Písmák Asi ano
Není ti nic.
Tři kroky nad propastí
zavírám sama sebe slovem v pasti.
Lámu se v pase,
Jací jsme teď?
Tančíme vdešti nazí.
Dotýkáme se vlastních těl,
stíráme vlastních hříchů pel,
jak smyslů zbavení,
Bezvládí
Viděl jsem oblohu,
jak procházela sem a tam
stády beránků.
Viděl jsem kmity řas,
Aktuálně!
Show odhalila nezávislost.
- kontrolovali otroky na prahu
rebelie
Začne to zítra
Podvečerní splíny
Polární záře
Přes tvoje tváře
Prohnal se úsměv zšílenství
Tvé srdce ztrácí panenství
Jedna noc
Dvě chvíle
___________
sečteno, podtrženo
Už splatili jsme dluhy
Chvilková
Cítím život,
jak mi protéká mezi prsty.
Počítám chvíle štěstí
(na to by asi stačila jedna ruka)
O tom se nemluví..
Chraplavým hlasem
hádal se s časem
nájemný vrah
a v očích strach
Zadostiučinění
Nelituji
slz, které byly
ticha, které znělo když jsi odešel
polibků ať ženě nebo muži
Dvě cesty války
V objetí vlastní rukou
jsme usínali zmatení
v posledním okamžiku
duněly pražce vprostřed luk
Dvojí metr
Zas jsem tě potkal
ale už
jsi to nebyla ty.
Okamžik stejný -
Éro
Uprostřed sakur - kvetoucích
z dlažebních kostek
stavěl si chlapec svoje sny
˝Podívej éro. ˝ volala
Pro tvé rudé rty
Po stěnách tančily odlesky ulice,
rty dávno propily se na dno sklenice,
na okamžik každý odhaluje Heroda
vždycky jsem obdivoval
Na nádraží
S černou sukní,
půlnoc se procházela po peróně.
Poslední noční vlak,
si před odjezdem potáhl doutníku
Stín
Můj vlastní stín,,,
Řekli mi, že je nebezpečný
Tak vyhlásili pátrání
Našli ho v pokoji plném peří
Novinová báseň
Vyzkoušejte si okrást pravdu
o vojsko pouličních tváří
o němý Tisíc
Proč dva byli popraveni.
Půlnoční dekadence
Kráska,ta předurčená obětina doby
Falešnou slzou šíji sobě zdobí
Zabíjí ticho prázdnem vět
Tam kde přijíždějí noční vlaky
Skladiště života
Kolik slz zachytí
Ženská dlaň.
Jak dlouho se
nemůžeme nadechnout.
*2*
Na chvíli jsme se vytratili,
do tmavých stínů předměstí.
Radějizůstali jsme mrtvi stát.
Stále se máme čeho bát-
Dvě strany jedné jehly
Z práce jsem jela strašně unavená. Naštěstí jsem nemusela čekat na autobus dlouho. Těšila jsem se, jak si sednu. Při nastupování jsem vrazila do někoho, kdo strašně spěchal.
Podzimní
K ránu zas první mráz
Se prodral k srdci snáz
Jinovatka na řasách se uložila
Tvoje ruka-mramorově bílá
*1*
Vím,jak to bolí
I přesto že smích ti píše
Vějířky podél očí -
Vím,umíš plakat tiše
Chodím po špičkách..
*Když jsem se dívala ven do zahrady,kde pršelo. Vzpomněla jsem si. na nářek bílých mříží*
Znala jsem člověka,který hrál při dešti na klavír. Každé ráno jsem kolem něj projížděla na kolečkovém křesle a on mi zamával.
Odpoledne u kávy
Jednou
jsem seděla u kávy,
a vedle mne u stolků
pan Orwell,Shakespeare a pan Bradbury
Stáčím smutek
A jak se blíží půlnoc,
stáčím si smutek do sklenice,
říká se tomu dvojitá whisky.
Posílám ti po nebi
Před půlnocí
Procházela jsem podchodem kde seděl kytarista a hrál něco od Kryla. Do pouzdra které měl u nohou jsem mu položila padesátku. Hrál dál aniž se na mě podíval. Sedla jsem si na schody a poslouchala.
Dotek
Jsme blízko na dotyk,
v myšlenkách ho máme.
Tik,tak,tik-
život přesýpáme
Čísi otec
Milovala jsem ho;
krásně zpíval když byl opilý,
sklenky v ruce se mu tříštily,
když mě hladil až modřiny jsem měla
Na kávu se smrtí...
Z černého mramoru náměstí,
šedé domy na mě prázdným oknem zíraj,
nic dobrého též nevěstí,
dva opilci co rekviem si zpívaj.
Růže
Jak žijí růže.
Nejprve ve slunečném stínu
odhodí zelenkavou pelerínu-
ukáží barvu svojí kůže.
Kde jsi?
Naděje planá a sny o dnech příliš mimo nás
a Anděl mlčí
pod věnec z máků vlčích
ta dívka spíná vlas