Písmák Kolo
Iva se s milým úsměvem otočila na Martina.
„Bude potřeba odvézt ty stoly,“ oznámila nevinně.
„Cože. “
„Ty stoly.
I filmy se smutným koncem můžou bejt pěkný
Lenka si toho dne trochu přispala. Včera večer po službě byla s kamarádkou Martou v biografu a vrátily se pozdě. Navíc potom nemohla dlouho usnout, protože se jí neustále vracely obrázky z filmu, který shlédla.
Tolik ji přitahoval ten život, který byl ve filmech vidět; krásné dámy, šarmantní a bohatí pánové – automobily, drahé cigarety, koktejly, večerní róby, cestování po Evropě.
Každý máme svůj příděl štěstí
Michel běžela setmělou ulicí a co chvíli se ohlížela, zda ji někdo nesleduje. Za jejich městečkem právě založila tábor americká armáda a nocí se šíří zvuky pohybujícího se vojska.
V malém baru v ulici, která zase nejspíš ponese název Francouzské revoluce bylo živo. Muži z městečka zde slavili, že se dožili konce německé okupace a domlouvali, jak donesou Američanům nějaké pohoštění na přivítanou.
Vlak do dalšího života 5. část
Proběhla podél potůčku, pak po cestě na kopec a znovu dolů přímo mezi chalupy v Jetřichovicích. Když došla na křižovatku, zahlédla koutkem oka, že na zahradě stojí se svým manželem jedna z dělnic ze strýcovi továrny.
Nedá mi pokoj ani po práci krůta jedna.
Karla okamžitě stočila pohled směrem na Mariánskou skálu a dlouze si ji za chůze prohlížela.
Vlak do dalšího života 4. část
Při snídani Tomáš přemýšlel, co by mohl přes den dělat a rozhodl se, ze všeho nejdříve prozkoumat okolní terén kolem svého příbytku. Vylezl tedy škvýrou nahoru a vydal se vlevo po hřebenu a protože byl další krásný a slunečný den, otevíraly se před ním ty nejúžasnější pohledy na skály vyčuhující z lesů, na louky a modrou oblohu … na všechno klidné, čisté, opravdové.
Najednou však zaslechl hlasy – jakoby dívčí zavísknutí a za chvíli zase.
Ztrnul a natáčel pomalu hlavu, aby nejlépe zachytil ten zvuk a směr, ze kterého přichází.
Vlak do dalšího života 3. část
Kurt otevřel oči a projela jím řezavá bolest. Nad sebou spatřil klenbový strop ušpiněný od sazí a vedle jeho lůžka stála plátěná zástěna zapatlaná krví. Za ní kdosi hlasitě a rychle dýchal.
Žiju.
Vlak do dalšího života 2. část
Karla už notnou dobu seděla na kraji lesa a sledovala louku. Před chvílí dosbírala plný džbánek malin a teď odpočívala před cestou zpátky.
Vzala jich pár do dlaně a pak si je vsypala do úst.
Sladké, nakyslé, trpké.
Vlak do dalšího života 1. část
1. část: LÉTO
Dvě hodiny ležím ukrytý za mohutným smrkem ve svahu a sleduju dům strýce Horsta.
Je to přízemní roubená chalupa se sedlovou střechou, chlévem a prkennou stodolou ležící v údolíčku lemovaném vysokými a strmými stráněmi, z nichž na mnoha místech vykukují pískovcové skály a halí je husté jehličnaté lesy. Prochází tudy silnice a přímo za strýcovou chalupou protéka potok s čirou, prudkou a ledovou vodou.
Smrtí nebo mírem 11. část
Na Stalingrad .
Po několik následujících týdnů jsme střídavě postupovali na východ a střídavě hasili problémy vněkterých úsecích fronty. Znovu přišlo léto a s ním vedro, prach a páchnoucí smrt. Rusko nám nedávalo oddychnout nikdy a vše se zdálo být Velké – země, řeky, mráz, horko, utrpení… Vše jsme už zažili, ale přesto jsme se nechávali znovu a znovu překvapovat.
Smrtí nebo mírem 10. část
Zpět do beznaděje
Cesta zpět na frontu byla krušná; vlak neustále stál, neboť partyzáni se stále zdokonalovali a také se začalo činit ruské letectvo. Vše trvalo několik dní, a když jsme konečně dorazili na místo, kde jsme měli přesedat do nákladních aut, našli jsme vše vtotálním úprku; vše bylo vpohybu a podřízeno jedinému: Co nejdříve vyexpedovat, co nejvíce mužů směrem na frontu. Vyhnali nás ven zvlaku a náklaďáky přistavili téměř okamžitě. Vybrali jsme si svou bagáž a všechnu výzbroj a naskákali na korby vozů.
Smrtí nebo mírem 9. část
Mám naději a žiju
Začala opravdu krutá ruská zima a my zůstávali stále ve stejných pozicích. Mráz zavládl nad krajinou, občas přešel ve vichřici a sněhovou vánici, aby se pak vše znovu vrátilo do mrazivého klidu, kdy noci jsou jasné a tiché a mrzne tak, jak si žádný průměrný Evropan u nás doma nedokáže představit. Jen s největším vypětím jsme přebývali na nočních hlídkách a snažili se všemožně zabránit vlastnímu umrznutí. Když však vypukla bouře, nebylo možno pobývat ve volném prostoru vůbec a všichni, tedy i Rusové, se vtu dobu schovávali vbunkrech.
Smrtí nebo mírem 8. část
ZIMA
Sledoval jsem Lenze, jak si pečlivě balí nohy do kusů starých hadrů. Byly staré a špinavé, ale suché.
„To nemůžou myslet vážně. Ale už vopravdu.
Smrtí nebo mírem 7. část
Charkov
Wolf se vrátil smunicí knašemu kulometu; přitáhnul několik krabic snáboji a bednu sgranáty.
„Tady se snad bude něco dít a budeme moct nakopat prdel pár rusákům. “ Radoval se Miller a my ostatní se po sobě udiveně dívali, neboť jsme si patrně všichni mysleli, že to Millera spříchodem podzimu přejde, ale spíše jsme čekali, že zemře hrdinskou smrtí. Zatímco on nepadnul ani se neunavil, my už jej nekomentovali a dokončovali jsme zákopy a bunkry a vylepšovali své kryty.
Smrtí nebo mírem 6. část
Podzim
Už jsem si zvykl na dálku, jenž nás obklopuje, na smrt, co neustále sedí poblíž nás a zubí se. Zvykl jsem si na smrad, který všichni do jednoho vydáváme; smrad nemytých těl, vykouřených cigaret a potu.
Znovu vzpomínky… Na sklenku do divadelní restaurace, pak kolem synagogy dolů do Šanova a kránu za Aničkou do Saxu. Vlastně jsem ji vždycky miloval, ovšem svým způsobem.
Smrtí nebo mírem 5. část
Dál na východ
Dál a dál rozlehlou krajinou, jejíž jednotvárnost ubíjí nás i řidiče vozidel a navíc trpíme vedrem a prachem zruských silnic, je-li možno tak zdejší cesty nazývat. Kolem cest se povaluje množství rozbitých vozidel, vybuchlé tanky odstraněné zcesty ženisty a mnoho a mnoho mrtvol, které se vhorku rychle rozkládají a hnijí a zapáchají.
Vjednom městečku, právě když jsme projížděli po náměstí a mířili ven změsta, uviděl Wolf jak vyvádějí skupinu asi dvaceti civilistů zvětšího domu a staví je ke zdi. „Vidíš je.
Smrtí nebo mírem 4. část
Začátek pekla
Později jsme se začali snaší obrněnou divizí přesunovat do Polska, které bylo tou dobou již rozdělené napůl Německem a Sovětským Svazem a tím pádem i mezi SS a NKVD. Oficiálně jsme byli přáteli, ale vojska obou stran střežila novou hranici poměrně velkou vojenskou silou a my ještě posilovali.
Wolf, jenž měl, jako častokrát špatné tušení, komentoval náš příchod na území Polska slovy. „A teď lezem do pěkný prdele pánové, to vám povídám, … do pěkný prdele lezeme.
Smrtí nebo mírem 3. část
První ztráty
Po návratu zkurzu pro kulometčíky jsme vdomácích kasárnách pozorovali změnu, neboť se všechno neustále nervózně pohybovalo, důstojníci byli aktivnější, opět se zvýšila výcviková frekvence a mnoho hodin výcviku bylo věnováno útoku vsouladu stanky a jinými obrněnci. Neustále jsme se pohybovali ve cvičném útoku za tanky nebo vedle tanků, učili jsme se co nejúčinněji využít možnosti krytí za obrněnce a neustále jsme se zakopávali ve všech možných terénech a to vzimních podmínkách bylo nelidské a někteří znás to považovali za nemožné. Při jednom takovém nácviku zahrabávání se zavelel poručík Wolnner po čtvrthodině našeho mocného kopání a funění, aby tanky otočily a začaly pomalu najíždět směrem knašim jámám. Efekt se dostavil, frekvence kmitání našich lopatek se zmnohonásobila a když tanky dojely až knám byla celá rota až po uši vté zamrzlé zemi.
Smrtí nebo mírem 2. část
Sbohem můj MILOVANÝ ŽIVOTE
Jeden poslední den jsme si navzájem věnovali s Annou a strávili jej v objetí a milovaní, jedli jsme, pili víno a zase se milovali a pak ráno jsem se tiše vytratil na vlak; šel jsem brzy a Anna ještě spala, což byl můj záměr, neboť jsem nestál o nepříjemné loučení na nádraží ve stylu amerických filmů. Kráčel jsem ulicemi města, které jsem znal a taď brzy ráno město ještě spalo; rolety byly staženy, kavárny i jejich hosté ještě spali a já kráčel tichými ulicemi a bylo mi těžko a hořko. Byl jsem tam rád. Tam byl můj svět.
Smrtí nebo mírem 1. část
Vítězství. … a co dál.
A je to tady. Po dlažbě před naším domem pochodovaly stovky a tisíce bot.