Jinys, takže podle tebe věci fungují stejně jako před listopadem 1989?

Jinak Kundera napsal: "Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík." A nenapsal to vlastně on, ale ta jeho postava Ludvík Jahn to načmárala na pohlednici v románu Žert, za to byl Ludvík vyhozen nejen z KSČ a z vysoké školy, ale skončil u pétépáků. 

Taky se mi nejvíc líbí ta prostřední.

Avoxi, děkuji za návštěvu, nejspíš je tam od obojího něco, ale psal jsem to hlavně pro radost. :-)

K3, jak se říká ve filmu Návrat Sommersbyho: "Vydělat devět set a utratit tisíc není bohatství."

Tak, pokud Ti to nebude vadit, Janino, rád Tvůj nápad použiju. :-)

Děkuju všem.

Janino, to s tou absencí chuti na čokoládu Milka je moc dobrý nápad, jen lituji, že mě nenapadl. :-) 

Co se Tvé básně týče, zdá se mi, že je výpovědí spíše o tom "jak by to být mělo" než o tom, jak to mnohdy je.

"Cesta životem" je taky název knihy o vývojové psychologii od Pavla Říčana. 

Pozoruhodná úvaha.

Je obdivuhodné, jak málo slov ti stačí k silným sdělením.

Samozřejmě mi to nepřijde v pohodě, ale technické stránce věci nerozumím a jsem smířený s tím, jak to je. Můžeš se zeptat spíš Dannyho nebo někoho jiného, kdo těmto věcem rozumí. Ostatně Písmák už neměl být, majitel chtěl jeho provoz ukončit...

Na titulní straně je text zdeformovaný, ale stačí rozkliknout a zobrazí se normálně. 

Za sociální pracovnici a za nápad!

Samozřejmě, že můžeš uveřejňovat příspěvky z počítače, z mobilu nemusíš. Já uveřejňuji pouze z počítače. Normálně překopíruješ a vložíš.

Docela jsem se i zasmál. :-)

Romanticism is not dead.

Jsem rád, že jsem z vesnice "utekl" do města. Vystřídal jsem jich více: Prahu, Písek, České Budějovice a nakonec (?) jsem zakotvil ve Strakonicích. Přemýšlím, kde si asi jednou budu hovět.

Ostatně rodák z vedlejší vesnice, římskokatolický kněz, archivář a amatérský historik František Teplý (1867 - 1945), pochovaný na "jihočeském Slavíně" v Malenicích nad Volyňkou, napsal něco ve smyslu, že člověk může žít, kde chce, ale umírat se má doma. 

...šťastná třináctka...

Děkuju všem návštěvníkům za vaše stopy zde.

Bylo to tentokrát silné kolo, ale Herr Jaroslav zvítězil se svým textem zaslouženě a jednoznačně. Blahopřeji i Kvajovi a Kubovi! Všem ostatním patří poděkování za účast, za hodnocení jednotlivých děl a za organizaci soutěže. Kéž se i v dalších měsících "urodí" dobré prózy. 

Díky, Radovane!

Děkuji za Tvůj obsáhlý komentář, Stargazere. :-)

Název jsem už mnohokrát někde slyšel nebo viděl napsaný, ale sám jsem tu hru nikdy nehrál. :-)

Mně se líbila ta úvaha s molekulami a volným prostorem mezi nimi. :-)

V této epizodě se mi nejvíce líbí popisy Ríšových originálních myšlenek a jeho uvažování, zdá se, že je to inteligentní hoch. Stále ještě tápu v otázce povahy světa, kde jsme se společně s Ríšou ocitli (ač jsem více než ochoten věřit, že je to svět hranatý), ostatně sám hrdina v tom dosud nemá jasno. 

Děkuju za návštěvu, Evženie Brambůrková!

1 Na tohle už začínám být starý Ty tři body dávám především za odvahu pustit se do nelehkého tématu.

2 Anorektička, agorafobička a Mireček Dávám dva body za věrohodné vykreslení prostředí, které tak dobře znám (a mohu tedy posoudit, že je popsáno opravdu dobře), jakož i za zajímavé portréty jednotlivých protagonistů.

3 O něm Tomuto dílu patří ode mě jeden bod za pozoruhodně dobře řemelsně udělanou podobiznu jednoho sobce.

Tato tři díla mě zaujala nejvíce, i když opravdu slabý počin se v tomto kole prakticky nevyskytuje a všechny texty jsou něčím zajímavé.

Něco podobného jako hrdina v závěru tvého vyprávění jsem zažil na chráněném bydlení Fokusu v Českých Budějovicích s jistou Veronikou.

Kdo nejvíc ničí planetu? Ten, kdo jede sám ve svém osobním automobilu...

Text dobře evokuje atmosféru. Mísí se tu mnohaletý odstup se znovu probuzenými emocemi... 

Docela napínavé čtení.

Evokace.

Smutné čtení.

Vybral sis těžké téma. Zpracování je trochu zdlouhavé a ke konci možná trochu polopatické (jak píše Janina), ale je to fakticky těžký námět a už za tu odvahu se do něho pustit, máš ode mě tip. 

Pěkně napsané.

Myslím, že podáváš velmi plastický obraz.

Po pravdě se mi zdá, že ten člověk ("hrdina" povídky) nemá ani páru, co je pravda.

Aru, proč bych měl utíkat, já to tady mám rád!

Já sem zase nikdy nic nevkládal z mobilu... ;-)

Proč tam máš odkaz na "vložení díla"? Miniatura celkem pěkná, ale  kdyby nebyla celá v modrém a podtržená, četla by se líp. :-)

Minulost je taky důležitá, mít přehled o minulosti lidstva i své vlastní může být při té cestě do budoucnosti užitečné a někdy nezbytné. Kdo nezná svou (osobní) historii, obvykle je nucen ji opakovat.

Církev (nejen katolická) až příliš často mluví kulatými slovy, to jsi vystihl přesně. Za příspěvek k diskusi dávám tip.

Taky se někdy pokouším o úsměv, většinou se mi to nepovede.

Zajímalo by mě, proč je tam všechno hranaté... snad kubistický svět? :-)

Díky, Animoligno. :-)

"Nesmí ani do parku" - obyčejná slova, ale v daném kontextu neobyčejně vyznívají.

Všichni jsme jednou nohou na ulici, minimálně pokud bydlíme v nájmu... Možná je to přehnané tvrzení, ale já si tak připadám.

Celkově povedené miniaturky.

Máš zde zajímavá místa například: "kostel s hlavou v oblacích".

Samota může mít dokonce i své výhody, věř "starému mládenci".

Báseň je nápaditá jak svou základní myšlenkou, tak jednotlivými příměry. Připadá mi ale poněkud dlouhá a ke konci možná trošku přeslazená. Každopádně tip si zaslouží. 

Jinak samota nemusí být "stará a ošklivá, protivná paní".

"A řehtající touhy mužů mladých..." - u tohoto verše jsem se taky poněkud zarazil.

Na můj vkus je báseň až příliš "sladká".

Děkuji čtenářům!

Janino, jsem rád, že ses tomu zasmála. Nebylo to sice úplně myšleno pro zasmání, ale interpretaci se meze nekladou...

Lastgaspe, vážím si tvého zamyšlení nad mým textem. Pojal jsi to trochu jako lékař. Snažil jsem se spíše o vystižení jakési existenciální nejistoty, ale bůhví, zda jsem se svému záměru aspoň trošku přiblížil... Jak už jsem napsal Janině: interpretaci se meze nekladou!

Silný námět...

Zvláštní, tajuplná báseň...

Gratuluji.

Za prostor k zamyšlení tip.

Myslím, že dobře postavený příběh a dobře napsané postavy unesou prvky fantastična. Autor se však musí ve svém vlastním světě dobře vyznat, aby neporušoval zákony a zákonitosti tohoto svého fantazijního světa... 

V literatuře dávám přednost jiným žánrům, ale na dobré sci-fi v podobě filmu či seriálu se vždy rád podívám. 

Ano, souhlasím a děkuji moc za nominaci, K3.

Děkuji všem.

Zvláštní až mysteriózní poetika...

Aha, tak uvidím, chtěl jsem začít "od začátku"...

Popravdě jsem si objednal taky jeho non-fiction knihu "O psaní. Memoáry o řemesle", tu už jsem jednou půjčenu měl, ale nedočetl ji.

Tvoje texty jsou ozdobou a chloubou tohoto literárního webu. Bohužel jsem ještě neměl čas všechny je přečíst. Tento tvůj příspěvek je z těch dosavadních možná nejobsáhlejší, ale líbí se mi, jak se stále držíš jedné ústřední otázky tázající se po vztahu psaného slova a pohyblivých obrázků. Zároveň to máš tematicky hezky uchopené tím, jak se zaměřuješ na filmy natočené podle knih jednoho konkrétního autora. Je to umožněno i Kingovou rozsáhlou tvorbou, je pak snazší ukázat možnosti i možné limity převádění literárních předloh do filmové řeči. 

Musím se přiznat, že pokud jde o literaturu 20. a počátku 21. století, dával jsem vždy přednost všem těm Kafkům, Márquezům, Kunderům či Havlům, ale pod vlivem četby tohoto článku už jsem si z knihovny objednal román (či novelu) Carrie.

Trefné.

Nemá být "či kóma za plentou"?

První dvě strofy jsou silné a s nápaditou obrazností. Závěrečné dvě strofy mi přijdou poněkud slabší ve své zobecňující tendenci. Na tip to ale rozhodně je.

Děkuju všem.

Moc krásně jsi to vyjádřil.

Jisté máme jenom to hovno, kamaráde.

Zajímavá báseň. Netroufám si více rozepisovat, jelikož vázanému verši nerozumím.

Jen pravopisná poznámka: ve slovech "raný" - "raná" - "rané" ve významu "časný" - "časná" - "časné" se píše jen jedno "n", naproti tomu ve slově "ranní" (od "ráno") se píšou dvě. 

Ano, Ukolébavku od Karla Kryla mám moc rád, děkuju za návštěvu.

Je to takový žertík, ale myslím, že ne zcela originální (s podobným jsem se už určitě někde setkal, snad na fcb), lidově řečeno: "je to starý." 

K3, Evženie Brambůrková, díky vám.

Děkuju, Goro, ani jsem nevěděl, co to ta creepypasta je, musel jsem si vyhledat...

Děkuji za čtení a komentáře.

Závěrečná strofa je velmi působivá.

Goro, asi máš na mysli hlášku z filmu Knoflíkáři: "Neživíš, tak nepřepínej!"

Kadeřavá, děkuji, taky všem přeji padnoucí boty, protože až příliš často jsem si za drahý peníz koupil boty, které tlačili až do krve...

Jeden z prvních dílů se jmenuje "Homerova odysea".

Šťastný to člověk!

Díky všem.

Děkuju všem organizátorům soutěže i soutěžícím a gratuluji Stargazerovi a Madu, oba napsali vynikající texty (což je vidět i na počtu bodů).

Fr. Gellner

"Zítra, co zítra, kdožpak ví?

Zítra si lehneme do rakví..."

Svůj komentář (hodnocení) jsem neměnil. Myslím, že tu ani nejde měnit komentáře (díla ano, komenty ne). Promiň mi mojí prudkou reakci.

Jestli neumíš počítat, je tam až jako šestý ze šesti. Příště se na to taky můžu vys*at.

Kvaji, já jsem vlastní text nikam neumístil. Zařadil jsem ho až jako poslední pro úplnost. Nerozumím, co ti vadí.

1. Úplné bezvětří - parádní povídka s přesahem.
2. Hořkost - retrospektivně odvyprávěný příběh "obyčejné" ženy.
3. Až na dno - povídka dobře vystihuje zákonitosti nejen gamblerské závislosti.

Jak jsem povýšil - rovněž velmi dobře napsaná povídka s tématikou smrtelného viru.

Úkol - slabší dílo, něco tomu chybí.

Ideální já - nechci hodnotit vlastní text.

Umně napsaná povídka. Obával jsem se nějaké horské tragédie, ale té jsme tentokrát byli ušetřeni (nemusí vždy jít o zdrcující drama, ostatně tady se to podstatné odehrává jen v mysli hrdinky...).

Takový nesmysl bych si samozřejmě nemyslel, nicméně bylo nutné dělat nějaká opatření.

Podobné zkušenosti mám s psychoterapeuty, už jsem jich vystřídal pěknou řádku. Moje zkušenost je asi taková: rady umí rozdávat kdekdo, ale nazout si tvoje boty každý nedovede.

Na mě je ta miniatura snad až příliš stručná, čekal jsem něco víc, jak co do rozsahu, tak i do obsahu (ale tak zase to má tu výhodu, že to člověk má hned přečtené...).

Mrazivá povídka z nedávné minulosti (či spíše z blízké budoucnosti?).

Nechápu ty, kdo tady zpochybňují covid, běžte své nesmysly vyprávět na hřbitovy těm, kdo na covid zemřeli.

Smutné vypravování o jednom lidském osudu je podáno v retrospektivě, což mu dodává nádech originality, ač je to příběh vlastně naprosto "obyčejné" ženy.

Nebylo by špatné při budování té mytické morální integrity dbát také na pravopis (aneb celý, celá, celé jako mladý, mladá, mladé; Německo je název státu, takže velké "N"...)

Abakus, to nepochybně ano. Poslední čtyři řádky jsem četl spíše jako výzvu adresovanou naší současnosti, kdy Rusko vede nedaleko za hranicemi dobyvačnou válku, zatímco v Česku a nepochybně i na Slovensku mu mnozí fandí, jako by zapomněli na svou vlastní historii (i když někteří tito "chcimíři" jsou tak tupí, že možná ani pořádně nevědí, co se tu v roce 1968 stalo).

"Probudil se, kdo do té doby snil..." *****

Vtip měl navazovat na závěr tvé básně.

Um, to byl ovšem jen vtip (převzatý z  fcb), vůbec se nejednalo o pokus snižovat význam této diskuse či dehonestovat některého z jejích účastníků. Jinak si ostatně neumím vysvětlit tvou reakci než tak, že sis to vyložila úplně jinak, než jsem zamýšlel. Patnáct příznivců je jinak v dnešních dobách na Písmáku už velice slušný počet.

Povídá jeden ochmelka druhému: "Já kdybych chtěl, mohl jsem být spisovatel, kam by se na mě Bohumil hrabal!"

Luna je v poezii velmi častý motiv, tady bych řekl, že celkové zarámování dané domácím prostředím a zpracování, které se spíše jen tváří naivně, tomu dodává originalitu.

Vzpomněl jsem si při čtení na jednu báseň Václava Hraběte.

Děkuji vám.

Děkuji ti, Stargazere, za zajímavé a podnětné postřehy i za poměrně obsáhlejší komentář.

Je to velmi stručné a úderné, silné. Zvláště poslední lhostejný řádek.

Kvaji, Hraběte mám moc rád, ale tady žádná (vědomá) inspirace není. Děkuji za návštěvu, která potěšila.