Písmák Vánoční přání
Pod lampou v okénku krčí se světlo,
vločky se kmitají přichází mráz.
Dobro se ve zlo mi potichu spletlo,
city se míjejí co zbylo z nás.
Sbohem příteli - kapitáne
O skalnaté útesy tříští se loď,
honem můj příteli lano mi hoď.
Nestůj jak omámen, není to sen.
Vpluli jsme na kámen, pojď z lodi ven.
Anděl či ďábel?
Našel jsem Anděla,
v oči mu pohlédl.
Křídla mě vábila,
tak jsem jim podlehl.
Nebe - Ráj Pekla
Vůbec nevím co to se mnou je.
Spadl jsem do pekla, ač chtěl do ráje.
Toužil jsem držet vnáručí Anděla.
Však na vidlích pekelných má ruka utkvěla.
Tam a zpátky (Schizofrenie)
Další báseň lůna noci,
myšlenky mě spytují.
Prý zůstanu bez emocí,
až slova větrem poplují.
Moc žít
Jen pouho pouhé šílenství,
po tvářích mi stéká.
Bolest marně na měsíc,
se snaží výt ač štěká.
Sen se neztratí
Dneska vnoci měl jsem sen,
prý ksmrti budu odsouzen.
Daj mi pásku přes mé oči
pak to se mnou rychle skončí.
Prázdná sklenka
Vyschlá sklenka od vína,
pod ní rudá skvrna.
Na bílý ubrus vzpomíná,
čípak je to vina.
Sedmý div
Můžeš získat vše co chceš,
však moc se bojíš,
prohraješ.
Jsi si jistý,
Blázen
Jsijen blázen co se hroutí,řekni jak, snad pomohou ti. Falešný smích a slova zvrácená,Nevděčný hřích, vzpomínka ztracená.
Tak řekni proč, život tě obelhal,a jakým právem si všechny odehnal. Kde jsou ty dny štěstím tak spoutané,tvé tajné sny naděje prohrané.
Věčnost
Větřík nese pírko ptačí
a mě je z toho téměř k pláči.
To vzkazuje mi holubička,
že je konec, ticho, tečka.
Ptáče
Bíléptáče smutkem pláče,
když křidélka mu stříhají.
Již nikdy nikam nedoskáče
a kapky krve prchají.
Skála
Pohleď skálo jak tam stojíš,
sama ve své samotě.
Místo slz kameny roníš,
víš že všichni znají Tě.
Hádanka
Řekněte mi kdo zná bolest,
kdo ví jak je zákeřná.
Kdo ví jak zní moje předzvěst,
kdo ví co to znamená.
Bublince
Když řeknu to co říci nechci,
když slova ústa opustí,
když rozlehnou se krajem přeci,
když nevím zda-li odpustí.
Zklamání
Vůle pevná jako ocel,
srdce chladné jako led.
Prohraná hra bez pravidel,
již nelze kázat lze jen klet.
?
Kapky rtuti stékaj po skle
a mizí kamsi v oceán.
Tak mizí i mé slzy vyschlé,
snad je již více nepoznám.
Víra
Víra
Slzy krví zbarvené,
táhnou tělo k zemi.
Stále říkám jen to ne,