proč
Jsi a já nevím, proč
Ty jsi úsměv který nemám
Ty jsi něha co mi schází
Jsi štěstí které hledám
Odešel kamarád
Kolik vlnek spolykám
Ptal ses kudy utíkám
A že prej máš mě rád
Kolik světů navštívím
Kdo to chtěl?
Lukáši, můj milý…
Mám-li se ptát sama sebe
Mám na tom podíl své viny
Ale ztebe mi i krev zebe
šípková růženka
Pochmurné ráno, pochmurný den
Hleděla panna zokýnka ven
Nevěděla či tam či sem má jít
Hledala kde skryt je věčný klid
Motýl
Motýl
Motýl z noční perleti
marně zkouší letěti
Motýl, ten známý panikář
Absurdní
Hledí před sebe
svět jí nezebe
nehladí si tvář bolestí zlou
jen se ptá, kam všichni jdou
Voláš, divíš se, ale nevěříš
Sem prázdná, zlomená a ty voláš
ty to zvládneš, ty to zdoláš
sem víla šitá z perleti
sem pták, co zkouší letěti
Zdánlivé štěstí
Prší
kapky deště stékají po věčnosti dnů
běží
o život všech krásných snů
Dítě versus Samota
Díťě versus Samota
Trucovalo dítě,
na mostě stálo.
Stálo nehnutě,
SEN
SenY
Teď už na svět zapomeň,
krásu žítí sny si připomeň.
Spokojeně projdi do světa bez lhaní,